Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
4 C 76/2021-24
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 4 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 4 900 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 4 900 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne datum domáhal po žalované zaplacení částky 4 900 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil v žalobě, že žalovaná s žalobcem uzavřela dne datum smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 7 700 Kč), podle které měla splácet týdně 295 Kč. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 12 800 Kč, vydělil týdenní splátkou 295 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky nastala ke dni datum a datum prodlení ke dni datum.
2. Na výzvu soudu ze dne datum pak žalobce doplnil žalobu tak, že posoudil schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra – doklad totožnosti číslo obč. průkazu, kontrolou rodného čísla dálkovým systémem společnosti Credit Check, s.r.o., náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u žalobce, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a dle lokality klienta – a to na základě sofistikovaných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.
3. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, jednání u soudu se neúčastnila a bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:
5. Žalobce zjistil při posuzování úvěruschopnosti žalované dne datum, že žalovaná byla zaměstnána u zaměstnavatele příjmení jméno a její mzda činila 12 500 Kč měsíčně. Její čistý měsíční příjem činil 16 200 Kč, když mimo mzdu uvedla jiné příjmy ve výši 3 100 Kč a přídavky ve výši 600 Kč. Výdaje žalované činily 12 618 Kč měsíčně. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. V článku II. je uvedena specifikace úvěru, a to výše úvěru 10 000 Kč, úrok 3 500 Kč, poplatek za zpracování úvěru 2 000 Kč, poplatek za inkaso splátek 2 200 Kč, celková výše úvěru 17 700 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr zaplatit týdenními splátkami ve výši 295 Kč. Žalovaná čerpala úvěr částkou 10 000 Kč, kterou převzala v hotovosti dne datum. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek). Žalovaná zaplatila žalobci na poskytnutý úvěr částku 12 800 Kč (zjištěno z návrhu žalobce). Žalobce vyzýval žalovanou předžalobní výzvou o úhradu dluhu, avšak bezvýsledně.
6. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:
7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
14. Soud se tedy v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce a dospěl k závěru, že žalobce si při posouzení úvěruschopnosti žalované nepočínal řádně. Pro účely takového posouzení je nutné zejména podrobně analyzovat domácí rozpočet spotřebitele, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak i výdaje. Zdrojem informací sloužících k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele může být i samotný spotřebitel, je však nutné zdůraznit, že věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, důkladně je prověřit a v případě pochybností o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým) požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů.
15. V dané věci měl žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované k dispozici tvrzení žalované o příjmové a výdajové stránce žalované, žalobce nikterak neověřoval tvrzený jiný příjem žalované ve výši 3 100 Kč měsíčně. Při odečtení jiného příjmu ve výši 3 100 Kč by činily příjmy žalované pouze částku 13 100 Kč měsíčně při deklarovaných výdajích 12 618 Kč a disponibilní zůstatek by pak žalované na splácení úvěru nepostačoval a podle názoru soudu tedy smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované ve zjevném rozporu s dobrými mravy a tudíž absolutně neplatná. Nároky z této neplatné smlouvy je tak třeba vypořádat dle ust. § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobce přitom vyplatil žalované částku 10 000 Kč a žalovaná žalobci zaplatila splátkami popsanými shora celkem částku 12 800 Kč. Soud proto žalobu zcela zamítl jako nedůvodnou, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch ve věci měla žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, jak uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.