Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 86/2021-174

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr Jaroslavou Jechovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 190 481,91 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 3. 2021 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 135 481,91 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 007,82 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 67 480 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 3. 2021 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 135 481,91 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 007,82 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 67 480 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 190 481,91 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 1. 10. 2020 byla elektronicky uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách po 1415 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta na 101 864 Kč (55 000 Kč jistina a 46 864 Kč sjednané úroky). Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako roční a její výše činila 23 % p. a. a RPSN činilo 38,34 % p. a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem – žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 16 344 Kč v měsíčních splátkách po 227 Kč splatných vždy spolu se splátkou úvěru, a doplňkovou službu„ anonymizováno“, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V, odst. číslo v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V, odst. číslo v případě nezaviněné ztráty zaměstnání, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit částku 53 064 Kč v měsíčních splátkách po 737 Kč splatných vždy se splátkou úvěru. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně mu zaslala upomínky, a to dne 20. 11. 2020, za kterou vyúčtovala částku 300 Kč, dne 5. 12. 2020, za kterou vyúčtovala částku 500 Kč, dne 20. 12. 2020, za kterou vyúčtovala částku 300 Kč a dne 5. 1. 2021, za kterou vyúčtovala částku 500 Kč Ani přes tuto skutečnost žalovaný neuhradil ničeho a žalobkyně dne 21. 1. 2021 úvěr zesplatnila a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 190 481,91 Kč sestávající ze zbylé části dlužné jistiny ve výši 54 271,88 Kč, ze zbylé části dlužného úroku ve výši 44 762,09 Kč, z poplatků za upomínky ve výši 1 600 Kč, z poplatků za zbylou část inkasní služby ve výši 15 890 Kč, z poplatků za zbylou část doplňkové služby podpora – odklad ve výši 11 690 Kč, z poplatků za zbylou část doplňkové služby podpora – nemoc ve výši 19 950 Kč, z poplatků za zbylou část doplňkové služby podpora – práce ve výši 19 950 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 27 135,94 Kč, kterou žalobkyně vypočítala jako 50 % z dosud nesplacené jistiny ve výši 54 271,88 Kč, a to při zohlednění 2 plateb žalovaného v celkové výši 4 758 Kč (dne 25. 1. 2021 ve výši 2 379 Kč a dne 1. 3. 2021 ve výši 2 379 Kč) a přeplatku ve výši 10 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ze zbývající části dlužné jistiny ve výši 54 271,88 Kč, z nákladů za upomínky ve výši 1 600 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 27 135,94 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky 67 480 Kč za zbylou část inkasní služby a zbylou část doplňkové služby PODPORA. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ani přes to však žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. K jednání nařízenému na den 10. 6. 2021 a 18. 6. 2021 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, soud tedy ve smyslu ustanovení věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

- ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo z e-mailové komunikace, z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 7. 2020 – 30. 9. 2020 a z dotazníku k posouzení bonity žadatele, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 10. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, který bude čerpán tak, že částka 27 901 Kč bude vyplacena na účet žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy číslo ze dne 23. 9. 2019, částka 16 349 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet a částka 10 750 Kč bude započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru dle bodu 4.8 smlouvy; žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 46 864 Kč, tedy zavázal se zaplatit celkem 101 864 Kč v 72 měsíčních splátkách ve výši 1415 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci; v čl. 4 smlouvy se žalovaný zavázal, že uhradí účelně vynaložené náklady žalobkyně na vyřizování úvěru v celkové výši 12 870 Kč, když souhlasí s tím, aby tyto náklady byly odečteny od poskytované jistiny; v čl. 5 smlouvy se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky vzniká žalobkyni nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného a dále právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení; v čl. 5 se strany dohodly, že žalobkyně před zesplatněním úvěru vyzve žalovaného dvěma písemnými upomínkami k úhradě dlužné částky, za první upomínku je oprávněna účtovat 300 Kč a za druhou upomínku 500 Kč, a pokud ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru a úroky se v tomto případ stávají součástí jistiny; žalovaný zaslal na účet žalobkyně dne 2. 10. 2020 verifikační platbu ve výši 10 Kč za účelem ověření své identity dle čl. 10 smlouvy o úvěru; nedílnou součástí smlouvy o úvěru je příloha číslo označená jako dotazník k posouzení bonity žadatele, ze které vyplývá, že žalovaný vyplnil dotazník, kde uvedl, že má pracovní poměr na dobu neurčitou jako zaměstnanec ve státní správě s měsíčním příjmem ve výši 24 838 Kč, nevlastní žádné nemovitosti a má závazek ve výši 8 352 Kč u právnická osoba anonymizováno,

- z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 5. 10. 2020, z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 5. 10. 2020 a z detailu pohybu – bezhotovostní platby ze dne 5. 10. 2020 soud zjistil, že částka 27 901 Kč byla vyplacena na účet žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy číslo ze dne 23. 9. 2019 a částka 16 349 Kč byla vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet,

- ze smlouvy o inkasní službě soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou

ke smlouvě o úvěru ze dne 1. 10. 2020 jako nepovinná služba a jejím účelem je poskytnutí doplňkové inkasní služby žalovanému; žalovaný ve smlouvě prohlásil, že má zřízen účet

č. bankovní účet u anonymizována dvě slova, organizační složka a souhlasí s inkasem z tohoto účtu pro účely úhrady spotřebitelského úvěru; v čl. 2 3. smlouvy se žalovaný zavázal, že za inkasní službu uhradí žalobkyni celkem částku 16 344 Kč v měsíčních splátkách ve výši 227 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru; v čl. 2 10. smlouvy se stany dohodly, že v případě, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného s jeho splácením splatným, je žalovaný povinen uhradit zbývající část sjednané inkasní služby, když touto úhradou uhradí žalobkyni škodu způsobenou porušením této smlouvy, s takto vyčíslenou výší škody obě strany souhlasí; žalobkyně za předpokladu úhrady inkasní služby již nemá nárok na úhradu případné vyšší skutečné škody, anebo smluvní pokuty z tohoto právního titulu; v čl. 2 11. smlouvy si strany sjednaly nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky,

- ze smlouvy o zřízení doplňkové služby anonymizováno soud zjistil, že ke smlouvě o úvěru byla sjednána jako nepovinná doplňková služba anonymizováno, za kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 53 064 Kč v měsíčních splátkách ve výši 737 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru; doplňková služba anonymizováno zahrnuje možnost využití tří služeb – možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden měsíc po splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání; v čl. 2 smlouvy se strany dohodly, že v případě, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného s jeho splácením splatným, je žalovaný povinen uhradit zbývající část sjednané doplňkové služby anonymizováno, když touto úhradou uhradí žalobkyni škodu způsobenou porušením této smlouvy, s takto vyčíslenou výší škody obě strany souhlasí; žalobkyně za předpokladu úhrady doplňkové služby anonymizováno již nemá nárok na úhradu případné vyšší skutečné škody, anebo smluvní pokuty z tohoto právního titulu; v čl. 2 15. smlouvy si strany sjednaly nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky,

- z upomínky číslo ze dne 20. 11. 2020 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 20. 11. 2020 první upomínku o úhradu dlužné částky, za kterou mu vyúčtovala poplatek ve výši 300 Kč,

- z upomínky číslo ze dne 5. 12. 2020 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 5. 12. 2020 druhou upomínku o úhradu dlužné částky, za kterou mu vyúčtovala poplatek ve výši 500 Kč,

- z upomínky číslo ze dne 20. 12. 2020 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 20. 12. 2020 další první upomínku o úhradu dlužné částky, za kterou mu vyúčtovala poplatek ve výši 300 Kč.

- z upomínky číslo ze dne 5. 1. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 5. 1. 2021 další druhou upomínku o úhradu dlužné částky, za kterou mu vyúčtovala poplatek ve výši 500 Kč,

- z oznámení o zesplatnění úvěru, z podacího archu a z plné moci soud zjistil, že dopisem ze dne 21. 1. 2021 zaslaným žalovanému doporučeně dne 21. 1. 2020 bylo žalovanému právním zástupcem žalobkyně oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku ve výši 195 477,41 Kč s náklady na právní zastoupení ve výši 22 360,80 Kč uhradil do 3. 3. 2021,

- z předžalobní upomínky ze dne 21. 1. 2021 a z podacího archu, že žalovanému byla dne 21. 1. 2021 zaslána doporučeně předžalobní upomínka.

5. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 10. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, který byl čerpán tak, že částka 27 901 Kč byla vyplacena na účet žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy číslo ze dne 23. 9. 2019, částka 16 349 Kč byla vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet a částka 10 750 Kč byla započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru dle bodu 4.8. smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 46 864 Kč, tedy zavázal se zaplatit celkem 101 864 Kč v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 415 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. V čl. 4 smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal, že uhradí účelně vynaložené náklady žalobkyně na vyřizování úvěru v celkové výši 12 870 Kč, když souhlasil s tím, aby tyto náklady byly odečteny od poskytované jistiny. V čl. 5 smlouvy o úvěru se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného vzniká žalobkyni nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného a dále právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V čl. 5 se strany dohodly, že žalobkyně před zesplatněním úvěru vyzve žalovaného dvěma písemnými upomínkami k úhradě dlužné částky, za první upomínku je oprávněna účtovat 300 Kč a za druhou upomínku 500 Kč. Pokud ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru a úroky se v tomto případě stávají součástí jistiny. Žalovaný zaslal na účet žalobkyně dne 2. 10. 2020 verifikační platbu ve výši 10 Kč za účelem ověření své identity dle čl. 10 smlouvy o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru je příloha číslo označená jako dotazník k posouzení bonity žadatele, ze které vyplývá, že žalovaný vyplnil dotazník, kde uvedl, že má pracovní poměr na dobu neurčitou jako zaměstnanec ve státní správě s měsíčním příjmem ve výši 24 838 Kč, nevlastní žádné nemovitosti a má závazek ve výši 8 352 Kč u právnická osoba anonymizováno. Ke smlouvě o úvěru byla sjednána smlouva o inkasní službě jako nepovinná služba a jejím účelem je poskytnutí doplňkové inkasní služby žalovanému. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že má zřízen účet č. bankovní účet u anonymizována dvě slova, organizační složka, a souhlasí s inkasem z tohoto účtu pro účely úhrady spotřebitelského úvěru. V čl. 2 3. smlouvy se žalovaný zavázal, že za inkasní službu uhradí žalobkyni celkem částku 16 344 Kč v měsíčních splátkách ve výši 227 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru. V čl. 2 10. smlouvy se stany dohodly, že v případě, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného s jeho splácením splatným, je žalovaný povinen uhradit zbývající část sjednané inkasní služby, když touto úhradou uhradí žalobkyni škodu způsobenou porušením této smlouvy. S takto vyčíslenou výší škody obě strany souhlasí. Žalobkyně za předpokladu úhrady inkasní služby již nemá nárok na úhradu případné vyšší skutečné škody, anebo smluvní pokuty z tohoto právního titulu. V čl. 2 11. smlouvy si strany sjednaly nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále byla ke smlouvě o úvěru sjednána smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno jako nepovinná doplňková služba anonymizováno, za kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 53 064 Kč v měsíčních splátkách ve výši 737 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru. Doplňková služba anonymizováno zahrnuje možnost využití tří služeb – možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden měsíc po splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. V čl. 2 smlouvy se strany dohodly, že v případě, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného s jeho splácením splatným, je žalovaný povinen uhradit zbývající část sjednané doplňkové služby anonymizováno, když touto úhradou uhradí žalobkyni škodu způsobenou porušením této smlouvy, s takto vyčíslenou výší škody obě strany souhlasí. Žalobkyně za předpokladu úhrady doplňkové služby anonymizováno již nemá nárok na úhradu případné vyšší skutečné škody, anebo smluvní pokuty z tohoto právního titulu. V čl. 2 15. smlouvy si strany sjednaly nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný úvěr nesplácel, když přes upomínky žalobkyně neuhradil ani jednu splátku. Dopisem ze dne 21. 1. 2021 zaslaným žalovanému doporučeně dne 21. 1. 2020 bylo žalovanému právním zástupcem žalobkyně oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku ve výši 195 477,41 Kč s náklady na právní zastoupení ve výši 22 360,80 Kč uhradil do 3. 3. 2021. Předmětem žalobního nároku je zbylá část dlužné jistiny ve výši 54 271,88 Kč, zbylá část dlužného úroku ve výši 44 762,09 Kč, poplatky za upomínky ve výši 1 600 Kč, poplatky za zbylou část inkasní služby ve výši 15 890 Kč, poplatky za zbylou část doplňkové služby podpora v celkové výši 51 590 Kč, smluvní pokuta ve výši 27 135,94 Kč, kterou žalobkyně vypočítala jako 50 % z dosud nesplacené jistiny ve výši 54 271,88 Kč, a to při zohlednění 2 plateb žalovaného v celkové výši 4 758 Kč (dne 25. 1. 2021 ve výši 2 379 Kč a dne 1. 3. 2021 ve výši 2 379 Kč) a přeplatku ve výši 10 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ze zbývající části dlužné jistiny ve výši 54 271,88 Kč, z nákladů za upomínky ve výši 1 600 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 27 135,94 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky 67 480 Kč za zbylou část inkasní služby a zbylou část doplňkové služby anonymizováno.

7. Podle ust. , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle ust. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. , věřitel může pro případ prodlení spotřebitele

s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze

a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,

b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo

c) smluvní pokutu.

12. Podle ust. , uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení

s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

13. Podle ust. , souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však

200 000 Kč.

14. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. 588 , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Podle ust. , 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle ust. , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 10. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, který byl čerpán tak, že částka 27 901 Kč byla vyplacena na účet žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy číslo ze dne 23. 9. 2019, částka 16 349 Kč byla vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet a částka 10 750 Kč byla započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru dle bodu 4.8 smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byla příloha číslo označená jako dotazník k posouzení bonity žadatele, ze které vyplývá, že žalovaný vyplnil dotazník, kde uvedl, že má pracovní poměr na dobu neurčitou jako zaměstnanec ve státní správě s měsíčním příjmem ve výši 24 838 Kč, nevlastní žádné nemovitosti a má závazek ve výši 8 352 Kč u právnická osoba anonymizováno. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách ve výši 1415 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci s tím, že navíc byla sjednána inkasní služba, za kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni celkem částku 16 344 Kč v měsíčních splátkách ve výši 227 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru, a doplňková služba anonymizováno, za kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 53 064 Kč v měsíčních splátkách ve výši 737 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru, celkem tak měsíční splátka, kterou byl žalovaný dle uzavřených smluv povinen žalobkyni splácet, činila částku 2 379 Kč. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobkyně poskytla dne 1. 10. 2020 žalovanému úvěr, přestože jí bylo známo, že žalovaný dosavadní závazek vůči žalobkyni ze dne 23. 9. 2019 nebyl schopen plnit, když část poskytnutého úvěru ve výši 27 901 Kč byla vyplacena na účet žalobkyně právě za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy číslo ze dne 23. 9. 2019. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vyplývající ze shora citovaného ust. , o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného a úvěr poskytla, přestože musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet vyplývající ze způsobu plnění (či spíše neplnění) předchozího dluhu žalovaným. Uzavřená úvěrová smlouva je tak neplatná a nárok žalobkyně byl posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

22. Závěr, že úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka má svou oporu i ve stávající judikatuře jak Nejvyššího tak Ústavního soudu ČR Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.

23. Ke stejným závěrům pak dospěl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne

26. 2. 2019, když dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, kde jeho eventuální závazky jsou zajištěny biankosměnkami, smluvními pokutami ve výši desítek procent z dlužné

částky nastupujícími již při prodlení v řádech jednotek dnů či týdnů, je proto nutné podle Ústavního soudu považovat za neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tyto závěry pak ve své

rozhodovací praxi přijal i Nejvyšší soud (srov. například jeho usnesení z 21. 3. 2018

sp. zn. ), když dovodil, že nejde o věcný přezkum exekučního titulu v rozporu s judikaturou, je-li ve smyslu citovaných nálezů ve vykonávacím řízení zkoumáno, zda je tato úvěrová smlouva v rozporu s dobrými mravy. Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má

i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. -39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá

od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu ulice obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům

v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy

s dobrými mravy nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést

k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

24. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 10. 2020 je nutno posoudit jako neplatnou a žalobkyně tak má nárok dle shora cit. ust.

pouze na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 55 000 Kč. Bezdůvodné obohacení pak je dle citovaného ustanovení splatné na výzvu. Žalovaný byl žalobkyní vyzván dopisem ze dne 21. 1. 2021 podaným na poštu téhož dne k zaplacení dlužné částky do 3. 3. 2021, tuto nezaplatil, proto je ode dne 4. 3. 2021 v prodlení s plněním svého dluhu ve výši 55 000 Kč. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením věta před středníkem

25. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jakožto nedůvodná zamítnuta z následujících důvodů: nároky vyplývající z úvěrové smlouvy a to zbylá část dlužného úroku ve výši 44 762,09 Kč, poplatky za upomínky ve výši 1 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 27 135,94 Kč, kterou žalobkyně vypočítala jako 50 % z dosud nesplacené jistiny ve výši 54 271,88 Kč, byly zamítnuty z toho důvodu, že celá úvěrová smlouva byla posouzena jako neplatná. Nad rámec toho soud uvádí, že i kdyby snad úvěrovou smlouvu bylo možno posoudit jako platnou, účastníci si sjednali právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení v prodlení, nikoli smluvní pokutu ve výši 50 % z dosud nesplacené jistiny, a nárok žalobkyně na smluvní pokutu by tak jako tak neměl oporu v žádném smluvním ujednání. Pokud jde o nároky vyplývající ze smlouvy o inkasní službě a ze smlouvy o doplňkové službě anonymizováno v celkové výši 67 480 Kč, pak soud uvádí následující. Dle ustanovení , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Z citovaného ustanovení lze tedy dovodit, že za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: I. obecná část ( – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). V daném případě ačkoliv smlouva o inkasní službě a smlouva o doplňkové službě anonymizováno byly uzavřeny jako samostatné smlouvy, tvořily přílohy smlouvy o úvěru a byly uzavřeny jako doplňkové smlouvy ke smlouvě o úvěru. Lze tedy dovodit, že k uzavření těchto smluv by nedošlo bez uzavření smlouvy o úvěru a celkově tak smluvní ujednání obsažená v posuzované smlouvě o úvěru je nutno vyhodnotit jako neplatná. Z těchto důvodů tak žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení poplatků za inkasní službu ve výši 15 890 Kč, poplatků za zbylou část doplňkové služby podpora – odklad ve výši 11 690 Kč, poplatků za zbylou část doplňkové služby podpora – nemoc ve výši 19 950 Kč a poplatků za zbylou část doplňkové služby podpora – práce ve výši 19 950 Kč včetně smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužných částek za inkasní službu a doplňkovou službu anonymizováno. Žaloba byla tedy i v této části zamítnuta jako nedůvodná.

26. Soud však dále uvádí, že i kdyby bylo možno posoudit úvěrovou smlouvu jako platnou, soud by stejně nároky ze smlouvy o inkasní službě a ze smlouvy o doplňkové službě anonymizováno nepřiznal z toho důvodu, že má za to, že tyto smlouvy jsou tak jako tak neplatné z důvodu rozporu se zákonem i zjevného rozporu s dobrými mravy dle ust. 588 .

27. Inkasní služba byla sjednána mezi účastníky jako doplňková hrazená nepovinná služba, kterou se žalobkyně zavázala zajistit inkasování plateb na předmětnou úvěrovou smlouvu a žalovaný

se zavázal zřídit inkaso ke svému účtu a zaplatit za tuto službu žalobkyni částku 16 344 Kč v měsíčních splátkách splatných spolu se splátkou úvěru. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení inkasní služby zesplatněné zároveň s úvěrem, který byl zesplatněn z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru. Soud má za to, že nárok žalobkyně na úhradu zbývající části inkasní služby není důvodný, když po zesplatnění úvěru již žalobkyně neprováděla inkaso splátek z účtu žalovaného, neposkytovala tedy žalovanému žádnou službu, která by jí měla být žalovaným uhrazena. Pokud si účastníci sjednali, že v případě zesplatnění úvěru je žalovaný povinen uhradit zbývající část sjednané inkasní služby s tím, že tímto uhradí žalobkyni škodu způsobenou porušením úvěrové smlouvy, pak takováto dohoda je neplatná, neboť odporuje zákonu. Dle zákona v případě způsobení škody porušením zákonné či smluvní povinnosti vzniká poškozenému právo na úhradu skutečné škody, jejíž vznik a výši musí navíc prokázat. Poškozený nemůže požadovat úhradu fiktivní škody, případně škody, jejíž výše je sjednána předem.

28. Pokud se jedná o doplňkovou službu anonymizováno, pak tímto ujednáním byla sjednána doplňková služba anonymizováno za cenu 53 064 Kč, tedy za cenu ve výši poskytnuté jistiny úvěru, která měla být splácena v měsíčních splátkách spolu s úvěrem a která obsahuje možnost využití tří služeb

a to: možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden měsíc po splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání.

Za situace, kdy žalovaný platí takto vysokou cenu za pouhou možnost využití nějaké služby, kdy není ani jisté, zda ji vůbec využije a žalobkyně de facto neposkytuje za takovou cenu žádné protiplnění, jedná se dle názoru soudu o ujednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy a tedy ujednání neplatné. Neplatné je pak i ujednání v čl. 2 smlouvy, kde se strany dohodly, že v případě, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalované s jeho splácením splatným, je žalovaný povinen uhradit zbývající část sjednané doplňkové služby anonymizováno, když touto úhradou uhradí žalobkyni škodu způsobenou porušením této smlouvy. Žalobkyni již z logiky věci nemůže žádná faktická škoda porušením smlouvy o doplňkové službě anonymizováno vzniknout, navíc, jak již bylo řečeno výše, v případě způsobení škody porušením zákonné či smluvní povinnosti vzniká poškozenému právo na úhradu skutečné škody, jejíž vznik a výši musí navíc prokázat. Poškozený nemůže požadovat úhradu fiktivní škody, případně škody, jejíž výše je sjednána předem.

29. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl ve věci více procesně úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, poněvadž dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno

ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.