Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
11 C 70/2021-155
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, PhD. v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 168 719,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 162 266 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 162 266 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 6 453,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 453,57 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 371,82 Kč, s úrokem ve výši 24 071,97 Kč, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 166 919,57 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28 212 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 162 266 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 162 266 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 6 453,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 453,57 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 371,82 Kč, s úrokem ve výši 24 071,97 Kč, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 166 919,57 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28 212 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 2. 2021 zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 168 719,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 15. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo R. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně umožnila žalované čerpat peněžní prostředky do výše 170 000 Kč. Úvěrové prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 9,9 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedodržovala smluvní podmínky, vyzývala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky a následně úvěr zesplatnila ke dni 25. 2. 2020. Dluh žalované vůči žalobkyni činí částku 168 719,57Kč, z toho na jistině dluží částku 166 919,57 Kč, na poplatcích 1 800 Kč, na smluvních úrocích částku 24 071,97 Kč, na úrocích z prodlení částku 644,52 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalované, tedy na základě příjmu ve výši 16 000 Kč, výdajů, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity ve výši 12 438 Kč, platební kapacita vypočtená systémem činila 3 562 Kč. Kapacita byla dostatečná pro splátku ve výši 2 578 Kč. Žalobkyně provedla kontrolu interních blacklistů, fraudlistů, delikvencí, kontrolu DB neplatných dokladů, insolvencí, exekucí apod. Dále bylo ověřeno, že klientův běžný účet nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Žalovaná uhradila celkem tři splátky, a to dne 25. 6. 2019 uhradila splátku ve výši 2.578 Kč, dne 25. 7. 2019 ve výši 2.578 Kč a dne 25. 8. 2019 ve výši 2 578 Kč, celkem částku 7 734 Kč.
2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila ani se neomluvila.
3. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, předsmluvních informací, smlouvy o úvěru č číslo R ze dne 15. 5. 2019, záznamu o podpisu klienta, výpisu z účtu, obchodních podmínek, historie úvěru soud zjistil, že na základě žádosti žalované se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalované jako klientovi úvěr do výše 170 000 Kč, sjednaná výše úrokové sazby činila 9,9 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v 96 měsíčních anuitních splátkách po 2 578 Kč vždy k 25. dni v měsíci. Sjednaná výše poplatku za první a další upomínku činí 300 Kč, poplatek za výzvu činí 500 Kč. Dle podmínek je žalobkyně oprávněna prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v prohlášení v případě, že klient bude v prodlení se splacením jakkoli částky vůči žalobkyni. Podle výpisu z účtu vedeného u žalobkyně na jméno žalované č. bankovní účet byl celý úvěr čerpán dne 15. 5. 2019 a nebyl řádně splácen. Výzvami bez data byla žalovaná upozorněna na dlužné splátky. Výzvou ze dne 14. 10. 2019 byla žalovaná upomenuta o zaplacení dlužných splátek nejpozději do 21. 10. 2019 s tím, že nezaplatí-li tento nedoplatek, bude žalobkyně nucena přistoupit k zesplatnění. Dopisem ze dne 5. 12. 2019 byla žalovaná opětovně upozorněna na možnost zesplatnění. Dopisem ze dne 27. 2.2020 prohlásila žalobkyně celý úvěr za splatný ke dni 25. 2. 2020 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 5. 3. 2020. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 podaným dle podacího listu téhož dne k poštovní přepravě byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z informací předložených žalobkyní k prověřování úvěruschopnosti (zejména z informace CBCB) a z vnitřního informačního systému soudu soud zjistil, že žalobkyně před smlouvou o úvěru v této věci uzavřela se žalovanou dne 7. 1. 2019 smlouvu o úvěru číslo, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 240 000 Kč se závazkem žalované hradit úvěr včetně úroku ve splátkách po 3 388 Kč měsíčně a dne 15. 3. 2019 smlouvu o úvěru číslo, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč se závazkem žalované hradit úvěr včetně úroku ve splátkách po 1 550 Kč měsíčně. Dle interního formuláře žalobkyně byl úvěr poskytnut bez nutnosti doložení příjmu, je uvedeno, že žalovaná je zaměstnanec. Výše příjmu žalované, ze které vycházela žalobkyně při poskytnutí úvěru, odpovídá výpisům z účtu žalované před poskytnutím úvěru.
4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny s ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje povinné. Žalobkyně vycházela z předpokládaných výdajů ve výši 12 438 Kč měsíčně, které však musely zahrnovat i splátky z předchozích úvěrů v celkové výši 4 938 Kč. Faktické výdaje od žalované nezjišťovala. I s nově poskytnutým úvěrem pak splátky činily měsíčně celkem 7 516 Kč, když žalované na zbývající životní výdaje zůstala celkem částka 8 484 Kč. Normativní náklady na bydlení určené pro rok 2019 na základě zákona o státní sociální podpoře činily pro jednu osobu 5 374 Kč. Ze smluv o úvěru pak vyplývají i další závazky žalované kromě pravidelných splátek (např. poplatky apod.). Žalobkyně dostatečně nezohlednila předchozí vysoké zadlužení povinné při poskytnutí úvěru. Je zřejmé, že všechny poskytnuté úvěry přestaly být brzy po poskytnutí spláceny a musely být žalovány. Žalobkyně nezjišťovala stabilitu příjmů žalované, tj. zda má pracovní poměr na dobu neurčitou. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C číslo, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované ve smlouvě uvedená finanční hotovost byla poskytnuta. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 170 000 Kč a zaplatila celkem částku 7 734 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 162 266 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o termín vrácení dlužné částky. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). V řízení měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 84 %, žalovaná měla úspěch v rozsahu 16 %. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka včetně příslušenství ve výši 219 091,80 Kč (částka ve výši 168 719,57 Kč + úrok z prodlení ve výši 13 371,82 Kč, úrok z prodlení ke dni 15. 7. 2021 ve výši 5 910,96 Kč, úrok ve výši 24 071,97 Kč, úrok ke dni 15. 7. 2021 ve výši 7 017,48 Kč). Žalobkyně měla úspěch pro částku 184 360,84 Kč (162 266 Kč + úrok z prodlení ke dni 15. 7. 2021 ve výši 22 094,84 Kč) pouze v rozsahu 68 % (84 % - 16 %). Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 28 212 Kč, tj. 68 % z celkových nákladů řízení ve výši 41 488 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 6 749 Kč, odměnu za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 7 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání), jeden úkon právní služby v poloviční výši 3 930 Kč (formulářová výzva k plnění), čtyři režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 6 029 Kč.
6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění. Žalovaná se k jednání nedostavila a žádné skutečnosti týkající se lhůty k plnění neuvedla.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).