Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 304/2020-177

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 101 626,66 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 212 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 2. 5. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do zaplacení 85 414,66 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 44 742,73 Kč od 4. 9. 2020 do 1. 5. 2021 a z částky 28 530,73 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 34 716 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 212 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 2. 5. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se, co do zaplacení 85 414,66 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 44 742,73 Kč od 4. 9. 2020 do 1. 5. 2021 a z částky 28 530,73 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 34 716 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (e-mailem) dne 10. 12. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 25 562 Kč, inkasní službu ve výši 8 856 Kč a službu podpora ve výši 29 016 Kč (6 552 Kč odklad, 11 232 Kč nemoc a 11 232 Kč práce), to vše v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 298 Kč. Žalovaná však uhradila jen 7 788 Kč. Žalovaná částka pak představuje co do 28 761,82 Kč nesplacenou jistinu, co do 22 169,93 Kč nesplacený úrok, co do 8 118 Kč nesplacenou inkasní službu, co do 26 598 Kč nesplacenou službu podpora, co do 1 600 Kč náklady na upomínkování a co do 14 534,26 Kč smluvní pokuty. Žalobkyně dále obšírně rozvedla jednotlivé položky a v doplnění žaloby došlém soudu dne 27. 4. 2021 doplnila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalované, tedy že porovnala příjmy a výdaje a dále plnění dosavadních dluhů, přičemž za tím účelem si mimo jiné vyžádala od žalované její výpis z účtu za poslední měsíc a doklad o příjmech.

2. Žalovaná se k věci uvedla, že spotřebitelský úvěr se žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně sjednala, neboť se v té době nacházela v tíživé finanční situaci. Tímto úvěrem byl z části zaplacen předchozí úvěr u této společnosti a zbylá část (asi částka) jí byla vyplacena na účet. V době, kdy sjednávala tento úvěr, byla zaměstnána v příjmení jméno s příjmem cca částka, následně z důvodu covidové situace nastoupila na ošetřovné, později musela změnit zaměstnání a nyní má příjem cca 11 – 12 tisíc Kč měsíčně, nicméně pravděpodobně přijde o práci, neboť na její místo museli vzít náhradu. V době sjednání tohoto úvěru měla asi šest dalších půjček, což bylo žalobkyni známo. Celá situace se začala komplikovat v srpnu 2019, kdy zůstala s dcerou sama, bylo jí navýšeno nájemné, kde jí vznikl dluh, na který si půjčila a následně již přebíjela půjčku půjčkou.

3. Z e-mailu ze dne 10. 12. 2019 a y nazvané smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo soud zjistil, že se zde žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že na její účet zašle 8 351 Kč, 6 000 Kč použije na své náklady spojené s poskytnutím úvěru a 15 649 Kč bude použito na doplacení úvěru podle smlouvy číslo ze dne 9. 12. 2019. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 25 562 Kč, inkasní službu ve výši 8 856 Kč a službu podpora ve výši 29 016 Kč (6 552 Kč odklad, 11 232 Kč nemoc a 11 232 Kč práce), to vše v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 298 Kč Smlouva byla podepsána 10. 12. 2019 SMS kódem.

4. Z detailu pohybu – bezhotovostní příjem soud zjistil, že žalobkyně od žalované dne 11. 12. 2019 obdržela 10 Kč s poznámkou, že souhlasí se smlouvou číslo.

5. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že dne 10. 12. 2019 si žalobkyně pod variabilním symbolem číslo převedla 15 649 Kč.

6. Z dopisu ze dne 10. 12. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně informovala žalovanou o úhradě dluhu ze smlouvy číslo.

7. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně žalované na účet číslo bankovní účet dne 10. 12. 2019 zaslala částku 8 351 Kč.

8. Z dopisu ze dne 10. 12. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně informovala žalovanou o poskytnutí úvěru podle smlouvy číslo tak, jak je uvedeno shora ve smlouvě s tím, že zde zopakovala způsob splácení.

9. Z lustrace v insolvenčním rejstříku soud zjistil, že pro osobu žalované nebylo ke dni 9. 12. 2019 vedeno insolvenční řízení.

10. Z další lustrace žalované předložené žalobkyní soud zjistil, že je hodnocena scoringem C, ať už to znamená cokoliv, neboť význam tohoto písmene zůstal z předložené y skryt.

11. Z výplatní pásky žalované soud zjistil, že v říjnu 2019 měla žalovaná u zaměstnavatele právnická osoba čistý příjem částka.

12. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za měsíc listopad 2019 soud zjistil, že se jedná o účet žalované. Žalovaná měla za tento měsíc celkové příjmy částka a výdaje částka, přičemž na účtu zbyl zůstatek ve výši částka. V příjmech je zahrnuta další zápůjčka od jiné společnosti ve výši částka a z výdajů pak částka představuje splátky jedné zápůjčky a částka splátky druhé. Mzda od zaměstnavatele činila částka.

13. Jelikož soud po zhodnocení shora citovaných důkazů přijal závěr o tom, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala řádně (viz níže), z dalších provedených důkazů již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil.

14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná ( zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní ( , , v účinném znění – dále již jen„ o. z.“), ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů sdělených žalovanou, které dále ověřila předloženými lustracemi, výplatní páskou a výpisem z účtu. Žalobkyně mimo jiné takto vycházela ze skutečnosti, že žalovaná je zaměstnankyní společnosti právnická osoba s příjmem částka. Jedná se však o nejvyšší příjem, jinak příjem žalované kolísá. Na výdajové stránce žalobkyně vycházela z částky částka a částka na děti, aniž však zjišťovala skutečné výdaje žalované. Ty pak sice vyplývají z předloženého výpisu z účtu, avšak žalobkyně je do svého výpočtu nikterak nezohlednila. Z výpisu z účtu nelze ověřit ani údaj o nákladech na bydlení, neboť v něm žádná taková platba není. Rovněž nutno podotknout, že žalobkyně se nikterak nezabývala dalšími závazky žalované, jak se podávají z výpisu z účtu. K tomu je třeba dodat, že podle výpisu z účtu žalovaná splácela další dva závazky, třetí pak splácela žalobkyni a dále jí byly v listopadu 2019 vyplaceny peněžní prostředky z další zápůjčky. To jsou čtyři, o kterých žalobkyně, pokud by nahlédla do předložených listin, musela vědět. Žalovaná sama pak uvedla, že měla ještě další dva závazky, o kterých žalobkyni informovala. Soud je toho názoru, že při takovém množství (relativně drobných) závazků se nelze spokojit s matematickým výpočtem rozdílu mezi příjmy a výdaji úvěrované osoby a její finanční situaci je nutné zkoumat podrobněji, neboť z prostého rozdílu v tomto případě nikterak nevyplývá potřeba žalované dalších a dalších peněžních prostředků. Při hlubším zkoumání je však zřejmé, že se žalovaná dostala do tzv. dluhové pasti, k čemuž významnou měrou přispěla právě žalobkyně, když pro její (a dalších věřitelů) predátorské praktiky žalované nezbyla žádná rezerva pro případ náhlého výpadku příjmů, což se v tomto případě stalo. Pokud se tedy žalobkyně při poskytování úvěru žalované spokojila s uvedenými informacemi, které zjistila z předložených listin a sdělení žalované, aniž tyto údaje podrobila dalšímu zkoumání a dále zjišťovala běžné výdaje žalované a její další závazky, nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na uzavřenou smlouvu nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč (ve smlouvě sice bylo uvedeno 30 000 Kč, avšak 6 000 Kč si žalobkyně ponechala na své náklady spojené s poskytnutím úvěru a nelze je tedy počítat jako poskytnuté). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydala již 7 788 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 16 212 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílaných zásilek byly výzvy k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 30. 4. 2021 (kdy byla žalované doručena zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání), následující den, tj. 1. 5. 2021, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 2. 5. 2021 do prodlení.

18. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 212 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 2. 5. 2021 ve výši stanovené

19. Povinnost žalované zaplatit žalovanou pohledávku pak soud v souladu s  stanovil ve splátkách, jejichž výše a podmínky splatnosti jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovaná není netečná, projevila upřímnou snahu přiznanou pohledávku uspokojit a její finanční situace umožňuje splátky v této výši. Navržené splátky soud považuje za přiměřené, když žalovaná by neměla mít problém tyto splátky ze svého měsíčního příjmu unést a přiznaná pohledávka bude uhrazena v přiměřené době, která neznamená neúměrně znevýhodnění žalobkyně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým číslem 67/1966). K tomu slouží též sankce ztráty splátek, pokud se žalovaná dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 85 414,66 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 44 742,73 Kč od 4. 9. 2020 do 1. 5. 2021 a z částky 28 530,73 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 34 716 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.