Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 216/2020-92

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 149 788,31 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 149 788,31 Kč s příslušenstvím, se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 149 788,31 Kč s příslušenstvím, se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 3. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 149 788,31 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se jedná o dluh vzniklý nesplacením úvěru poskytnutého žalovanému její právní předchůdkyní, právnická osoba, s.r.o. (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) podle smlouvy číslo uzavřené dne 28. 12. 2008. Podle uvedené smlouvy se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalovanému 134 100 Kč na nákup automobilu Hyundai Matrix u prodejce právnická osoba tak, že tuto částku vyplatí přímo prodejci. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek po 3 300 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou 22. splátky (a dalších), odstoupila společnost od smlouvy a celý zůstatek úvěru ve výši 197 783 Kč prohlásila ke dni 6. 1. 2011 splatným. Společnost dále realizovala zajišťovací převod práva a automobil, který byl předmětem financovaní poskytnutým úvěrem prodala v aukci za 57 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni podle smlouvy ze dne 11. 1. 2017, přičemž po postoupení pohledávky žalovaný zaplatil dalších 42 132,88 Kč. Žalovaný nárok se tak skládá z jistiny ve výši 149 788,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 123 130,52 Kč a úroků ve výši 13,21 % ročně z částky 149 788,31 Kč od 18. 10. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 149 788,31 Kč od 18. 10. 2017 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané Žádost/ Smlouva o úvěru soud zjistil, že se jí právnická osoba, s.r.o. zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 134 100 Kč na nákup automobilu Hyundai Matrix u prodejce právnická osoba (dále také jen prodejce) tak, že tuto částku zaplatí prodejci. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit včetně úroků (jejich výše zde uvedena není, je zde údaj jen o RPSN ve výši 19,75 % ročně), poplatků a pojištění (469 Kč měsíčně), a to v osmdesáti čtyř měsíčních splátkách po 3 300 Kč (včetně uvedeného pojištění) počínaje 28. 1. 2009. Součástí této smlouvy se prostřednictvím včleňovací doložky staly obchodní podmínky společnosti a sazebník poplatků. Smlouva byla podepsána 28. 12. 2008, a to žalovaným a za společnost prodejcem.

4. Z y nazvané Obchodní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty právnická osoba s.r.o. soud zjistil, že krom obecných ujednání o vzniku a zániku úvěrových smluv, doručování atp., obsahuje rovněž, že klient je povinen platit náklady na úvěr, tj. úroky, poplatky a další případné náklady stanovené sazebníkem.

5. Z y nazvané Sazebník poplatků soud zjistil, že se jedná o sazebník společnosti, kde je mimo jiné uvedena sazba úroku pro revolvingové úvěry do 100 000 Kč, jiný úrok (krom úroku z prodlení) zde uveden není. Jiných zjištění soud z této y vzhledem k žalobním tvrzením nečinil.

6. Ze statistických údajů ČNB soud zjistil, že v prosinci 2008 činila průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů s fixací nad pět let 13,21 % ročně.

7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že právnická osoba, s.r.o. dne 7. 1. 2009 zaplatila prodejci částku 134 100 Kč.

8. Z dopisu ze dne 10. 2. 2011 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovaného, že s ohledem na jeho prodlení se splácením, se celý zůstatek úvěru ve výši 197 783 Kč stal ke dni 6. 1. 2011 splatným.

9. Z y nazvané kupní smlouva soud zjistil, že jí společnost dne 3. 5. 2011 prodala předmět financování (automobil Hyundai Matrix) za cenu 57 000 Kč.

10. Z dopisu ze dne 3. 5. 2011 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že došlo k prodeji předmětu financování (automobil Hyundai Matrix) za cenu 57 000 Kč, přičemž tuto částku a další platby žalovaného celkem ve výši 155 463 Kč započítává na dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru.

11. Z y nazvané smlouva o postoupení pohledávek soud zjistil, že touto smlouvou ze dne 11. 1. 2017 se žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek za dlužníky společnosti. Z předloženého seznamu se pak podává, že součástí postupovaných pohledávek byla i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Je zde však uveden celkový dluh jen 123 671 Kč (z toho jistina 96 159 Kč) s tím, že nárok je exekučně vymáhán.

12. Z dopisu ze dne 25. 1. 2017 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovaného o postoupení pohledávky za ním žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že tento dopis žalobkyně dne 25. 1. 2017 odeslala žalovanému na adresu adresa žalovaného.

13. Z dopisu ze dne 3. 12. 2019 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 341 150,64 Kč do 13. 12. 2019, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že tento dopis zástupce žalobkyně dne 3. 12. 2019 odeslal žalovanému na adresu adresa žalovaného.

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost uzavřela se žalovaným dne 28. 12. 2008 smlouvu, kde se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 134 100 Kč na automobilu Hyundai Matrix u prodejce tak, že tuto částku zaplatí prodejci. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit včetně úroků, poplatků a pojištění, a to v osmdesáti čtyř měsíčních splátkách po 3 300 Kč počínaje 28. 1. 2009. Dne 7. 1. 2009 společnost prodejci zaplatila 134 100 Kč, avšak žalovaný zaplatil jen 21 splátek, přičemž s 22. a dalšími se dostal do prodlení. Proto společnost dopisem ze dne 10. 2. 2011 od smlouvy odstoupila a prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 197 783 Kč splatným k 6. 1. 2011. Dále společnost realizovala zajišťovací převod práva a předmět financování prodala za 57 000 Kč a žalovanému oznámila, že celkem tak zaplatil 155 463 Kč. Podle smlouvy ze dne 11. 1. 2017 pak společnost pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Po postoupení pohledávky žalovaný zaplatil dalších 42 132,88 Kč (jak žalobkyně uvedla v žalobě, avšak v doplnění žaloby uvedla jen 39 465,57 Kč). Následně byl žalovaný zástupcem žalobkyně opětovně vyzván k úhradě (tentokráte již 341 150,64 Kč) s tím, že pokud tak do 13. 12. 2019 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby.

15. Jelikož se žalobkyně po žalovaném domáhala nároku z porušení smlouvy uzavřené v roce 2008, aplikoval soud na daný případ v souladu s  , (dále již jen „o. z.“), ustanovení , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen„ obch. zák.“) a , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen„ obč. zák.“).

16. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dne 28. 12. 2008 uzavřela dle shora citovaného § 497 obch. zák. platnou smlouvu o úvěru, jíž se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 134 100 Kč účelově vázané na nákup automobilu u prodejce a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatky, úroky (jejichž výše však v samotné smlouvě sjednána nebyla) a pojištění, a to v osmdesáti čtyř měsíčních splátkách po 3 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost z uzavřené smlouvy a dne 7. 1. 2009 částku 134 100 Kč zaplatila prodejci. Žalovaný však svou povinnost neplnil řádně. Společnost proto od smlouvy odstoupila a prohlásila celý zůstatek úvěru splatným k 6. 1. 2011. Nárok z citované úvěrové smlouvy pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

19. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny v poskytnuté výši (134 100 Kč), byl by tento nárok oprávněný. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení„ jistiny“ nad rámec poskytnutého planění (tedy v částce 15 688,31 Kč), kapitalizovaného úroku a úroku ve výši 13,21 % ročně od 18. 10. 2017 do zaplacení. Soud dospěl k závěru, že o těchto nárocích žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ( , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ “)), ačkoliv byla soudem o následcích ve smyslu několikráte řádně poučena. K částce požadované„ jistiny“ ve výši 149 788,31 Kč žalobkyně pouze sdělila, že ke dni ukončení smlouvy činila 197 783 Kč, z čehož 9 784 Kč byly splátky za říjen, listopad a prosinec 2010, 169 860 Kč nesplacená část jistiny a sankce za porušení smlouvy ponížená o pojištění a 18 139 Kč příslušenství, které však žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně však neuvedla strukturu oněch splátek, ani o jakou sankci za porušení smlouvy by se mělo jednat. Ze seznamu postoupených pohledávek pak vyplývá, že jistina měla ke dni postoupení činit jen 96 159 Kč. Konečně ohledně požadovaného úroku ve výši 13,21 % ročně (včetně jeho kapitalizované výše) pak pouze uvedla, že si žalovaný se společností sjednali povinnost žalovaného úroky platit (platba úroků je ostatně pojmovým znakem smlouvy o úvěru), avšak již neuvedla, kde byl sjednán úrok právě v této výši a požadovanou výši ani jinak neodůvodnila.

20. Žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla 134 100 Kč, a pokud by žalovaný tyto prostředky nevrátil, byl by nárok co do této částky důvodný (viz výše). Podle žalobkyně však žalovaný zaplatil nejméně 194 928,57 Kč (podle dopisu ze dne 3. 5. 2011 to bylo 155 463 Kč a podle doplnění žaloby pak dalších 39 465,57 Kč, přičemž podle žaloby to mělo být 42 132,88 Kč a celkem by tak žalovaný zaplatil 197 928,57 Kč).

21. Jelikož žalovaný zaplatil více, než byl žalobkyní v tomto řízení prokázaný nárok, nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

22. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby soud dodává, že se již pro nadbytečnost nezabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V projednávaném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.