Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 112/2020-33

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 16.215 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 16.215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 16.215 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 16.215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 16.215 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým návrhem doručeným soudu dne 25. 5. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 16.215 Kč s příslušenstvím. Z návrhu se podává, že žalovaný uzavřel dne

7. 12. 2007 s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba IČO Smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 42.400 Kč sestávající z půjčky ve výši 25.000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 17.400Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 800 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad, pouze o celkové výši úhrad ve výši 26.185 Kč. Na základě Smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo k převedení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 16.215 Kč. Plnění žalovanému bylo alokováno nejprve dle článku 5. Smlouvy na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka je tvořena pouze dlužnou jistinou. Žalovaný však ode dne postoupení pohledávky na žalobce, až do dnešního dne neuhradil na svůj dluh ničeho.

2. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalobce je právnickou osobou se sídlem na území země. V dané věci je dána příslušnost soudu k rozhodování věci, a to podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to článku 18 odst. 2.

3. Procesní stanovisko žalovaného se soudu nepodařilo zjistit.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 7. 12. 2007 byla sepsána Smlouva o půjčce mezi právnická osoba IČO se sídlem adresa, kdy tato Smlouva o půjčce byla uzavřena ve smyslu ustanovení , , a , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně Ve formuláři je uvedeno, že nedílnou součástí této smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně tohoto formuláře. anonymizováno touto smlouvou poskytl půjčku v částce 25.000 Kč s tím, že zákazník se zavázal zaplatit anonymizováno souhrnný poplatek v částce 17.400 Kč. Celková částka, kterou je zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit anonymizováno, činí 42.400 Kč. Zákazník splatí anonymizováno celkovou částku v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 800 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené v článku 13. Smluvních podmínek s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření této smlouvy. Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od anonymizováno v hotovosti převzal celou výši uvedené částky půjčky. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2015 a 17. 9. 2018. Dopisem ze dne 5. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu právním zástupcem žalobce.

5. Podle , , není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle , , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Jak vyplynulo ze shora uvedeného, byla uzavřena Smlouva o půjčce, na základě které bylo poskytnuto celkově 25.000 Kč. Zákazník se Smlouvou o půjčce zavázal i k úhradě dalších plateb (nejen jistiny), a to v celkové výši 17.400 Kč. Tato částka je nazvána jako„ souhrnný poplatek“, přičemž dle , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Pokud tyto úroky jsou však požadovány ve výši, která při přepočtu na roční plnění 69,6 % úroků z půjčené částky, tak lze dospět k závěru, že se jedná o úrok, který není běžný ve spotřebitelských vztazích, i s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy, a lze rovněž dospět k závěru, že takto stanovený úrok je v rozporu s dobrými mravy. Přestože výše úroků není zákonem ani jiným předpisem omezena, nelze vycházet z toho, že by výše úroku závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení.

I v tomto případě je třeba vycházet z ustanovení , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Úroky (bez ohledu na to, jak jsou označeny) dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují odměnu za užívání půjčené jistiny. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce by bylo takové jednání věřitele, které by vedlo ke sjednání úroků s přiměřenou výší (nikoliv ve výši 66,4 % ročně), a to i v případě, že by dlužník uzavřel smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nepřiměřenou je pak taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud vycházel z obecně známé skutečnosti, že výše úroků u krátkodobých spotřebitelských půjček se v době sjednání předmětné Smlouvy o půjčce pohybovala okolo 10 až 13 % ročně, proto dohodnutá výše úroků ve výši 73,6 % ročně podstatně přesahuje horní hranici této obvyklé úrokové míry, což vede soud k závěru, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení , , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, jako neplatné. Otázka přiměřeného úroku je pak uvedena v ustálené judikatuře, když soud zmiňuje např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. j. , ze kterého se podává, že v rozporu s dobrými mravy nemůže být sjednaný úrok, který podstatně nepřesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , který uvádí, že nepřiměřené a tedy odporující dobrým mravům, je (zpravidla) pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. V neposlední řadě soud odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , který uvádí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení , která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček.

9. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům soud má za to, že Smlouva o půjčce je z důvodu nepřiměřené výše úrokové sazby v rozporu s ustanovením , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, tedy v rozporu s dobrými mravy, a ve smyslu , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, se tak jedná o neplatný právní úkon. Za tohoto stavu věci tak soud posuzoval předmětný vztah mezi právnická osoba a žalovaným jakožto bezdůvodné obohacení dle , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013.

10. V řízení nebylo zpochybněno, že žalovaný obdržel částku 25.000 Kč, celkové úhrady činily 26.185 Kč. Hodnota postoupené pohledávky činí 16.215 Kč. Pokud částka, která byla nepochybně žalovaným uhrazena, činí 26.185 Kč, je jisté, že na straně žalovaného nedošlo (vzhledem k závěru soudu o bezdůvodném obohacení) k dalšímu odůvodněnému majetkovému prospěchu. Naopak žalovaný tím, že zaplatil žalobci více, než činila půjčka, tak právnímu předchůdci žalobce poskytl vyšší plnění, než k jakému by byl zavázán na základě titulu vyplývajícího z bezdůvodného obohacení. Vzhledem k závěru soudu o tom, že smlouva mezi účastníky je neplatná, přičemž žalovaný svoji povinnost z titulu bezdůvodného obohacení zaplacením celkové částky splnil, postupoval soud a contrario se shora uvedenými ustanoveními zákona a žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. Přestože žalobce v rámci příslušenství, tj. zákonných úroků z prodlení, požaduje placení zákonných úroků z prodlení v závislosti na pololetí a vývoji repo sazby stanovené Českou národní bankou, postupoval soud ve shodě s  a a stanovil jednotnou výši úroku z prodlení, neboť pokud splatnost pohledávky nastala po 1. 7. 2010, je úrok z prodlení neměnný po celou dobu prodlení. V tomto směru tak soud upravil požadované zákonné úroky z prodlení ve shodě s tímto nařízením.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Vzhledem k tomu, že žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve obec - pobočky ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.