Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 82/2021-53

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 5 915,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 915,19 Kč s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 4 306,57 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 915,19 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 15,49 % ročně z částky 1 608,62 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 7 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 915,19 Kč s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 4 306,57 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 915,19 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 15,49 % ročně z částky 1 608,62 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 7 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 11. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 5 915,19 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 11. 12. 2018. Tvrdila, že na podkladě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to tak, že žalovanému shora uvedeného dne zaslala ve prospěch jeho bankovního účtu uvedenou částku poníženou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 400 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu úvěru a zaplatit úrok, který činil 15,49 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto však nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně k datu 23. 6. 2020 úvěr zesplatnila. Celkem žalovaný na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni pouze 17 826 Kč Tyto platby žalobkyně v rozsahu 15 693,43 Kč započetla na jistinu úvěru, v rozsahu 1 632,57 Kč na úrok a v rozsahu 500 Kč na smluvní pokutu. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 306,57 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč účtovaných žalovanému v souladu s čl. 5 smlouvy za jeho prodlení s úhradou tří sjednaných splátek úvěru a dále z neuhrazeného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 108,62 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 15,49 % ročně z celkové dlužné částky ve výši 5 915,19 Kč za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru, tj. od 24. 6. 2020, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky za totožné období.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 12. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru, na jejímž podkladě mu téhož dne zaslala ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 19 600 Kč. Jednalo se o jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč poníženou o částku 400 Kč, která představovala ve smlouvě sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a dále zaplatit úrok ve výši 15,49 % z poskytnuté jistiny ročně. Celkem měl žalovaný dle smlouvy zaplatit žalobkyni 22 425,38 Kč s tím, že se zavázal učinit tak prostřednictvím 14 pravidelných měsíčních splátek, jejichž výše činila 1 574 Kč, respektive pokud jde o výši poslední splátky, ta byla závislá na přesném datu poskytnutí úvěru. Splátky byly splatné vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 1. 2019 s tím, že poslední splátka měla být žalovaným uhrazena k 15. 2. 2020. V čl. 5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu ze strany žalovaného. Současně citované ustanovení obsahovalo ujednání, podle něhož v situaci, kdy žalovaný nezaplatí dvě měsíční splátky po sobě nebo jednu splátku déle než tři měsíce, bude žalobkyně oprávněna celý úvěr jednorázově zesplatnit, tedy požadovat po žalovaném zaplacení celé dosud nesplacené jistiny včetně dlužného úroku a případných dalších plateb. Žalovaný se poprvé dostal do prodlení s úhradou splátky splatné k 15. 8. 2019. Za toto prodlení mu žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dopisem z 20. 1. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek splatných k 15. 11. 2019, 15. 12. 2019 a 15. 1. 2020 v dodatečné lhůtě 30 dnů a upozornila ho na to, že pokud v uvedené lhůtě svůj dluh neuhradí, dojde k zesplatnění úvěru. Dopisem z 23. 6. 2020 následně žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru, a vyzvala jej, aby uhradil dluh v celkové výši 5 915,19 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení dopisu. Současně jej poučila o tom, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 11. 10. 2020.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

8. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když prokazatelně poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši (ponížené o dohodnutý poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 400 Kč). Žalovanému tak dle příslušných smluvních ujednání i dle citovaného ustanovení § 2395 o. z. vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky ve výši 20 000 Kč a zaplatit smluvený úrok. Jeho výše činila 15,49 % ročně, přičemž takto vysoký úrok soud považuje za zcela přiměřený nejen výši poskytnutých peněžních prostředků a ujednaným podmínkám splácení úvěru, ale i dalším okolnostem, za nichž byl předmětný úvěr sjednán, zejména tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky prakticky ihned po uzavření smlouvy, úvěr nebyl nijak účelově vázán a žalobkyně nepožadovala po žalovaném žádné zajištění jeho povinnosti úvěr splatit. Stejně tak se soudu nejeví jako nepřiměřený žalobkyní účtovaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 400 Kč.

9. Žalovaný nevyvrátil v řízení tvrzení žalobkyně o tom, že nehradil řádně a včas sjednané měsíční splátky úvěru. Bylo přitom na něm, aby v případě, že úvěr splácel v souladu s ujednaným splátkovým kalendářem, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Nic takového však žalovaný neučinil, zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nereagoval a se soudem nekomunikoval. Z žalobkyní předložené transakční historie vyplývá, že se poprvé dostal do prodlení s úhradou splátky splatné k 15. 8. 2019. Žalobkyni tak dle čl. 5 smlouvy vzniklo právo domáhat se po žalovaném zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky ve výši 500 Kč, jehož také využila a následně žalovaným provedené úhrady započetla mimo jiné i na tuto smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že následně žalovaný neuhradil další tři splátky úvěru, žalobkyně zcela v souladu s citovaným čl. 5 smlouvy úvěr zesplatnila. Vzniklo jí tak právo požadovat po žalovaném zaplacení zbývající dlužné jistiny úvěru, která činí po započtení úhrad žalovaného 4 306,57 Kč, ke dni zesplatnění kapitalizovaného úroku ve výši 108,62 Kč a dále též i smluvních pokut za prodlení s úhradou tří splátek úvěru, jejichž celková výše činí 1 500 Kč (3 * 500 Kč). V tomto rozsahu tedy soud posoudil podanou žalobu jako oprávněnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 915,19 Kč.

10. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 15,49 % ročně z celkové dlužné částky 5 915,19 Kč za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Tento nárok soud posoudil jako oprávněný pouze zčásti, a to proto, že žalobkyni sice dle smlouvy i dle § 2399 odst. 2 věty druhé o. z. nepochybně svědčí právo na úhradu smluvního úroku až do úplného zaplacení jistiny úvěru, nicméně nikoliv z celkové dlužné částky zahrnující vedle této jistiny též smluvní pokuty a kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění, nýbrž toliko z částky odpovídající dlužné jistině úvěru, tj. z částky 4 306,57 Kč. V opačném případě by došlo k situaci, kdy by byl žalovaný povinen hradit úrok mimo jiné též z částky úroku již dříve naběhlého, což by bylo možné akceptovat pouze v případě, že by se na tom účastníci výslovně dohodli. Nic takového však nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno, natožpak prokázáno. To samé platí ve vztahu k úročení částek odpovídajících vyúčtovaným smluvním pokutám. Soud proto přiznal žalobkyni toliko právo na zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny úvěru, a to za jí požadované období (viz výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku zamítl (výrok II.).

11. Pokud jde o nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky ve výši 5 915,19 Kč za dobu od 24. 6. 2020 do zaplacení, tento soud vyhodnotil jako oprávněný v plné výši, a to s ohledem na o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí , za jehož účinnosti prodlení nastalo.

12. Jakkoliv byla žaloba, pokud jde o nárok na úhradu běžícího smluvního úroku z prodlení, částečně zamítnuta, je nepochybné, že zamítnutí se týkalo pouze velmi nepatrné části předmětu řízení. Soud proto dospěl k závěru, že jinak zcela procesně úspěšné žalobkyni svědčí podle věty prvé vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně ve výši 6 534 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 4 500 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 1 500 Kč podle bodu 4 cit. vyhl., tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 1 134 Kč podle

13. ). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 534 Kč, a to k rukám jejího zástupce ( ods.t 1 ).

14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.