Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 63/2021-64
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 51 937 Kč s příslušenstvím
takto:
I. V části týkající se zaplacení 2 123,79 Kč se řízení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 112,65 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 21 002,28 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. V části týkající se zaplacení 36 355,98 Kč, 15 % úroku z úvěru ročně z částky 21 002,28 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a 9 % úroku z prodlení ročně z částky 1 565,42 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. V části týkající se zaplacení 2 123,79 Kč se řízení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 112,65 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 21 002,28 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. V části týkající se zaplacení 36 355,98 Kč, 15 % úroku z úvěru ročně z částky 21 002,28 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a 9 % úroku z prodlení ročně z částky 1 565,42 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 10. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 51 937 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 27. 7. 2017 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba), když žalovaný řádně nesplácel vyčerpaný úvěr.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním došlým soudu dne 1. 4. 2021 žalobkyně mimo jiné vzala žalobu zpět (bez odůvodnění) v části týkající se zaplacení části kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 412,48 Kč a části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 711,31 Kč poté, co jí soud vyzval k doplnění žaloby.
4. Výrokem I. rozsudku proto soud v souladu s ustanoveními § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, které učinila žalobkyně dříve, než začalo jednání.
5. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
6. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. právnická osoba a žalovaným byla dne 27. 7. 2017 uzavřena Smlouvy o úvěru číslo v níž se právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti 27 000 Kč a žalovaný se zavázal právnická osoba vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit sjednané navýšení ve výši 22 098 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 507 Kč s tím, že první splátka je splatná do jednoho měsíce od uzavření smlouvy. Byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal celý úvěr v hotovosti. Žalovaný splatil právnická osoba pouze část jistiny úvěru a část navýšení, a měl tak dlužil právnická osoba na jistině úvěru 21 002,28 Kč a na navýšení 16 434,72 Kč. Na smluvní pokutě požadovala právnická osoba po žalovaném 14 500 Kč. Uvedené pohledávky právnická osoba za žalovaným byly i s příslušenstvím postoupeny žalobkyni.
7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně usilovali o sjednání závazků ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), s charakterem spotřebitelského závazku. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 1. 12. 2016, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C -679/18), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni 1. 12. 2016 a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.).
8. Soud pouze pro úplnost dodává, že při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 - 77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. A proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.
9. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v zákoně o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).
10. V průběhu jednání se ukázalo, že žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby jí při jednání poskytl poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně splnění shora uvedené zákonné povinnosti a označení důkazů potřebných k prokázání takto doplněného tvrzení.
11. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení v části týkající se řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, proto je třeba posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.
12. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. o. z. (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 21 002,28 Kč a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu 27 000 Kč a žalovaný jí z uvedené částky vrátil pouze 5 997,72 Kč.
13. Proto soud výrokem II. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 24 112,65 Kč (součet dlužné částky ve výši 21 002,28 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z ní od 28. 9. 2018 do 20. 5. 2020 ve výši 3 110,37 Kč) s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 21 002,28 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.
14. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
15. Další uplatněné nároky a příslušenství (navýšení 16 434,72 Kč, smluvní pokuta ve výši 14 500 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru 5 187,28 Kč, část kapitalizovaného úroku z prodlení 233,98 Kč, 15 % úrok z úvěru ročně z částky 21 002,28 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a 9 % úrok z prodlení ročně z částky 1 565,42 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení) však (s ohledem na výše uvedený závěr) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části (36 355,98 Kč) výrokem III. rozsudku zamítnuta.
16. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem IV. rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch a částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně. Protože žalovaný byl ve věci úspěšnější, měl by právo na náhradu části svých nákladů řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.
Nesplní - li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí řádně a včas, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.