Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 81/2021-46
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 8 799 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.185 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4.614 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.225,73 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 787,67 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.185 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4.614 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.225,73 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 787,67 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8.799 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 787,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.225,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.000 Kč a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení s tím, že právní předchůdce žalobkyně – právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 4. 4. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnuté peněžní prostředky úrok ve výši 840 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Současně byla smlouvou sjednána doplňková služba životní pojištění za cenu 174 Kč. Jistinu spolu s úrokem a poplatky měl žalovaný uhradit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 15. 5. 2018. Tuto povinnost si však žalovaný řádně neplnil a zaplatil toliko 1.815 Kč, z toho 840 Kč na úrok, 531,20 Kč na administrativní činnost, 413,80 Kč na hotovostní inkaso splátek a 30 Kč za životní pojištění. Poslední splátka byla provedena dne 14. 12. 2017. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení ze dne datum, o čemž byl žalovaný informován. Ke dni postoupení pohledávky činila tato pohledávka 8.799 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč, z dlužného administrativního poplatku ve výši 668 Kč, dlužného hotovostního poplatku ve výši 1.986,20 Kč a dlužného poplatku za pojištění ve výši 144 Kč.
2. Okresní soud v Bruntále vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
4. Soud nařídil jednání na den, 24. 6. 2021, přičemž žalobkyně se z něj prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu .
5. Z karty zákazníka - žádosti o zápůjčku, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 4. 2017, z přehledu plateb, ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 4. 4. 2017, z dohody o provedení práce ze dne 2. 12. 2016, včetně dodatku, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání, z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání, z rozsudku KS v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 -97, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaný dne 4. 4. 2017 vyplnil zákaznickou kartu, ve které uvedl své příjmy v částce 8.625 Kč, výdaje v částce 5.000 Kč, proto použitelná měsíční částka činila 3.625 Kč, dále upřesnil, že žije s rodiči, nemá děti ani jinou vyživovací povinnost a pracuje na hlavní pracovní úvazek na dobu neurčitou u právnická osoba anonymizováno jako doplňovač zboží od prosince 2016 a předložil listin y, a sice dohodu o provedení práce ze dne 2. 12. 2016, včetně dodatku ze dne 25. 12. 2016 a výplatní lístky, ze kterých vyplynulo, že žalovaný se svým zaměstnavatelem nejprve uzavřel dohodu o provedení práce na období od 2. 12. 2016 do 31. 12. 2016, kdy se mělo jednat o nepravidelnou výpomoc v rozsahu maximálně 250 hodin ročně za odměnu 92 Kč, následně dodatkem byla dohoda sjednána na dobu neurčitou. Příjem žalovaného za leden 2017 činil 8.625 Kč právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 4. 4. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli spolu s úvěrem i úrok ve výši 840 Kč, poplatek ve výši 1.200 Kč, jakož i poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč a pojištění anonymizována dvě slova ve výši 174 Kč, celkem tedy 10.614 Kč, a to v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 183 Kč. Dále bylo dohodnuto, že v případě, že zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo na úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, úroky z prodlení, smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaný byl zařazen do pojistného programu dle Rámcové pojistné smlouvy uzavřené mezi věřitelem jako pojistníkem a anonymizována dvě slova anonymizováno jako pojistitelem. Žalovaný uhradil dne 6. 4. 2017 915 Kč, dne 14. 5. 2017 200 Kč, dne 16. 6. 2017 200 Kč a dne 14. 12. 2017 500 Kč, celkem 1.815 Kč právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávek z postupitele na postupníka, a sice pohledávek ze smluv o úvěru specifikovaných v příloze číslo této smlouvy. Dle této přílohy zde byla uvedena i pohledávka za žalovaným, která byla specifikována číslem smlouvy, datem uzavření, jménem a příjmením a bydlištěm. K datu postoupení činila dlužná jistina 6.000 Kč a souhrnný poplatek 2.799 Kč O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem věřitele ze dne 29. 11. 2019 a zároveň byl vyzván k uhrazení částky 8.799 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020, která byla následujícího dne odeslána na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Soud se musel nejprve zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z předložených listin vyplynulo, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy uzavřené v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , byla řádně identifikována a postoupení bylo oznámeno žalovanému. Soud má proto tedy aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.
10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku , na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 6.000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky za doplňkové služby v 58 týdenní splátkách. Smlouva je současně smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, která v ustanovení § 86 dává poskytovateli úvěru povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet. V projednávaném případě žalovaný doložil své příjmy, včetně dohody o provedení práce a tento zaměstnavatel byl i ověřen, a zkoumána byla i výdajová stránka žalovaného, který žil u rodičů a živil se v zásadě sám. Soud tak má tuto povinnost za splněnou.
11. Dále se soud zabýval poplatky, které byly sjednány, a sice úrokem, odpovídajícímu 14 % poskytnuté částky, administrativním poplatkem odpovídajícímu 20 % poskytnuté částky a inkasním (hotovostním) poplatkem, odpovídajícímu 40 % poskytnuté částky. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že společnosti právnická osoba je podnikatelkou s předmětem podnikání finančnictví, konkrétně v jeho nebankovní části. Za této situace se předpokládá, že uzavírané smlouvy o úvěru měly pro právního předchůdce žalobkyně generovat určitý zisk. Pokud jde o obecně smlouvu o úvěru, musí v ní být sjednány úroky tak, jak to i předpokládalo ustanovení § 2395 občanského zákoníku , přičemž úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité částky v zásadě představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. V projednávaném případě však zisk mají generovat i další poplatky, a sice administrativní, jež se jeví jako zcela bez protihodnoty pro spotřebitele, když jeho výše je vázána na výši úvěru a nikoliv na faktické výdaje spojené s touto činností. V případě poplatku za hotovostní inkaso lze mít za to, že původní věřitel nepochybně měl výdaje spojené s návštěvou žalovaného v místě bydliště, i v tomto případě však není vycházeno z výše těchto výdajů, které by zohledňovaly vzdálenost do místa bydliště, ale znovu jsou stanoveny procentem z poskytnuté částky. Oba dva tyto poplatky tak nepochybně aspoň ve své části slouží znovu ke generování zisku. Za této situace právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 1814 občanského zákoníku , tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Žalobkyně a její předchůdkyně majíce za to, že poplatek nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti, využila svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku , aby nemohlo dojít k přezkoumání výše poplatku. Je přitom zřejmé, že jednotlivé poplatky se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso či na administraci a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní jednání, tedy smlouvu o zápůjčce, hodnotí jako absolutně neplatnou podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona.
12. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy týkající se poplatku od ostatního obsahu, má soud za to, že v souladu s ustanovením § 576 občanského zákoníku , s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3Cdon 1248/96 , sp. zn. 21Cdo 2636/2008 či nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 4036/05 , z nichž vyplývá, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahové, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem vytváření zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o zápůjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky poplatku smlouvu o zápůjčce neuzavřela, a to přesto, že žalobkyně tvrdí, že by smlouva byla sjednána i při nižších výších poplatků. Lze se však domnívat, že bez jejich sjednání nikoliv. Neplatnou je tedy celá smlouva o zápůjčce, nikoliv pouze část týkající se poplatku.
13. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku , a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku , kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka 6.000 Kč, z ní žalovaný zaplatil 1.815 Kč. Je tak zjevné, že žalovaný musí žalobkyni vrátit částku 4.185 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení počítaného od vystavení oznámení o postoupení pohledávek, což představuje nejstarší výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky, která byla soudu doložena. Výše úroku z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu tak mohlo být žalobě vyhověno.
14. Soud však nemohl vyhovět žalobě, pokud o další nároky, mající původ v neplatné smlouvy o úvěru, tj. obchodním úroku, jak v kapitalizované tak v běžící podobě, v kapitalizovaném úroku z prodlení do doby postoupení, jakož i v poplatcích a pojistném. V tomto rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak vyplývá z výroku II. rozsudku.
15. O nákladech účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).