Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 269/2020-31
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr Ivou Kaňákovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen titul. jméno příjmení, advokátem,
sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
zastoupená opatrovníkem příjmení částí obec a číslo, IČO,
sídlem adresa,
o zaplacení 1.524 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1.524 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1.524 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1.524 Kč s tím, že dne 1. 1. 2020 byla provedena přepravní kontrola žalované ve veřejném dopravním prostředku: linky metra C, jež je provozovaná žalobcem. Žalovaná se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem, v důsledku čehož porušila své povinnosti cestujícího a vznikla jí povinnost jednak uhradit jízdné ve výši 24 Kč spolu se smluvní pokutou v částce 1.500 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Předně soud posuzoval svou pravomoc k projednání a rozhodnutí ve věci samé a rovněž i otázku rozhodného práva, s ohledem na mezinárodní prvek, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky a na území České republiky nemá v současně době evidován jakýkoliv pobyt či jinou adresu. Vzhledem k tomu, že jak žalobce mající sídlo v České republice, tak i žalovaná, jsou členy Evropské unie, použije se na právní vztah týkající se mezinárodní příslušnosti soudu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen,,Brusel I bis“). Podle čl. 5 odst. 1 Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidle stanovených v oddílech 2 a 7. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě došlo mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy o přepravě osob na území České republiky, z tohoto důvodu je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
5. Rozhodné právo bylo určeno podle článku 4 a čl. 6 odst. 4 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) tak, že při neexistenci volby práva se smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Poskytovatel služeb má sídlo v České republice, proto bylo při rozhodování postupováno podle českého právního řádu.
6. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10.000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole číslo zjistil, že se žalovaná přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobce, a to dne 1. 1. 2020 linkou metra C. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 3. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby pod podacím číslem zásilky číslo.
7. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.
8. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. , o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 266/1994 Sb. “), je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému.
9. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč.
10. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.
11. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatila, soud shledal nárok žalobce důvodným. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu a ocitla se tak se zaplacením dluhu v prodlení, soud rovněž žalobci přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
12. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT, neboť peněžité plnění nepřesahuje částku 10.000 Kč. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 600 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 189 Kč Celkem soud přiznal žalobci na náhradě nákladů částku 1.489 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
13. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.