Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 60/2021-66
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 9 708,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se, co do částky 3 308,59 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000,89 Kč od 16. 8. 2018 do 10. 7. 2019, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000,89 Kč od 12. 6. 2020 do 8. 7. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 600,89 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 6 400 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 491 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se, co do částky 3 308,59 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000,89 Kč od 16. 8. 2018 do 10. 7. 2019, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000,89 Kč od 12. 6. 2020 do 8. 7. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 600,89 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 6 400 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 491 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum ve znění pozdějších doplnění a změny žaloby ze dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 9 708,59 Kč spolu s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela ne datum se společností právnická osoba (dříve: právnická osoba, nyní právnická osoba), IČO, se sídlem adresa (dále jen„ postupitel“) smlouvu o bankovních produktech a službách na základě, které postupitel zřídil a vedl žalované bankovní účet č.: bankovní účet. Stejného dne pak byla mezi žalovanou a postupitelem uzavřena dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách (dále jen„ Dispozice“), která byla součástí smluvní dokumentace. Postupitel a žalovaná měli vůči sobě řadu práv a povinností, nicméně vzhledem k tomuto řízení byl nejdůležitější závazek stran podle části Bankovní produkty a služby, odst. 3 Smlouvy. Postupitel dále poskytl žalované spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaná se zavázala nepřekročit tento povolený limit. Za předpokladu, že by debetní zůstatek překročil povolený limit, měl být za překročení povoleného debetního zůstatku Flexikredit účtován sankční poplatek podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek měl být dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na Běžném účtu. Dle bodu 7 základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru (účinných od datum), které jsou součástí smluvní dokumentace, byl postupitel zavázán dlouhodobě k opětovnému plnění, tj. zejména k poskytování peněžních prostředků žalované, za předpokladu řádného plnění smluvních povinností žalované a k placení úroků z čerpaného úvěru a poplatků. Dle Dispozice byl sjednán povolený limit debetního zůstatku ve výši 7 000 Kč (tj. v této výši byl sjednán povolený úvěr žalované). Jako minimální měsíční příjem bylo stanoveno 50 % povoleného limitu, tj. 3 500 Kč. Žalovaná čerpala kontokorentní úvěr v celkové výši 6 460 Kč, následně porušila smluvní podmínku dodržení měsíčního kreditního příjmu (tj. 3.500 Kč měsíčně) a v souvislosti s tím jí byly účtovány smluvní poplatky v souladu s Dispozicí. Tyto poplatky jsou přehledně rozepsány ve výpisech z účtu žalované, které žalobkyně soudu předkládá. Vzhledem k tomu, že se žalovaná následně dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, tak postupitel využil svého oprávnění uvedeného v bodě 27 Produktových podmínek a předmětnou pohledávku zesplatnil. Ukončení poskytování úvěru bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (Ukončení poskytování produktu Flexikredit k Běžném účtu (dále jen„ BÚ“) číslo bankovní účet), o zesplatnění celé dlužné částky byla žalovaná vyrozuměna Oznámením o otevření úvěrového účtu ke splacení Flexikreditu ze dne datum. Žalované bylo rovněž zasláno Oznámení o vyčíslení dluhu ze dne datum. Postupitel v tomto konkrétním případě při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti klienta o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne datum, jíž žalovaná žádala o rámec v celkové výši 5 000 Kč. Před poskytnutím úvěru postupitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žádost žalované hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi postupitele a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované postupitel porovnával její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Hodnocení úvěruschopnosti klienta ze strany postupitele je vždy individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vycházel postupitel mj. z příjmu, který klient doložil v žádosti, což bylo v případě žalované 16 000 Kč. Žalovaná zároveň uvedla v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč. Výpočtem postupitel získal částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů postupitel zjistil, že vůči postupiteli neměla žalovaná v době podání žádosti interní závazky a z externích zdrojů postupitel zjistil, že žalovaná neměla v době podání žádné další závazky. Dne datum uzavřel postupitel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené Smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne datum, které odeslal postupitel. Žalobkyně požaduje po žalované částky v celkové výši 9 708,59 Kč, z čehož činí dlužná jistina 6 460 Kč a dlužné poplatky, sjednané úroky a pojištění 2 540,89 Kč, což je zřejmé z předložených výpisů a kapitalizovaný úrok ve výši 707,70 Kč, který je počítán z částky 9 000,89 Kč, a to od datum do datum. Pro výpočet tohoto úroku byla použita procentní sazba 8,5 % ročně. Dále pak žalobkyně požaduje úhradu úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000,89 Kč jdoucí od datum do datum a následně tedy potom úrok z prodlení ve výši 10 % ročně částky 9 000,89 Kč jdoucí od datum do zaplacení. Dne datum byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění.
2. Žalovaná se nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím zjištěním. Dne datum uzavřela právnická osoba s žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které banka zřídila a vedla žalované běžný účet (zjištěno ze Smlouvy o bankovních produktech a službách). Téhož dne žalovaná požádala banku o povolení debetního zůstatku (Flexikredit) na svém běžném účtu ve výši 5 000 Kč. V žádosti uvedla, že je zaměstnaná od datum s pracovním poměrem na dobu neurčitou s průměrnou výší čistého měsíčního příjmu za poslední 3 měsíce ve výši 16 000 Kč, bydlí v pronajatém domě/bytě a čistý měsíční příjem domácnosti je 30 000 Kč, přičemž domácnost má jeden zdroj příjmů a dvě vyživované osoby (zjištěno z Žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikreditu). Banka žádosti vyhověla a téhož dne zřídila žalované povolené přečerpání účtu (Flexikredit) do výše limitu 7 000 Kč a poskytla žalované platební kartu (zjištěno z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne datum). Téhož dne, tj. datum, žalovaná čerpala částku 6 400 Kč. Žádnou další částku již žalovaná nečerpala. Postupně jí byly pouze k tíži účtu připisovány bankou poplatky a úroky (zjištěno z Výpisů z běžného účtu za číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo). Dne datum odeslala banka žalované oznámení, že jí s okamžitou platností ruší povolený limit Flexikreditu k běžnému účtu a že její běžný účet je přečerpán o 8 300,89 Kč (zjištěno z Ukončení poskytování produktu Flexikredit k běžnému účtu ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne datum). Dopisem z datum oznámila banka žalované, že zrušila poskytování produktu Flexikredit a dluh ve výši 9 000,89 Kč z běžného účtu žalované převedla na nově otevřený účet číslo. Současně banka žalovanou vyzvala, aby dluh uhradila ve 4 splátkách (zjištěno z Oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení Flexikreditu). Dopisem z datum banka vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 9 000,89 Kč nejpozději do datum (zjištěno z Oznámení o vyčíslení dluhu). U žádného z těchto dopisů nebylo prokázáno jeho odeslání žalované. Ke dni datum evidovala banka na úvěrovém účtu žalované č. bankovní účet jistinu po splatnosti ve výši 9 000,89 Kč a splatný úrok z prodlení z jistiny ve výši 707,70 Kč (zjištěno z Výpisu z úvěrového účtu číslo). S účinností od datum byla pohledávka společnosti právnická osoba za žalovanou postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne včetně Protokolu číslo ve spojení s Potvrzením o zaplacení úplaty s Oznámením o postoupení pohledávky). Dne datum odeslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní upomínku, v níž žalovanou vyzval k úhradě částky 9 708,59 Kč spolu s příslušenstvím do 7 dnů ode dne doručení této výzvy (zjištěno z Předžalobní upomínky ve spojení s Podacím archem).
5. Z důvodu nadbytečnosti soud nečinil žádná skutková zjištění z Produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru Flexikredit, Sazebníku poplatků, Informace o pojištění vkladů a Informačního přehledu o systému pojištění, neboť tato by s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci byla nadbytečná.
6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby.
7. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. o. z. upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
12. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
14. Žalobkyně v doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti na výzvu soudu doplnila, jak zkoumala úvěruschopnost žalované, ale tato svá tvrzení nedoložila žádnými důkazy. Pokud by banka skutečně přistoupila ke zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně, musela by zohlednit rozpor v žádosti. Žalovaná uvedla, že její příjem činí 16 000 Kč, avšak celkové příjmy domácnosti jsou 30 000 Kč. V žádosti je však uvedeno, že domácnost má pouze jeden zdroj příjmů. Banka nijak nezkoumala, co je tvrzeným zdrojem příjmů ve výši 14 000 Kč a poskytla žalované úvěr ve stejný den, kdy žalované založila běžný účet. Pokud banka tvrdí, že jí žalovaná doložila příjem uvedený v žádosti, tak tato skutečnost nebyla v řízení prokázána. Soud proto v řízení nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně svá tvrzení o vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta neprokázala. Žalobkyně pak vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
15. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 400 Kč a žalovaná neuhradila ničeho. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla předžalobní výzva, v níž byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů od jejího doručení.
16. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o poplatcích. Žalobkyně by tak měla právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen o. z.), když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 2993 o. z. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta původním věřitelem částka 6 400 Kč. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 6 400 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za požadovanou dobu od datum. Jelikož splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána, byla žalovaná podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána, což nastalo doručením předžalobní výzvy. Žaloba proto byla ohledně nároků ve výši 3 308,59 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000,89 Kč od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000,89 Kč od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 600,89 Kč od datum do zaplacení zamítnuta. V okamžiku zesplatnění, tj. uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě, činil zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně, a proto soud žalovanou zavázal uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 6 400 Kč od datum do zaplacení soud žalobu zamítnul.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 9 708,59 Kč spolu s příslušenstvím. Soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 6 460 Kč. Procesní úspěch žalobkyně tak činí 33 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů, a to za první tři úkony podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 33 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 429 Kč spolu s 21 % DPH ve výši 62 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 491 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal odměnu za dvě písemná vyjádření – doplnění skutkových tvrzení, která žalobkyně učinila na výzvu soudu a která již měla být součástí žaloby. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaná povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.
18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.