Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 216/2020-41
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 184 684 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba na zaplacení 184 684 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba na zaplacení 184 684 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se po žalované domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka, kde vystupoval v postavení konkurzního věřitele. Žalobce uvedl, že řízení trvalo 4 859 dnů, což samo o sobě zvyšuje požadované zadostiučinění. Dále žalobce namítal, že řízení nebylo procesně ani právně složité a že se žalobce na délce řízení negativně nepodílel. Žalobce vyšel při stanovení výše zadostiučinění z toho, že s ohledem na celkovou délku řízení nelze akceptovat jakožto formu odškodnění konstatování porušení práva, vyšel ze základní částky ročního odškodnění ve výši 15 000 Kč a ve vztahu k délce řízení takto určil požadované finanční odškodnění.
2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť neshledala odpovědnostní titul, když délku řízení je nutno považovat za přiměřenou. Uvedla, že v řízení neshledala žádná období nečinnosti, byla vydána tři rozvrhová usnesení a správce i soud činili úkony kontinuálně a bez průtahů. Celková délka řízení tak byla dále i s ohledem na velký rozsah konkurzní podstaty a především množství incidenčních sporů přiměřená.
3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované před podáním žaloby předběžně uplatnil, a to dne 29. 6. 2020.
4. Ze spisu Krajského soudu v obec sp. zn. spisová značka soud zjistil následující. Dne 5. 12. 2006 podal jméno příjmení, a poté i další navrhovatelé (14.. 12. 2006 právnická osoba; 18. 12. 2006 právnická osoba) návrh na prohlášení konkurzu společnosti právnická osoba v likvidaci (dále také„ dlužník“ či„ úpadce“). Dne 9. 1. 2007 soud vyzval navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady konkurzu. Dne 8. 2. 2007 soud ustanovil předběžného správce anonymizováno jméno příjmení a vyzval věřitele ke sdělení, zda mají vůči dlužníkovi pohledávky. Usnesením ze dne 8. 2. 2007 na č.l. 212 pak byl soudem kontaktován i žalobce, toto usnesení mu bylo doručeno dne 13. 2. 2007. Dne 9. 2. 2007 podal předběžný správce zprávu. Věřitelé následně soudu oznamovali své pohledávky. Dne 5. 3. 2007 podal průběžný správce zprávu. Dne 16. 3. 2007 prohlásil soud na majetek dlužníka právnická osoba konkurz a správcem konkurzní podstaty ustanovil anonymizováno jméno příjmení (dále jen„ správce“). Dne 26. 3. 2007, 2. 4. 2007 a 18. 5. 2007 podal správce zprávu. Dne 23. 5. 2007 se konala schůze konkurzních věřitelů. Dne 29. 6. 2007 soud nařídil přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek na den 5. 9. 2007. Dne 12. 7. 2007 soud vrátil věřitelům zálohu, kterou složili na náklady konkurzu. Dne 1. 8. 2007 požádal správce o souhlas s prodejem movitých věcí úpadce mimo dražbu. Dne 8. 8. 2007 soud vyzval správce, aby svou žádost doplnil o souhlas členů věřitelského výboru. Správce reagoval dne 20. 8. 2007. Dne 24. 8. 2007 soud vyzval správce k doplnění žádosti. Žádost byla doplněna dne 29. 8. 2007. Dne 27. 8. 2007 předložil správce přezkumné listy, kde je uvedeno, které pohledávky věřitelů popírá. Dne 31. 8. 2007 udělil soud souhlas s prodejem movitých věcí úpadce mimo dražbu. Dne 5. 9. 2007 se konalo přezkumné jednání. Správci zde bylo uloženo, aby věřitelům, jejichž pohledávky byly popřeny, stanovil lhůtu k uplatnění popřených pohledávek a aby o tom podal soudu písemnou zprávu. Dne 1. 10. 2007 správce soudu předložil výzvy adresované věřitelům, jejichž pohledávky byly popřeny. Dne 25. 10. 2007 podal správce žádost o souhlas s prodejem mimo dražbu. Dne 25. 10. 2007 soud této žádosti vyhověl. Dne 7. 11. 2007 soud vyslovil souhlas s vyplacením odměny likvidátorům dlužníka. Dne 20. 12. 2007 správce navrhl soudu, aby vydal rozhodnutí, kterým by uložil právnická osoba obec, spol. s r.o. žalobu proti správci. Dne 4. 1. 2008 správce požádal soud o souhlas s prodejem mimo dražbu. Dne 22. 1. 2008 soud udělil souhlas s prodejem věcí mimo dražbu a vyzval správce k upřesnění, ke kterým věcem uplatňuje anonymizováno obec, spol. s r.o. nárok. Správce reagoval dne 14. 2. 2008. Dne 8. 4. 2008 soud nařídil zvláštní přezkumné jednání na 2. 7. 2008. Dne 23. 4. 2008 požádal správce o souhlas s vyplacením odděleného věřitele. Dne 9. 5. 2008 soud uložil právnická osoba obec, spol. s r.o. podat žalobu na vyloučení movitých věcí proti správci. Dále soud správce vyzval k doplnění žádosti o vydání výtěžku zpeněžení oddělenému věřiteli. Dne 12. 5. 2008 předložil správce dílčí souhrnnou správu o zpeněžení majetku z podstaty. Dne 22. 5. 2008 správce podal žádost o souhlas s prodejem mimo dražbu. Dne 29. 5. 2008 správce doplnil žádost o souhlas vyplacením odděleného věřitele. Dne 4. 6. 2008 soud udělil souhlas s prodejem mimo dražbu. Dne 2. 7. 2008 se konalo zvláštní přezkumné jednání. Byl zde vydán pokyn správci, aby stanovil lhůtu k uplatnění popřených pohledávek a aby o tom podal soudu písemnou zprávu. Dne 17. 7. 2008 soud vyslovil souhlas s vydání výtěžku zpeněžení oddělenému věřiteli. Dne 29. 8. 2008 předložil správce dílčí souhrnnou správu a požádal o prodloužení lhůty pro podání konečné zprávy, neboť doposud se nepodařilo zpeněžit veškerý movitý a nemovitý majetek, správce dostává k vyjádření incidenční žaloby (8 sporů) a probíhá spor o vyloučení majetku z konkurzní podstaty. Dne 3. 9. 2008 soud prodloužil lhůtu správci pro podání konečné zprávy do 30. 6. 2009. Dne 29. 9. 2008 správce soudu předložil listin y z korespondenčního jednání věřitelského výboru. Dne 12. 11. 2008 správce požádal o souhlas s prodejem mimo dražbu. Dne 13. 11. 2008 soud udělil souhlas k prodeji věcí mimo dražbu. Dne 18. 12. 2008 podal správce zprávu. Dne 15. 1. 2009 soud vyzval správce k předložení zprávy o činnosti. Dne 18. 2. 2009 podal správce dílčí souhrnnou zprávu a podal návrh na částečný rozvrh. Dne 28. 3. 2009 soud povolil částečný rozvrh mezi celkem 161 věřitelů. Žalobci bylo určeno k výplatě 1 033 694 Kč. Dne 30. 4. 2009 podal správce návrh na vyloučení majetku z konkurzní podstaty. Dne 19. 5. 2009 soud schválil vyloučení věcí z konkurzní podstaty. Dne 12. 6. 2009 podal správce dílčí zprávu a požádal o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy, neboť dosud probíhá realizace usnesení o částečném rozvrhu, přičemž stále probíhá 6 incidenčních sporů. Dne 19. 6. 2009 soud prodloužil lhůtu správci pro předložení konečné zprávy do 31. 12. 2009. Dne 13. 8. 2009 správce požádal o prodloužení lhůty pro splnění rozvrhového usnesení, neboť všichni věřitelé dosud neoznámili své bankovní spojení. Dne 20. 8. 2009 soud prodloužil správci lhůtu pro splnění rozvrhového usnesení do číslo 2009. Dne 22. 9. 2009 správce předložil zprávu, kde informoval o vyplacení částečného rozvrhu. Dne 11. 12. 2009 správce předložil správu a požádal o prodloužení lhůty pro podání konečné zprávy, neboť stále probíhá 6 incidenčních sporů. Dne 18. 12. 2009 soud správci prodloužil lhůtu pro podání konečné zprávy do 30. 6. 2010. Dne 19. 3. 2010 předložil správce zprávu. Dne 16. 7. 2010 předložil správce zprávu a požádal o prodloužení lhůty, neboť dosud probíhají 3 incidenční spory. Dne 26. 7. 2010 soud správci prodloužil lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 12. 2010. Dne 6. 9.2010 podal správce zprávu a požádal o uvolnění částky 914 969 Kč složené dlužníkem do úschovy soudu. Dne 13. 9. 2010 soud žádosti vyhověl. Dne 9. 12. 2010 podal správce zprávu a požádal o prodloužení lhůty pro podání konečné zprávy s ohledem na to, že dosud probíhají 3 incidenční spory. Dne 27. 12. 2010 soud prodloužil lhůtu pro podání konečné zprávy do 30. 12. 2011. Dne 16. 2. 2011 a 14. 6. 2011 podal správce zprávu. Dne 23. 9. 2011 podal správce další zprávu, ve které uvádí, že dosud probíhá jeden incidenční spor. Jde o spor, ve kterém se dlužník soudí s anonymizována dvě slova o existenci pohledávky v rámci konkurzního řízení proti úpadci právnická osoba Dne 1. 12. 2011 podal správce žádost o souhlas s prodejem majetku mimo dražbu. Dne 28. 12. 2011 podal správce zprávu a požádal o prodloužení lhůty pro předložení konečné zprávy. Dne 27. 12. 2011 soud udělil souhlas s prodejem věcí mimo dražbu. Dne 4. 1. 2012 soud prodloužil správci lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 10. 2012. Dne 5. 4. 2012 podal správce zprávu. Dne 23. 4. 2012 soud přiznal správci zálohu. Dne 20. 7. 2012 správce podal návrh na vyloučení majetku z konkurzní podstaty a žádost o souhlas s prodejem pohledávek dlužníka mimo dražbu. Dne 7. 8. 2012 soud vyslovil souhlas se zpeněžením mimo dražbu a dále udělil souhlas s vyloučením věcí z konkurzní podstaty. Dne 23. 10. 2012 správce požádal o prodloužení lhůt pro podání konečné zprávy, neboť dosud nebyl ukončen incidenční spor. Dne 29. 10. 2012 soud správci prodloužil lhůtu pro podání konečné zprávy do 29. 10. 2012. Dne 21. 10. 2013 správce předložil zprávu. Dne 31. 5. 2014 soud správci prodloužil lhůtu k předložení konečné zprávy do 31. 5. 2014. Dne 26. 7. 2013, 31. 10. 2013, 29. 1. 2014 a 30. 4. 2014 podával správce zprávu o stavu incidenčního řízení. Dne 14. 5. 2014 soud správci prodloužil lhůtu pro podání konečné zprávy do 31. 5. 2015. Dne 30. 7. 2014 podal správce zprávu a sdělil, že incidenční spor je pravomocně skončen. Nic tedy nebrání k předložení konečné zprávy v řízení proti úpadci právnická osoba a následně pak plnění do konkurzní podstaty společnosti právnická osoba, která je majoritním věřitelem. Dne 17. 3. 2015 správce sdělil soudu, že v konkurzním řízení úpadce právnická osoba bylo vydáno dne 5. 2. 2015 rozvrhové usnesení a správce očekává platbu do měsíce. Dne 20. 5. 2015 předložil správce zprávu o zpeněžení majetku z podstaty. Dne 10. 6. 2015 předložil správce stanovisko. Dne 8. 10. 2015 předložil správce opravenou konečnou zprávu. Dne 3. 11. 2015 soud na den 24. 2. 2016 svolal jednání k projednání konečné zprávy. Dne 24. 2. 2016 se konalo jednání k projednání konečné zprávy. Dne 7. 3. 2016 soud schválil konečnou zprávu. Dne 20. 7. 2016 správce soudu sdělil, že již byl zpracován návrh na rozvrhové usnesení, a předložil soudu rozvrhovou tabulku ke kontrole věřitelů, neboť bylo zjištěno, že někteří věřitelé zanikli. Dne 1. 9. 2016 podal správce návrh na vydání rozvrhového usnesení. Dne 30. 1. 2017 vydal soud rozvrhové usnesení. Žalobci bylo určeno k výplatě 1 039 308,23 Kč. Dne 8. 6. 2017 správce požádal soud o dohledání věřitelů. Dne 1. 8. 2017 správce soudu navrhl, aby částka připadající na nekontaktní věřitele byla rozdělena mezi plátce zálohy konkurzního řízení. Dne 20. 3. 2018 správce poté, co mu bylo sděleno, že v úschově soudu je ve věci úpadce částka 266 999 Kč, navrhl, aby tato částka společně s částkou určenou k vyplacení nekontaktním věřitelům byla vydána na účet konkurzní podstaty s tím, že bude udělán dodatečný rozvrh na součet uvedených částek. Dne 27. 4. 2018 soud uvolnil ze soudní úschovy částku 266 999 Kč, kterou poukázal na účet konkurzní podstaty. Dne 21. 8. 2018 podal správce návrh na vydání dodatečného rozvrhového usnesení. Dne 6. 5. 2019 soud vydal dodatečné rozvrhové usnesení. Žalobci bylo určeno k výplatě 39 310,87 Kč. Dne 10. 9. 2019 správce podal soudu zprávu, ve kterém uvedl, že výplata rozvrhu byla provedena s výjimkou 4 výslovně uvedených věřitelů, mezi nimiž žalobce uveden není. Z tohoto má soud za zjištění, že ke dni 10. 9. 2019 byla pohledávka žalobce v rámci konkurzu uspokojena. Dne 5. 11. 2019 správce sdělil, že rozvrh byl splněn v celém rozsahu. Dne 13. 11. 2019 soud konkurz na majetek úpadce právnická osoba v likvidaci zrušil po splnění rozvrhového usnesení a výrok o zrušení konkurzu nabyl právní moci dne 28. 12. 2019. V rámci konkurzu bylo zpeněžováno 40 pozemků, dvě provozovny a jejich vybavení, hotovost na pokladnách a účtech, 13 vozidel a obchodní podíl v právnická osoba Bylo zapotřebí zpeněžit mnohamilionový majetek v rozsahu přes 48 milionů Kč a výdaji 41 milionů Kč. Pohledávky za podstatou činily přes 39 milionů Kč, pracovněprávní nároky činily přes 4 miliony Kč, oddělený věřitel byl uspokojen bezmála 8 miliony Kč.
5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu konkurzního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.
6. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:
Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
Podle ust. § 5 písm. a) , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.
Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").
Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).
8. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.
9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.
10. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 ). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011 , je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012 ).
11. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od dne 13. 2. 2007, kdy byl žalobce kontaktován soudem ohledně existence pohledávek za dlužníkem, čímž se o řízení žalobce dozvěděl, a řízení ve vztahu k žalobci skončilo ke dni, kdy bylo vůči žalobci splněno rozvrhové usnesení, tedy nejpozději ke dni 10. 9. 2019 Celkem tedy řízení trvalo vůči žalobci 12 let a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu ještě přiměřená.
12. Soud tedy dospěl k závěru, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a to níže popsaným vyhodnocením kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona.
13. Stát totiž nenese přímou odpovědnost za nesprávný výkon funkce správce konkursní podstaty; stát může nést odpovědnost až za nesprávný úřední postup soudu při výkonu jeho dohlédací činnosti nad správcem konkursní podstaty, podstatné však je, zda nečinnost soudu byla nečinností odůvodněnou (opodstatněnou či ospravedlnitelnou). V tomto směru však soud žádné pochybení či nesprávný postup konkursního soudu neshledal. V případě, že se jedná o zjistitelné a oprávněné důvody, pro něž dochází k prodloužení zákonem stanovených lhůt, nejedná se o pochybení soudu. Jak se podává z průběhu naříkaného řízení, konkursní soud postupoval v posuzované věci plynule a ve věci nedocházelo k nečinnosti na straně soudu. Přiměřenost délky konkursního řízení je třeba posuzovat s ohledem na specifika tohoto typu řízení. Konkursní řízení se člení na několik relativně samostatných fází, z nichž první, přípravná fáze počíná podáním návrhu na prohlášení konkursu a končí prohlášením konkursu, druhá, realizační fáze se v době od prohlášení konkursu do podání konečné zprávy správcem konkursní podstaty pojí s přihlašováním pohledávek věřitelů, zjišťováním majetku patřícího do konkursní podstaty a zpeněžováním tohoto majetku, a třetí, závěrečná fáze počínající rozvrhovým usnesením, postihuje vlastní rozvrh výtěžku konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 208/2003 , uveřejněného pod číslem 95/ 2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2917/2007 , uveřejněného pod číslem 42/2010 Sbírky soudních rozhodnutí Ba stanovisek).
14. Naprostá většina zkoumaného konkursního řízení se odehrávala v tzv. realizační fázi řízení. Konkursní řízení bylo složité, neboť se jednalo o konkursní řízení, kterého se účastnilo 161 věřitelů, v jeho průběhu bylo vedeno více incidenčních sporů, spor o vylučovací žalobě a zpeněžoval se rozsáhlý majetek. Bez ukončení incidenčních sporů nemohl konkurz přejít do závěrečné fáze. S ohledem na řízení vyvolaná konkurzem, množství zpeněžovaného majetku i množství věřitelů a jimi přihlášených pohledávek byl dán důvod pro opětovné prodlužování lhůty k podání závěrečné zprávy konkurzního správce ve smyslu § 14a odst. 2 ZKV. Tedy řízení bylo značně složité, šlo o konkurzní řízení, kde vystupovalo 161 věřitelů. Soud vydal celkem tři rozvrhová usnesení (dne 28. 3. 2009, dne 30. 1. 2017 a dne 6. 5. 2019), na základě kterých byl proveden postupně rozvrh výtěžku konkurzu. Skončení řízení bránily incidenční spory, zejména spor, ve kterém se dlužník soudil s právnická osoba o existenci pohledávky v rámci konkurzního řízení proti úpadci právnická osoba V konkurzním řízení proti právnická osoba, kde byl dlužník právnická osoba majoritním věřitelem, který přihlásil pohledávku cca 12 milionů Kč, bylo rozvrhové usnesení vydáno dne 5. 2. 2015. Dále s ohledem na rozsah majetkové podstaty bylo třeba opakovaně rozhodovat o souhlasu s prodejem částí majetkové podstaty mimo dražbu, jakož i o souhlasu s vyplácením odděleného věřitele.
15. Soud přitom ve věci neshledal žádné průtahy ani období nečinnosti, správce konkurzní podstaty pravidelně podával zprávy o průběhu konkurzního řízení a soud jeho činnost řádně dohlížel a opakovaně prodlužoval správci lhůtu k předložení konečné zprávy z objektivních důvodů.
16. Soud se dále zabýval kritériem významu řízení a dospěl k závěru o nepatrném významu řízení pro žalobce. O tomto svědčí jednak sama povaha konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Je tak třeba při vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Žalobce nebyl věřitelem, který by podal návrh na zahájení konkurzního řízení. Tedy řízení se účastnil jako věřitel, který podal přihlášku a žádá uspokojení svých pohledávek. I ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 se podává, že význam řízení pro poškozeného je velmi důležitým objektivním kritériem, kterému je třeba věnovat zvláštní pozornost. K typovému významu řízení se přitom neprovádí dokazování, neboť plyne z povahy samotného naříkaného řízení a v tomto ohledu tak soud uzavírá, že konkurzní řízení jako takové je řízením s nižším významem řízení pro účastníka, neboť v tomto věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku úpadce a jsou si plně vědomi toho, že budou uspokojeni jen poměrně. Soud tak v tomto ohledu zavírá, že aby bylo možno dojít k jinému závěru o významu konkurzního řízení pro žalobce, než je význam nepatrný, muselo by se na straně žalobce jednat o zásadně zvýšený subjektivní význam na výsledku řízení (uspokojení), který by však nebyl dán pouze výší přihlášené pohledávky (jak uvádí žalobce), neboť jak uvedeno, nehledě na výši pohledávky se žalobce účastí v konkurzním řízení účastní tohoto speciálního řízení, v němž jsou finálně řešeny závazky dlužníka, který je v povahy tohoto řízení v nedobré finanční situaci, což je přihlášeným věřitelům jasně zřejmé, toto vědí, přičemž věřitelé jsou uspokojování poměrně, tedy stejným procentem, tj. význam je dán právě částečností jejich uspokojení, nikoli výší přihlášené pohledávky.
17. V tomto ohledu je třeba rovněž zdůraznit, že podstatou odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení je odškodnit žalobce za nejistotu, které je vystaven ohledně výsledku tohoto řízení. Z provedeného dokazování se však podává, že žalobci bylo dlouhodobě známo, že uspokojení jeho pohledávky bude pouze částečné, a to v duchu postupně vydávaných rozvrhových usnesení. Tedy žalobce fakticky nejistotě ohledně výsledku tohoto konkurzního řízení vystaven nebyl, když mu byl zřejmé, že bude uspokojen částečně a z dílčích rozvrhů bylo i zřejmým, jakým poměrem - to, zda dojde k odchylce v řádech jednoho či dvou procent nemůže žalobce objektivně vystavit zásadní nejistotě ohledně výsledku tohoto řízení. Soud k tomuto doplňuje, že smyslem odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení je skutečně poskytnout odškodnění za nejistotu, které je poškozený vystaven ohledně výsledku řízení, a soud proto v tomto ohledu opakuje, že tato nejistota na straně žalobce dána není, a proto shledává význam řízení pro ně nepatrným.
18. Samotné odškodnění přitom nemá plnit funkci náhradního plnění za předmět naříkaného řízení a není ani svou povahou sankcí ve vztahu ke státu.
19. Jak uvedeno výše tedy především výše popsaným vyhodnocením kombinace kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b), d) a e) OdpŠk. soud dospěl k závěru, že celková délka řízení je ještě přiměřenou.
20. Pokud jde o poslední z kritérií - úkony poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) – pak soud uzavírá, že v řízení neshledal úkony, jimiž by se žalobce konstruktivně snažil (např. přes odpor či nečinnost soudu) řízení urychlit, tedy ani vyhodnocení tohoto kritéria nepřeváží závěry o absenci odpovědnostního titulu učiněné výše dle kritérií zbývajících.
21. Soud tedy uzavírá, že v dané věci nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, požadavek na zaplacení zadostiučinění v penězích tedy není oprávněný, a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. , když procesně úspěšné žalované náleží paušální náhrada za 1 úkon (podání vyjádření k žalobě) á 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 . Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).