Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 52/2021-61

Městský soud v obec rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno Karelem anonymizováno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 12.670 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.750 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 6.750 Kč od 24.12.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce se v částce 5.920 Kč, v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1.112,56 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 3.141,58 Kč, v 23,72% úroku ročně z částky 8.000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a v 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 8.000 Kč od 30.11.2019 do 23.12.2019 a v 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 1.250 Kč od 24.12.2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.750 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 6.750 Kč od 24.12.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 5.920 Kč, v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1.112,56 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 3.141,58 Kč, v 23,72% úroku ročně z částky 8.000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a v 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 8.000 Kč od 30.11.2019 do 23.12.2019 a v 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 1.250 Kč od 24.12.2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 12.670 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce, a to společnost právnická osoba uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalované částku 8.000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala uhradit poskytnutou částku včetně úroku za půjčení peněžních prostředků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.120 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, jakož i hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, to vše formou 58 týdenních splátek po 240 Kč. Žalovaná však své smluvní povinnosti nedostála a za dobu trvání smluvního vztahu uhradila na pohledávku toliko 1.250 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

4. Dne 2.3.2017 uzavřela společnost právnická osoba jako věřitel s žalovanou jako zákazníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl věřitel žalované částku 8.000 Kč v hotovosti. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit věřiteli poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 13.920 Kč prostřednictvím 58 pravidelných týdenních splátek po 240 Kč. Dne 2.3.2017 pak žalovaná vyplnila kartu zákazníka, kde uvedla své bytové a finanční poměry. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobce, jak vyplývá z předložené smlouvy včetně přílohy. Ačkoliv byla žalovaná předžalobní výzvou vyzvána k úhradě dlužné částky, tato doposud uhradila částku 1.250 Kč.

5. Dle ust. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákona (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům.

10. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) se soud nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když smlouva byla uzavřena s žalovanou jako spotřebitelem. Sjednaná smlouva o úvěru ze dne 2.3.2017 byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, respektive jeho právní předchůdce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěr (§ 419 o.z.). Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Bylo tak na žalobci jako věřiteli, aby tento s odbornou péčí posoudil, zda dlužník - žalovaná nebude mít zjevný problém úvěr splácet (příjmení Ústavního soudu ČR, sp.zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaj o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. -39).

12. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměru dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelského úvěru, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádů spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními předpisy (příjmení Ústavního soudu ze dne 7.5.2009, sp.zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tak vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela smlouvu s žalobcem vůbec uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů úvěru, jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp.zn. ). Jak vyplývá ze spisu právní předchůdce žalobce se bezdůvodně spolehl toliko na skutečnosti sdělené mu žalovanou, aniž by si jej jakkoliv ověřil, jak je zřejmé ze zjištěného skutkového stavu, když případné další zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce i přes výzvu soudu ze dne 4.3.2001, pod č.j. -38 neprokázal, přestože důkazní břemeno v tomto ohledu tížilo právě jeho.

13. Vzhledem k výše uvedenému má tak soud za to, že právní předchůdce žalobce se měl podrobněji zajímat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4 2015, pod č.j. -39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno bez zisku, či dokonce stále v mínusu a rozpouští úspory, popřípadě zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdce se však toliko formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, když prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabýval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

14. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti žalované (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém příjmení ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. . Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, což znamená, že ujednání o úrocích ve smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítla (§ 588 o.z.). Pro absolutní neplatnost celé smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše). Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. P1 .ÚS 1/10 bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

15. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované plnění bez právního důvodu, je třeba na toto plnění hledět, nikoliv jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu § 2991 o.z. Byla-li žalované poskytnuta částka 8.000 Kč a ta dosud zaplatila 1.250 Kč, soudu nezbývá, než konstatovat, že žalované toliko zbývá doplatit na poskytnutou částku 6.750 Kč.

16. Žalobce má současně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o.z., kdy žalovaná byla k plnění prokazatelně vyzvána oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 s poskytnutou 10 denní lhůtou k plnění. Bylo-li oznámení o postoupení pohledávky dáno na poštu dne 13.12.2019, dle názoru soudu prvý den prodlení nastává dnem 24.12.2019. Pokud se týká výše úroku z prodlení, tato odpovídá vládního v platném znění, přičemž lhůta k plnění byla soudem stanovena v rozsahu 3 dnů s odkazem na ust.

17. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úrok ze zápůjčky, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná smlouva. Žalobci tak nevznikl ani nárok na zaplacení poplatků. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuta, poplatky apod., nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru).

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy žalovaná byla ve sporu úspěšnější, než žalobce a této by v případě vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož dle obsahu spisu žalované dosud žádné náklady nevznikly, soud jí tak ničeho nepřiznal.

19. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.