Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 20/2021-21
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 848 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 848 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 848 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 301,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 848 Kč od 13.12.2019 do 11.5.2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2 848 Kč od 12.5. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 551,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 848 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 848 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 301,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 848 Kč od 13.12.2019 do 11.5.2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2 848 Kč od 12.5. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 551,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 30.9.2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 053 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), dne 23.5.2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla poskytnuta při podpisu smlouvy žalovanému částka 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit do 30 dnů od uzavření smlouvy, následně byla splatnost prodloužena do 14.9.2018 dle Dodatku ke smlouvě o úvěru. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12.12.2019, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn přípisem ze dne 7. 1. 2020. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné výši od 1. dne prodlení po splatnosti tj. ode dne 15.9.2018, když tento úrok kapitalizovala za období od 15.9.2018 do 19. 11. 2019 ve výši 301,97 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 1 205 Kč (0,1 % za každý den prodlení z částky 2 848 Kč od 15.9.2018 do 12.11.2019) a náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 18.3.2021 došlým soudu dne 19.3.2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 205 Kč, proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 15.4.2021 č.j. 23C 20/2021 -17, které nabylo právní moci dne 26.5.2021.
4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 23. 5. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo včetně Dodatku, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal použité finanční prostředky žalobkyni vrátit do 14.9.2018. Předchůdkyně žalobkyně nepředložila žádný důkaz o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12.12.2019, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn přípisem ze dne 7. 1. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 7.9.2020 ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky při podpisu smlouvy Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání smlouvy o úvěru dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně nepředložila žádný důkaz o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet.
17. Dne 9. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
18. V režimu bezdůvodného obohacení je pak žalovaný povinen zaplatit jistinu ve výši 2 848 Kč a za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. pak soud považuje den 12. 5 2021, když žaloba byla žalovanému doručena dne 10. 5. 2021. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 12. 5. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , § 146 odst.2 věta prvá o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 551,16 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše 3 062 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně (2 897,57 Kč) v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného (2 023,14 Kč) v rozsahu 41 % při započítání i požadovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku).
20. Tyto náklady ve výši 3 062 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b bod 1 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 000 Kč za částečné zpětvzetí dle § 11 odst. 1 písm. d) , § 7 bod 3 ., § 14b odst.3 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.
21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto není odvolání přípustné (§ 202 odst.2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.