Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 241/2019-42
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu Mgr. Petrem Novákem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o uhrazení kapitalizovaného úroku z prodlení 108,04 EUR,
o zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 580 EUR za dobu od 4. 5. 2019 do 14. 1. 2020, který kapitalizován činí 108,04 EUR, spolu s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 392 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 580 EUR za dobu od 4. 5. 2019 do 14. 1. 2020, který kapitalizován činí 108,04 EUR, spolu s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 392 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 9. 2019 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 1 580 EUR s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny
za mezinárodní přepravu zboží provedenou žalobkyní na objednávku žalované. Dle tvrzení strany žalující si žalovaná objednala u žalobkyně mezinárodní přepravu zboží z CZ – Česká republika, obec, do anonymizováno – země, anonymizováno, za dohodnutou cenu ve výši 1 580 EUR. Po řádném provedení objednané přepravy vyúčtovala žalobkyně žalované daňovým dokladem – fakturou
číslo ze dne 3. 4. 2019, splatnou dne 3. 5. 2019, sjednanou cenu za přepravu. Žalovaná za provedenou přepravu ničeho nezaplatila, a to ani na základě opakovaných upomínek ze strany žalobkyně. Žalobkyně zaslala žalované poslední upomínku k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce. Ani po této upomínce žalovaná na dluh ničeho nezaplatila. Z toho důvodu podala žalobkyně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu znějící na dlužnou cenu za přepravu zboží ve výši 1 580 EUR a úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po splatnosti výše uvedené faktury, tj. od 4. 5. 2019 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.
Ve věci byl dne 24. 9. 2019 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. Ve svém vyjádření žalovaná uvedla, že žalobkyně neprokázala, že byla žalované poskytnuta objednaná služba, když na mezinárodním nákladním listu č. anonymizováno není
od příjemce zakázky potvrzeno, že dodávku obdržel. Tato vada pak má bránit žalované odpočtu DPH u Finančního úřadu. Žalovaná také tvrdila, že žalobkyně v rozporu s mezinárodními normami nezaslala žalované originál dokladu o převzetí zboží odběratelem.
Žalobkyně reagovala na procesní obranu žalované tím, že poukázala na to, že možnost odpočtu DPH není předmětem tohoto řízení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná provedení přepravy či dodání zásilky nikdy nesporovala. Navíc, žalovaná dokonce v minulosti v e-mailové komunikaci se žalobkyní tvrdila, že fakturu uhradí do 28. 5. a děkovala za posečkání. V podobném duchu se pak vyjadřovala ještě několikrát. Žalobkyně pak poukázala na nákladní list, který do spisu založila ona a který obsahuje potvrzení do přijetí přepravovaného zboží. Procesní obranu žalované tak žalobkyně považuje za ryze účelovou.
Podáním ze dne 17. 1. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 580 EUR, jelikož žalovaná předmětnou částku uhradila žalobkyni po podání žaloby dne 14. 1. 2020.
Usnesením ze dne 13. 5. 2020, č. j. 13 C 241/2019 -27, proto soud řízení částečně zastavil co do jistiny žalobou uplatněného nároku, tedy co do částky 1 580 EUR. V řízení bylo nadále pokračováno ohledně nároku na zaplacení úroků z prodlení a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
Žalobkyně výslovně souhlasila s tím, aby soud ve věci (resp. o zbývající části nároku) rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná pak na výzvu soudu (usnesení ze dne 26. 1. 2021 č. j.
13C 241/20149 -39), zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, v poskytnuté lhůtě nereagovala. Soud tedy její souhlas předpokládá, a to dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž
na možnost tohoto postupu soudu byla žalovaná v citované výzvě upozorněna. Soud proto
ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z faktury – daňového dokladu číslo soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za provedenou přepravu ze skladu v České republice do anonymizována tři slova, země, celkem částku ve výši 1 580 EUR, splatnou dne 3. 5. 2019. Z mezinárodního nákladního listu č. anonymizováno soud zjistil, že příjemce potvrdil přijetí přepravované zásilky svým podpisem pod políčkem číslo. Z e-mailové komunikace ze dne 6. 3. 2019 je patrné, že si žalovaná přepravu zboží u žalobkyně objednala. Z e-mailové komunikace ze dne 10. 5. 2019, 4. 6. 2019
a 9. 7. 2019 pak soud zjistil, že žalovaná ujišťovala žalobkyni, že předmětnou fakturu zaplatí, jen k tomuto opakovaně žádala poskytnutí dodatečné lhůty. Dopisem ze dne 14. 8. 2019 žalobkyně upomenula žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k uhrazení předmětného dluhu a jednala tak v souladu s ust. § 142a o. s. ř. o. s. ř. Z dodejky ze dne 15. 8. 2019 je patrné, že předžalobní výzva byla dodána žalované.
Z předmětných listin tedy jednoznačně plyne, že si žalovaná objednala u žalobkyně mezinárodní přepravu zboží a že žalobkyně tuto řádně provedla. Z předložených listin je pak také patrné, že žalobkyně vyúčtovala žalované cenu za přepravu ve výši 1 580 EUR, která byla splatná dne
3. 5. 2019. Z e-mailové komunikace pak plyne, že žalované nesporovala cenu za přepravu vyúčtovanou žalobkyní, kdy pouze žádala o poskytnutí dodatečné lhůty k plnění. Ze zaplacení celé jistiny žalovanou po podání žaloby soud také dovozuje uznání žalobou uplatňované pohledávky ze strany žalované.
Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením dlužné částky, uložil soud žalované zaplatit úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. v sazbě 9,75% p. a., a to za dobu
od 4. 5. 2019 (tj. dne následujícího splatnost faktury) do 14. 1. 2020 (úhrada jistiny pohledávky), který kapitalizován činí 108,04 EUR a dále náhradu nákladů za mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 1 200 Kč, tuto dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. §§ 146 odst. 2 a 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak,
že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neboť úspěchem žalobkyně je i zastavení řízení pro plnění žalované), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 392 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 954 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, replika žalobkyně a zpětvzetí žaloby) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 200 Kč ve výši 3 192 Kč.
O lhůtě k plnění ve výroku I. a II. soud rozhodl v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když není důvod odchýlit se od obecné třídenní pariční lhůty. O místu k plnění ve výroku II. soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.