Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 91/2021-61
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 1 020 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení a částky 875 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 555,69 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 1 020 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení a částky 875 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 555,69 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “).
2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem 6 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru představujícím úrok z úvěru ve výši 1020 Kč za období od 4. 5. číslo do 4. 7. 2018 (8,5 % měsíčně), nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 875 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, registrační číslo C číslo, sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ původní věřitel“) dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání v minimální výši 1 000 Kč až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný čerpal celkem částku 6 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístněného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa, resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaný dosud žalobkyni nic neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut, pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou se společností právnická osoba, IČO se sídlem adresa (dále jen„ přechodný věřitel“), na kterou postoupil původní věřitel svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
3. Žalobkyně se z jednání dne datum omluvila, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ani se k jednání nedostavil. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne datum poskytl původní věřitel žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. bankovní účet finanční prostředky ve výši 2 x 3 000 Kč na základě smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne datum, na základě které poskytl žalovanému neúčelový, bezhotovostní úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem 8,5 % měsíčně z poskytnutého úvěru a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky v minimální výši splátky 1 000 Kč. Žalovaný se od datum ocitl v prodlení, přes výzvu odeslanou dne datum k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů, tak neučinil. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele a ten následně na žalobkyni.
5. Soud se nejprve zabýval svou mezinárodně právní příslušností a s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 30 Co 322/2018 -81 ze dne 26. 10. 2018 dospěl k závěru, že mezinárodní soudní příslušnost českých soudů vyplývá z článku 7 odst. 1 písm. a), b) nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2002 ze dne 12. 12. 2012 (nařízení Brusel I bis). Závazek, který je předmětem řízení v projednávané věci, je závazkem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bez uvedení účelu a ve smyslu nařízení Brusel II bis je službou. Pojem služby je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu. S ohledem na místo poskytnutí služby (poskytnutí úvěru na území České republiky), je k projednání sporu dána pravomoc českých soudů. Předmětná smlouva nepodléhá ustanovení oddílu 4 nařízení Brusel I bis, který váže mezinárodní příslušnost u žalob proti spotřebiteli na bydliště spotřebitele, neboť předmětná smlouva ustanovení tohoto oddílu nepodléhá z důvodu absence uvedení účelu úvěru.
6. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k datum a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.
7. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne
datum. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet, když neuvedla, ani žádná tvrzení ke splnění této povinnosti, pouze konstatovala, že ji posoudila kladně. Vzhledem k maximální možné výši splátky 4 375 Kč na jistinu, 2 975 Kč na úrok a 4 375 Kč na poplatek za čerpání měsíčně, nelze bez dalšího předpokládat, že žalovaný je automaticky schopný takový úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru číslo Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného, který ji skutečně vznesl v tomto konkrétním případě, soud nad rámec odkazuje na rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, (aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele). Žalobkyně neprokázala žádným způsobem, že poskytovatel posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno důkazní, tak břemeno tvrzení.
13. Žalobkyně však prokázala předání finančních prostředků ve výši 6 000 Kč žalovanému, proto soud právní vztah mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení, neboť právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil bez právního důvodu. V této části byla žaloba úspěšná, neboť žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci a nárok byl výrokem I. částečně přiznán. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 31. 1. 2020 do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě výzvy odeslané dne datum, pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne 11. 11. 2020 a částka mohla být uhrazena v následujících 3 dnech, pak prodlení nastalo dne 15. 11. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , která činila k datu prodlení 8,25 % ročně. Ve zbytku požadovaného nároku byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované nároky měly základ v neplatné smlouvě.. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal částečně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37,32 % z celkových nákladů ve výši 1 489 Kč (z požadované částky 9 173,24 Kč bylo přiznáno 6 298,35 Kč po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci) ve výši 555,69 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátkou postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokátky za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 189 Kč z částky 1 300 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).