Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 35/2021-29
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 348,27 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 348,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 348,27 Kč od 14. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 348,27 Kč od 22.1.2021 do 13.2.2021 se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 348,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 348,27 Kč od 14. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 348,27 Kč od 22.1.2021 do 13.2.2021 se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 20.8.2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 4 103,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), dne 9.8.2017 smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 13.10.2017, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka 8 000 Kč na její účet, kterou se žalovaná zavázala zaplatit do 12.11.2017. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12.12.2019, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna přípisem ze dne 7. 1. 2020. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od 1. dne prodlení po splatnosti tj. ode dne 13.11.2017, když tento úrok kapitalizovala do 19. 11. 2019 na částku 383,73 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 1 739,90 Kč (0,1 % za každý den prodlení z částky 2 486 Kč od 13.11.2017 do 18.11.2019) a náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podáním ze dne 22.1.2021 došlým soudu dne 25.1.2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 739,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 383,73 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 13.12.2019 do 21.1.2021 ve výši 210,64 Kč a částečně co do jistiny ve výši 15,73 Kč s ohledem na úhradu žalované po podání žalobyv celkové výši 2 500 Kč, proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 27.1.2021 č.j. 23C 35/2021 -19, které nabylo právní moci dne 2.3.2021.
4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 9. 8. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo platná a účinná ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 13.10.2017, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka 8 000 Kč na její účet, kterou se žalovaná zavázala zaplatit do 12.11.2017. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12.12.2019, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna přípisem ze dne 7. 1. 2020. Přes upomínku zástupce žalobkyně ze dne 24.7.2020 žalovaná na úhradu dluhu zaplatila pouze 2 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně nepředložila žádný důkaz o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky převodem na účet. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání smlouvy o úvěru dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně nepředložila žádný důkaz o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet.
17. Dne 9. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
18. V režimu bezdůvodného obohacení je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 2 348,27 Kč Za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. pak soud považuje den 14. 2 2021, když žaloba byla žalované doručena dne 12. 2. 2021. Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 14. 2. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , § 146 odst.2 věta prvá o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení měla neúspěch v poměrně nepatrné části pouze co do úroku uvedeného ve výroku II. rozsudku, náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b bod 1 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 000 Kč za částečné zpětvzetí dle § 11 odst. 1 písm. d) , § 7 bod 3 ., § 14b odst.3 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.
20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto není odvolání přípustné (§ 202 odst.2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.