Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 125/2021-35
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 13 612,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení,
-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 661 Kč,
-) smluvní pokutou ve výši 2 652,41 Kč,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších částek 960,38 Kč na jistině, kapitalizovaného úroku ve výši 10 017,65 Kč a části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 65,69 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 224,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 661 Kč,</b> <b>-) smluvní pokutou ve výši 2 652,41 Kč,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších částek 960,38 Kč na jistině, kapitalizovaného úroku ve výši 10 017,65 Kč a části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 65,69 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 224,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 26. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 13 612,79 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 1. 2. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 27 888 Kč (půjčka 15 000 Kč, souhrnný poplatek 12 888 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná na pohledávku uhradila celkem 8 000 Kč (na jistinu byla alokována částka 4 039,62 Kč a příslušenství pohledávky částka 3 960,38 Kč). Žalobkyně v řízení uplatňuje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 10 960,38 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 10 017,65 Kč (jehož součástí je též nesplacený smluvní úrok ve výši 766,52 Kč, nesplacený poplatek ve výši 5 241,56 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 994,06 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 925,48 Kč a postoupený smluvní úrok ve výši 1 090,03 Kč), dále uplatňuje nárok na kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 726,69 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny ve výši 10 960,38 Kč od 2. 4. 2020 do 29. 11. 2020 ve výši 2 652,41 Kč. Pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020.
2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 1. 2. 2019 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V souhrnném poplatku byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Výše úroku byla stanovena na 15 % a RPNS na 272,44 % pro délku splácení 14 měsíců. Součástí smlouvy bylo též ujednání o povinnosti žalované hradit též smluvní pokutu ve vši 0,1% denně z dlužné částky.
4. Z listiny označené KIE C/2 /522 soud zjistil, že žalované byla na smlouvu číslo poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaná měla vrátit částku 27 888 Kč. Celková výše dluhu činila 19 888 Kč.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti právnická osoba na současnou žalobkyni.
6. Z oznámení ze dne 18. 1. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a vyzvala ji k úhradě dlužné pohledávky do 10 dnů od obdržení dopisu. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne 19. 1. 2021.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 32 313,23 Kč do 14. 4. 2021. Tato výzva byla žalované odeslána dne 17. 3. 2021.
8. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč a ta se zavázala úvěr vrátit a vedle toho zaplatit souhrnný poplatek 12 888 Kč, celkem tedy 27 888 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Současně je zřejmé, že žalovaná uhradila částku 8 000 Kč, což vyplývá z přehledu účtu KIE C/2 /522.
9. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění platném do 30. 11. 2016. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
13. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
14. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.
15. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala a s podmínkami souhlasila. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 85,72 % (za 14 měsíců), po přepočtu výše poplatku na jeden rok pak 73%) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky.
16. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v únoru 2019, tj. v době uzavření smlouvy, činila 9,74 %. V posuzované věci přitom souhrnná výše úplaty za poskytnutí úvěru odpovídala 73 % z poskytnuté částky za rok. To znamená, že sjednaná úplata za poskytnutí úvěru v souhrnu převyšovala obvyklou úrokovou sazbu takřka osminásobně, a tedy velmi výrazně. Soud však na druhou stranu nemůže přehlédnout, že žalovaná získala předmětné peněžní prostředky prakticky ihned poté, kdy o ně požádala, a to v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro ni nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musela žádat u některé bankovní instituce a absolvovat například nepoměrně přísnější proces ověřování jeho schopnosti úvěr či zápůjčku splatit. S tím souvisí i zvýšená rizikovost obchodu pro žalobkyni, respektive pro jejího právního předchůdce. Právě z těchto důvodů je soud ochoten v daném případě akceptovat jako přiměřenou úplatu za poskytnutí úvěru vyšší, než kolik činila obvyklá úroková sazba, maximálně však ve výši odpovídající 20% ze zapůjčené částky, tj. ve výši 3 000 Kč.
17. Ze shora uvedených důvodů považuje soud ujednání zakládající nárok žalobkyně na zaplacení úroku a inkasního poplatku v souhrnné výši 12 888 Kč za zjevně rozporné s dobrými mravy v té části, ve které uvedená částka převyšuje částku odpovídající 20% z předmětné částky, tj. co do částky 9 888 Kč. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že celková žalovanou splatná částka je zřetelným způsobem uvedena na první straně předtištěného formuláře smlouvy, který žalovaná podepsala. Je totiž zřejmé, že autonomie vůle žalované byla při vyjednávání o výši úroku a inkasního poplatku velmi omezená, neboť se jedná o smlouvu uzavíranou tzv. adhezním způsobem, jejíž základní podmínky určil právní předchůdce žalobkyně jednostranně, aniž by měla žalovaná možnost je jakkoliv ovlivnit. Soud proto ve smyslu § 588 věty prvé o. z. posoudil ujednání o úroku a inkasním poplatku v rozsahu odpovídajícím částce 9 888 Kč jako absolutně neplatné.
18. Žalovanou byla celkem uhrazena částka 8 000 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku ve výši 20% z úvěru, v tomto případě tedy částku 3 000 Kč (15 000 Kč x 0,2), tak žalované zbývá k úhradě částka 10 000 Kč (15 000 Kč + 3 000 Kč – 8 000 Kč zaplacených žalovanou). Částka 3 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části souhrnného poplatku, ve výši 9 888 Kč, jak shora uvedeno, soud shledává nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p. a. po celou dobu trvání smlouvy. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 1 444 Kč s tím, že představují 15 % p. a. na dobu 14 měsíců, jejich výši je proto třeba považovat za fixní. Z žádného ustanovení smlouvy však nevyplývá, že by tyto úroky, popřípadě úroky v jiné sazbě měla žalovaná platit i po uplynutí doby splatnosti úvěru. Žalovaná na souhrnný poplatek uhradila částku 3 960,38 Kč. Soudem stanovená výše souhrnného poplatku přitom činí 3 000 Kč. Po odečtení již uhrazené výše činí dlužná výše souhrnného poplatku 0 Kč, přeplatek ve výši 960,38 Kč byl použit na úhradu jistiny, která činí shora uvedených 10 000 Kč (10 960,38 – 960,38). Za této situace soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení zkapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 017,65 Kč.
19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 652,41 Kč z jistiny ve výši 10 960,38 Kč od 2. 4. 2020 do 29. 11. 2020, přičemž svůj nárok opírala o ustanovení ve smlouvě, podle něhož vznikla žalované povinnost hradit žalobkyni též smluvní pokutu ve vši 0,1% z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Soud posoudil nárok na smluvní pokutu jako oprávněný, neboť není v rozporu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
20. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Výrokem I. tedy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni dlužnou částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od data požadovaného žalobkyní, tedy od 22. 12. 2020 do zaplacení (výše úroků z prodlení se řídí nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Dále soud přiznal žalobkyni i kapitalizovaný zákonný úrok ve výši, která z nově stanovené jistiny ve výši 10 000 Kč činí dle přepočtu v programu ASPI za období od 2. 4. 2020 do 30. 11. 2020 celkem 661 Kč. Výrokem II. pak nárok na žalobkyně na kapitalizovaný smluvní úrok zamítl, stejně jako zamítl nárok žalobkyně na část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 65,69 Kč.
21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 AT – po 300 Kč za jeden (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) a po 150 Kč (jednoduchá výzva k plnění §11 odst. 1 písm. h) AT), celkem tedy 750 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Konečně žalobci náleží i náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 199,5 Kč (0,21 x (750 + 300)). Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 2 249,5 Kč (1 000 + 750 + 300 + 199,5). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 612,79 Kč, resp. de facto celkem 24 357,13 Kč. Žalobkyni však bylo vyhověno pouze co do částky 13 313,41 Kč, žaloba tak byla pro částku 11 043,72 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 55% ku 45% ve prospěch žalované. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 10% ve prospěch žalobkyně. S ohledem na tuto skutečnost tak náklady řízení přiznané žalobkyni činí 224,95 Kč Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
22. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.