Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 8/2021-32
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Moravcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 940 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 940 Kč s úrokem kapitalizovaným za období od 10. 2. 2020 do 30. 11. 2020 částkou 143,58 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 940 Kč od 1. 12. 2020 do 30. 12. 2020, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 940 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 940 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 940 Kč s úrokem kapitalizovaným za období od 10. 2. 2020 do 30. 11. 2020 částkou 143,58 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 940 Kč od 1. 12. 2020 do 30. 12. 2020, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 940 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 940 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala úhrady výše uvedené částky z titulu smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru žalované ze dne datum ve výši 5 000 Kč k účtu č. bankovní účet. Kontokorent byl pro porušení povinností žalované zablokován a dne 1. 12. 2020 zesplatněn. K danému dni činil dluh žalované 940 Kč na jistině a 143,58 Kč na nesplacených úrocích ode dne 10. 2. 2020 do dne 30. 11. 2020. Žalovaná na dluh ničeho dále nehradila. Vedle jistiny a úroku žádala žalobkyně též úhradu zákonného úroku z prodlení od 11. 12. 2020 a od 31. 12. 2020 a smluvního úrok 8,25 % ročně, a to podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále pak žalobkyně žádala úhradu částky 2 000 Kč coby záporného zůstatku na běžném účtu žalované.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
Z předložených listin pak vyplývá skutkový závěr, že dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva číslo s dodatkem, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr k účtu č. bankovní účet, a to až do výše 5 000 Kč s úrokovou sazbou 18,9 % p. a., který se žalovaná zavázala průběžně splácet připsáním peněz na svůj běžný účet, kdy se zavázala, že ke konci každého měsíce bude její účet vykazovat zůstatek postačující minimálně k úhradě smluvního úroku. Dále se zavázala kontokorent splatit nejpozději do jednoho roku ode dne posledního čerpání. Žalovaná dne 10. 2. 2020 čerpala kontokorent do výše 940 Kč, přičemž na její účet nebyla připsána žádná kreditní transakce. Dne 11. 2. 2020 pak učinila výběr hotovosti 2 000 Kč, čímž se její běžný účet ocitl v debetu 2 000 Kč. Úrok z kontokorentu kapitalizovaný za období od 10. 2. 2020 do 30. 11. 2020 činí 143,58 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho neplnila, přistoupila žalobkyně dopisem ze dne 1. 12. 2020 v souladu se smlouvou k zesplatnění poskytnutého úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Žalovaná nesporovala, že dluh neuhradila.
Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) formou povoleného přečerpání běžného účtu žalované do výše až 5 000 Kč, kdy žalovaná vyčerpala kontokorent do výše 940 Kč a dále učinila ze svého účtu výběr 2 000 Kč, čímž se dostala s touto částkou do debetního zůstatku. Žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neplnila, byť se zavázala, že ke konci každého měsíce bude její účet vykazovat zůstatek postačující minimálně k úhradě smluvního úroku. Žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila. Žalovaná ani nesporovala, že na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Tím, že svůj peněžitý dluh neuhradila v době splatnosti, se dostala s jeho splněním do prodlení (§ 1968 o. z.). S ohledem na prodlení žalované vznikl žalobkyni též nárok požadovat po ní vedle jistiny, smluvního úroku, později redukovaného (§ 122 odst. 4 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru), též úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto dospěl k závěru, že je žaloba důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté o. s. ř., či exekucí podle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.