Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 141/2021-37
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 337 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 097 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % od 29. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 8 240 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 445,42 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 898,25 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 701,72 Kč ve výši 9,75 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, spolu s úroky ve výši 18,96 % ročně jdoucími z částky 8 701,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 097 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % od 29. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 8 240 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 445,42 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 898,25 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 701,72 Kč ve výši 9,75 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, spolu s úroky ve výši 18,96 % ročně jdoucími z částky 8 701,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne datum právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit v 60 týdenních pravidelných splátkách po 304 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 8 000 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně, částky za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč Poslední splátka byla stanovena na 17. 5. 2019. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 6 903 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 14. 10. 2019. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž dni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 337 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 8 701,72 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 2 635,28 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 898,25 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 445,42 Kč, úroků ve výši 18,96 % ročně z částky 8 701,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 8 701,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 240 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 2 000 Kč, částky za administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, z částky za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč a poplatek za pojištění CreditLife ve výši 240 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce v týdenních splátkách po 304 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 32,15 %.
4. Z karty zákazníka má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, nájemní smlouva a pracovní smlouva. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční čistý příjem žalovaného činil 9 850 Kč; výdaje pak tvoří výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 3 000 Kč a osobní výdaje 4 500 Kč, celkem tedy výdaje v částce 7 500 Kč. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán jako ošetřovatel, bydlí v nájmu, nemá nezaopatřené děti, nemá zápůjčku u původní věřitelky ani u jiné společnosti. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a seznamu postoupených pohledávek, ve kterém byla pohledávka za žalovaným uvedena horní pětině seznamu, má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.
6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne 13. 12. 2019 na adresu adresa, zaslána výzva k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení výzvy a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.
7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 11. 12. 2020 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že byl žalovaný výzvou zaslanou dne 14. 12. 2020 na adresu adresa, upozorněn na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum a byl vyzván ke splacení zbývající částky zápůjčky a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 15 303,84 Kč, nejpozději do 26. 12. 2020 na účet žalobkyně.
8. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích má soud za prokázané, že obsahuje právní názor soudu vztahující se k povinnosti věřitelů ověřovat úvěruschopnost dlužníků ve vztahu k zákonu č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
15. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
16. V souzené věci soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že původní věřitelka při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že bude žalovaný schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč zaplatit částku 18 000 Kč, a to v týdenních splátkách po 304 Kč (měsíčně v částce 1 216 Kč). Nebylo prokázáno, že by původní věřitelka věrohodně zjistila a následně porovnala a řádně zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, tedy že by se relevantně zabývala tím, zda bude žalovaný schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného toliko vyplněnou kartu zákazníka, avšak nedoložila žádnou listin u, kterou si měla původní věřitelka od žalovaného ke zkoumání úvěruschopnosti vyžádat, zejména nájemní smlouvu či pracovní smlouvu. Žalovaný do zákaznické karty uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí částku 3 000 Kč, přičemž tato částka je zcela nerealisticky nízká a nemůže zahrnovat jak náklady na nájem (žalovaný uvedl, že žije v nájmu) a související poskytované energie, zároveň žalovaný uvedl, že jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 4 500 Kč. Mezi deklarovanými výdaji a deklarovanými příjmy byl rozdíl 2 350 Kč, přičemž měsíčně by měl žalovaný na splátky hradit částku 1 216 Kč, finanční rezerva žalovaného by tak spočívala v částce 1 134 Kč. Jelikož nebylo věrohodně prokázáno, že by nájem a související poplatky s bydlením žalovaného činily skutečně částku 3 000 Kč měsíčně, považuje soud zjištěnu finanční rezervu za zcela minimální a nedostatečnou pro zhodnocení, že bude žalovaný schopen dostát svým závazkům a poskytnutý úvěr řádně a včas splatit. Nadto soud poukazuje i na povinnost věřitele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Původní věřitelce měla být dle záznamu v zákaznické kartě předložena nájemní smlouva, a pracovní smlouva. Pokud by postupovala v souladu s ustanovením § 78 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, uchovala by si kopie těchto listin a mohla by prokázat, že jsou údaje v zákaznické kartě založené na skutečných výdajích žalovaného. Původní věřitel tak nepostupoval s odbornou péčí, když zcela formálně zaznamenal do zákaznické karty údaje, které nemohou odpovídat skutečným výdajům žalovaného, který žije v nájmu.
17. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se však nezúčastnila jednání, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované původním věřitelem při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. Taková výzva a poučení je soudem činěna zásadně při ústním jednání a nedostatečná tvrzení nebo neprokázání tvrzených skutečností není důvodem k odročení jednání, a to ani za situace, kdy o to žalobkyně, aniž by se k jednání dostavila, požádá. Zároveň soud uvádí, že žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného usnesením ze dne 19. 5. 2021, č. j. 10 C 141/2021 -12, přičemž již v této výzvě žalobkyni upozornil na to, že ničím nepoložené údaje v zákaznické kartě nejsou s ohledem na závěry rozsudku Soudního dvora ve věci OPR-Finance C -679/18 dostatečné. Žalobkyně i přes toto poučení soudu předložila toliko rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, který není pro toto řízení jakkoli relevantní, neboť se vztahuje i ke starší právní úpravě, než která se aplikuje na projednávaný případ. Žalobkyně nepředložila žádné další doklady, které by prokazovaly údaje zapsané v zákaznické kartě. Přičemž jak soud zhodnotil výše, z údajů uvedených v zákaznické kartě nemohl mít původní věřitel bez důvodných pochybností za to, že bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.
18. Jelikož původní věřitel nesplnil svou předsmluvní povinnosti, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, má toto pochybení původního věřitele za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o.z., neboť toto porušení povinnosti odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem i z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Jelikož je důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezený nárok vůči žalovanému na vrácení toliko zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 6 903 Kč a poskytnutá jistina činila částku 10 000 Kč, rozhodl soud tak, že je žalovaný povinen vrátit zbývající část nesplacené jistiny v celkové částce 3 097 Kč, která se stala splatnou dne 28. 12. 2019. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení v zákonné výši od 29. 12. 2019, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Den splatnosti soud určil dle lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla odeslána dne 13. 12. 2019, dle domněnky dojití byla doručena žalovanému dne 18. 12. 2019, což byl i počátek 10 denní lhůty pro zaplacení dlužné částky. Poslední den lhůty připadal na 28. 12. 2019. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a (výrok I).
19. Jelikož mezi stranami nebyl spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu (žalovaný nikterak nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně a soudu nebyly předloženy rozdílné návrhy stran na určení přiměřené doby plnění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), byla žalovanému uložena povinnost vrátit poskytnutou jistinu podle § 160 o.s.ř.
20. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.)
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalovaný oproti žalobkyni úspěšný ze 79 % a z 21 % neúspěšný. Žalovanému by tak náležela náhrada 58 % nákladů, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.