Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
207 C 84/2021-43
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa, obec
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 9,75 % úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 9,75 % úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení s poukazem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalovanému poskytnuta částka částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem částka do datum, uhradil však jen částka. Protože žalovaný dlužnou částku do sjednané doby splatnosti v plné výši neuhradil, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně. Od svých tvrzených celkových nároků odečetla žalobkyně plnění žalovaného, které podle ní činilo již zaplacených částka, přesto označila žalobkyně jako předmět řízení částku celkem částka.
2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (o.s.ř. ) a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů.
3. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listin u nazvanou žádost o úvěr ze dne datum (prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek odkazující na zákon o spotřebitelském úvěru číslo Sb.) na částku částka s poplatkem za poskytnutí úvěru, (který není uveden ve smlouvě, ale jen v informacích o spotřebitelském úvěru) formou celkové částky ke splacení částka (platba navíc částka je formálně rozepsána do úroku, nákladů na vyhodnocení úvěru, nákladů na poskytnutí úvěru či inkasního poplatku) a s osobními údaji žalovaného včetně čísla bankovního účtu. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet patrně dotazníkovým způsobem, pokud vůbec, zjištěné informace ověřila jen podle výměru invalidního důchodu žadatele. Dle žalobních tvrzení a přehledu plateb v hotovosti žalovaný převzal oproti podpisu částku částka a na splacení úvěru zaplatil částku částka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za doložené, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení upomenut s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.
4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě společnost právnická osoba, žalovanému poskytla a vyplatila úvěr ve výši částka, a to za sjednaný úrok formálně ve výši 15 % ročně z této částky, navýšeným o další poplatky, když ekonomickým účelem tohoto„ poplatku za poskytnutí úvěru“ je navýšení ceny půjčených peněz, tedy zisk z úvěru, což je funkcí úroků. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit včetně úroků ve 14 měsíčních splátkách po částka, což v souhrnu splnil, neboť uhradil částku částka.
5. Podle § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce, zda aktuální právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru má v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele za následek absolutní či relativní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy a dospěl ke zcela logickému závěru, že i podle aktuálně platné právní úpravy je následkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy absolutní. Zdejší soud se s argumentací uvedenou např. v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č.j. 27Co 143/2019 -113 zcela ztotožňuje, považuje ji za správnou, a proto na tam uvedenou argumentaci odkazuje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Ze smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit různě nazvané administrativní poplatky a úroky, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru dle smlouvy o úvěru činí částka, částka k vrácení po 14 měsících je částka Tyto úroky včetně neoprávněně požadovaných poplatků soud pokládá za zjevně rozporné s dobrými mravy, a to tím spíše v situaci, kdy k povinnosti posouzení úvěruschopnosti, kterou úvěrujícímu ukládalo dříve ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a nyní s účinností od datum ust. § 86 zák. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v zájmu odpovědného úvěrování, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně naprosto formálním až formalistickým způsobem toliko formou vyplnění dotazníku a předložení výměru invalidního důchodu žadatele.
9. Ujednání stran o povinnosti žalovaného zaplatit úvěrujícímu úplatu tak soud posoudil jako neplatné dle ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, nárok na vedlejší plnění nevznikl, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky. Ta je tvrzena ve výši částka, z čehož ale již bylo splaceno částka, jak sama žalobkyně uvedla, k doplacení tak nezbývá žádná částka. Je věcí žalující strany, jakou částku učiní předmětem žalobních tvrzení, v tomto případě byla žaloba podána pro tvrzenou jistinu částka (a poplatky či další plnění, k nimž se však nepřihlíží z výše uvedených důvodů). Pro rozhodnutí nebylo v tomto případě podstatné, že žalobkyně konkrétní výši smluvních pokut a poplatků neuvedla určitým ověřitelným propočtem, neboť za shora uvedených důvodů pracoval soud pouze s tvrzenými částkami poskytnuté a splacené jistiny, když z rozhodnutí žalobkyně nebyla žalována (ani tvrzena) jistina vyšší než částka a splacení částky částka. Žaloba byla proto zamítnuta (výrok I.).
10. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř. ) soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II., neboť úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. )