Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 121/2021-50
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa
o zaplacení 24 830 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku
a) 8 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 6. 5. 2017 do zaplacení,
b) 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,08% p. a. od 13. 2. 2017 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Návrh se,
a) co do částky 7 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 095,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 219,91 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % p.a., úrokem 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení,
b) co do částky 5 180 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1542,23 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 575,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6 761,68 KČ od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, Úrokem 23,72 % ročně z částky 6 761,68 KČ od 7.12.2019 do zaplacení.
z amítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku</b> <b>a) 8 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 6. 5. 2017 do zaplacení,</b> <b>b) 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,08% p. a. od 13. 2. 2017 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Návrh se,</b> <b>a) co do částky 7 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 095,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 219,91 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % p.a., úrokem 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení,</b> <b>b) co do částky 5 180 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1542,23 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 575,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6 761,68 KČ od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, Úrokem 23,72 % ročně z částky 6 761,68 KČ od 7.12.2019 do zaplacení.</b> <b>z amítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 zaplacení celkem částky 12 954 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že
a) žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, dne 26. 3. 2016 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ 1.smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru,, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Právní předchůdce žalobkyně vycházející ze statistických dat schopnost žalované splácet požadovanou částku vyhodnotil a dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se ve zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 5. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 1 350 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 4. 2017. Žalované bylo známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 6. 5. 2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 6. 5. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne 7. 5. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % p.a.. Ke dni postoupení pohledávky na současného věřitele, tj. k 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 16 050 Kč, která se skládá z:
dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč,
dlužného úroku ve výši 394,85 Kč
dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč,
dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 655,15 Kč a
Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 050 Kč, sestávající se z
dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč
dlužných úhrad ve výši 6 050 Kč,
kapitalizovaných úroků ve výši 6 219,91 Kč,
kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 095,24 Kč,
úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení
úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
b) žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, dne 3. 1. 2016 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ 2.smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru,, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Právní předchůdce žalobkyně vycházející ze statistických dat schopnost žalované splácet požadovanou částku vyhodnotil a dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se ve zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Celkovou částku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 2. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 3 400 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 4. 2017. Žalované bylo známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 12. 2. 2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 12. 2. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6 761,68 Kč ode dne 13. 2 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % p.a.. Ke dni postoupení pohledávky na současného věřitele, tj. k 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 8 780 Kč, která se skládá z:
dlužné jistiny ve výši 6 761,68 Kč,
dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 018,32 Kč a
Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 780 Kč, sestávající se z
dlužné jistiny ve výši 6 761,68 Kč
dlužných úhrad ve výši 2 018,32 Kč,
kapitalizovaných úroků ve výši 4 575,49 Kč,
kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 542,23 Kč,
úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 761,68 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení
úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 761,68 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř. , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Smlouvou o půjčce (anonymizováno půjčka) číslo ze dne 26. 3. 2016, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely dne 26. 3. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 17 400 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 10 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu a to ve výši 23,72% p.a. při 58 týdenních splátkách. Smluvní podmínky Smlouvy obsahují v čl. 8 následky nesplácení spotřebitelského úvěru. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzván k splacení celé pohledávky.
11. Z karty zákazníka ze dne 26. 3. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájemním bytě společně s partnerem, má 5 nezaopatřených dětí, uvedla, že má půjčku u příjmení jméno ve výši 7 000 Kč. Zdroj příjmu uvedla Úřad práce Pardubice, příjem ze zaměstnání uvedla 3 800 Kč, další příjmy 14 655 Kč, přídavky na děti 7 850 Kč, ostatní příjmy 12 274, celkem uveden příjem 38 529 Kč. Výdaje na bydlení uvedla ve výši 9 000 Kč, výdaje na domácnost 18 500 Kč a výdaje na telefon 200 Kč a splátky úvěrů 840 Kč, celkem uvedeno 28 540 Kč. Předložit měla žalovaná výplatní pásky, výpisy z účtu a nájemní smlouvu.
12. Smlouvou o půjčce (anonymizováno půjčka) číslo ze dne 3. 1. 2016, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely dne 3. 1. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 58 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 12 180 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 7 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 980 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu a to ve výši 23,72% p.a. při 58 týdenních splátkách. Smluvní podmínky Smlouvy (neobsahující podpis žalované) obsahují v čl. 8 následky nesplácení spotřebitelského úvěru. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzván k splacení celé pohledávky.
13. Z karty zákazníka ze dne 3. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bytě, má 6 nezaopatřených dětí, nemá žádnou půjčku, spotřebitelský úvěr u jiné společnosti ani u právnická osoba anonymizováno. Zdroj příjmu uvedla Úřad práce Pardubice, příjem ze zaměstnání uvedla 3 800 Kč, další příjmy 20 150 Kč, státní podporu ve výši 12 343 Kč a přídavky 4 000 Kč, celkem příjem 40 293 Kč. Výdaje na bydlení uvedla ve výši 9 000 Kč, výdaje na domácnost 18 000 Kč a výdaje na telefon 200 Kč, celkem 27 200 Kč. Předložit měla žalovaná občanský průkaz, výpisy z účtu a nájemní smlouvu.
14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
15. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce (chybně nazvané smlouvy o půjčce). Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústav y, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud zato, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník , tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.
16. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření každé jednotlivé smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
17. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192 2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR napr. Pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018 .
18. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavírání každé jednotlivé smlouvy předložila v obou případech pouze zákaznickou kartu, žádné jiné důkazy soudu nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se omezila pouze na prohlášení žalované, údaje nijak neověřovala, ačkoliv již údaje uvedené v zákaznické kartě obezřetnosti poskytovatele nasvědčovaly – žalovaná uváděla při 2. smlouvě, že má 5 nezaopatřených dětí, žije s přítelem, - poskytovatel nezkoumal příjem partnera žalované, který s ní měl bydlet ve společné domácnosti, nezkoumal u jakého subjektu má žalovaná mzdu, kterou uváděla ve výši 3 800 Kč, neověřoval výši zde uváděných dalších příjmů, státní podpory, stejně tak nezkoumal náklady na bydlení, nedoložil k důkazu nájemní smlouvy, výpisy z účtu, výplatní pásky atd. Neučinil tak poskytovatel ani v případě poskytnutí 1.smlouvy v březnu 2016, kdy žalovaná uvedla, že má již 6 vyživovacích povinností, opětovně nebyly zkoumány žádné další příjmy žalovanou uváděné, stejně tak tomu bylo i ohledně výdajů. Žalovaná již v té době měla od stejného poskytovatele zápůjčku, přesto nebylo nijak prokázáno, že by se zkoumala její platební morálka z této zápůjčky. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně ověřovala či vyžadovala doložení důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalované, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192 2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018 . Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly dostatečně zjišťovány a ověřovány.
19. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila ani v jednom případě svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost obou smluv a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.
20. Soud tedy uložil žalované z titulu 1. smlouvy (z původní smlouvy o půjčce číslo) zaplatit pouze částku 8 650 Kč, která byla žalované poskytnuta a žalovaná ji do současné doby nevrátila – žalovaná uhradila na poskytnutou částku 10 000 Kč dle tvrzení žalobkyně pouze 1 350 Kč. Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit i úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. a to od 7. 5. 2017, tj. ode dne následujícího po posledním termínu splatnosti (výrok I.a). Ve zbývající části tedy soud žalobu zamítl (výrok II.a).
21. Z titulu 2. smlouvy (z původní smlouvy o půjčce číslo) uložil soud žalované zaplatit pouze částku 3 600 Kč, která byla žalované poskytnuta a žalovaná ji do současné doby nevrátila – žalovaná uhradila na poskytnutou částku 7 000 Kč dle tvrzení žalobkyně pouze 3 400 Kč. Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit i úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. a to od 13. 2. 2017, tj. ode dne následujícího po posledním termínu splatnosti (výrok I.b). Ve zbývající části tedy soud žalobu zamítl (výrok II.b).
22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 24 830 s příslušenstvím Kč, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 12 250 Kč, tj. jen 49,3 %, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když nebylo prokázáno, že by žalované v tomto řízení nějaké náklady vznikly.
23. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.