Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 235/2020-53
Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného, žalované a žalobkyně
2. celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované a žalobkyně
o výživné
ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným
takto:
I. První žalovaný je povinen platit žalobkyni počínaje 15. 10. 2021 výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatné ke každému 27. dni příslušného kalendářního měsíce k rukám žalobkyně. Dluh na výživném za dobu od 15. 10. 2021 do 29. 6. 2021 prvnímu žalovanému nevznikl.
II. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala přisouzení dalšího výživného za dobu od 15. 10. 2021, a to ve výši dalších 2 000 Kč měsíčně.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. První žalovaný je povinen platit žalobkyni počínaje 15. 10. 2021 výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatné ke každému 27. dni příslušného kalendářního měsíce k rukám žalobkyně. Dluh na výživném za dobu od 15. 10. 2021 do 29. 6. 2021 prvnímu žalovanému nevznikl. II. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala přisouzení dalšího výživného za dobu od 15. 10. 2021, a to ve výši dalších 2 000 Kč měsíčně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na určení výživného ve prospěch její osoby vůči rodičům – 1. a 2. žalovaným, to vždy ve výši 3 000 Kč měsíčně, v případě 1. žalovaného od 15. 10. 2020.
2. Soud věc projednal 29. 6. 2021 v nepřítomnosti 1. žalovaného, který svoji nepřítomnost neomluvil a z žádného důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. )), na druhou stranu vyslovil souhlas s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.
3. Samostatným usnesením v této věci byl při jednání schválen smír mezi 2. žalovanou a žalobkyní ohledně výživného, které má povinnost platit 2. žalovaná. Rozsudkem je proto rozhodováno pouze o nároku mezi žalobkyní a 1. žalovaným.
4. Skutková zjištění, učiněná ze shodných tvrzení stran (§ 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) a z listinných důkazů (viz dále odst. 10 – 12 odůvodnění rozsudku) soud posuzoval podle níže citované právní úpravy.
5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odstavce 2 téhož ustanovení předchází vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
6. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce 2 je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.
7. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
8. Žalobkyně při jednání doplnila, že otec jí setrvale platí částku 1 000 Kč měsíčně jako výživné určené přímo k jejím rukám, od data 15. 10. 2021, od něhož žalobkyně určení výživného požadovala, na něm nemá dluh, a v poslední době platí také poplatky za školu ve výši přibližně 3 000 Kč měsíčně a 600 Kč měsíčně představuje platba za mobilní telefon s mobilními daty, který byl využíván žalobkyní i pro přípravu do školy v rámci pandemie.
9. Žalovaný písemným podáním souhlasil v podstatě s tím, aby výživné bylo stanoveno ve výši 1 000 Kč měsíčně, ve vyjádření z počátku června 2021 uváděl, že takové výživné přímo k rukám dcery platí, a zmínil i to, že hradí částku 2 540 Kč vůči škole a 600 Kč za mobilní telefon.
10. Soud provedl dokazován listinami, ze kterých zjistil, a to jednak z potvrzení školy, kterou navštěvuje žalobkyně, že tato je ve školním roce 2020 2021 studentkou 2. ročníku Střední školy zahradnické v obec. Dále bylo prokázáno, že 1. žalovanému byl přiznán 26. 6. 2018 invalidní důchod I. stupně, který v současné době činí 6 507 Kč (zjištění podle zprávy České správy sociálního zabezpečení). Ze zprávy ČSSZ vzal soud dále za prokázané, že 1. žalovaný byl naposledy jako zaměstnanec evidován od 19. 9. 2016 do 7. 11. 2017 u zaměstnavatele anonymizována dvě slova LTD, IČO. Konečně z rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 10 C 235/2020 -8 má soud za prokázané, že o poměrech žalobkyně tehdy ještě jako nezletilé dcery žalovaných bylo tímto rozsudkem i pro účely rozvodu manželství rodičů rozhodnuto tak, že v té době byla nezl. žalobkyně svěřena do péče otce, přičemž matce nebylo určeno výživné, když se soudu nepodařilo zjistit, jakých dosahuje příjmů a kde je zaměstnána, přičemž otec na ustanovení výživného tehdy netrval.
11. Soud shledal splněné podmínky pro stanovení výživného (§ 910 odst. 1, § 911 o. z.) ve prospěch žalobkyně od 1. žalovaného, jelikož žalobkyně již s ním nebydlí ve společné domácnosti, avšak vzhledem k dennímu studiu na střední škole není schopna se doposud sama živit. Soud přihlédl k tomu, že matka žalobkyně (2. žalovaná) jako osoba s přiznaným invalidním důchodem III. stupně má zcela omezenou, resp. vyloučenou možnost dosáhnout příjmu v rámci výkonu pracovní činnosti, výživné tak podle dohody a smíru mezi ní a žalobkyní platí toliko ve výši 700 Kč měsíčně. První žalovaný platí žalobkyni nad rámec výživného určeného jí (1 000 Kč) také poplatky za školu a mobilní telefon s daty (celkem cca 3 000 Kč měsíčně).
12. Soud je přesvědčen, že 1. žalovaný má možnost dosáhnout dalších příjmů. Je to proto, že má jen invalidní důchod I. stupně, není zcela omezen v pracovní činnosti nebo v schopnosti práce a pokud byl soudem v rámci tohoto řízení vyzván, aby vysvětlil, jak se snaží pracovní uplatnění a výdělek z něho si obstarat, a případně aby předložil lékařské potvrzení, že nemůže pracovat naopak vůbec, pak na toto nereflektoval, žádná skutková tvrzení a důkazní návrhy neuvedl. Soud je tedy přesvědčen, že tak, jak je výživné v úplné výši de facto hrazeno (cca 3 000 Kč měsíčně - částka na platbě pro školu, na výživném pro žalobkyni i na mobilní telefon), tak je adekvátní situaci, že žalobkyně si není schopna pro studijní povinnosti zatím hradit své náklady a krýt finančně své potřeby sama, stejně tak tyto platby od žalovaného zjevně musí odpovídat jeho schopnostem a možnostem (§ 913 odst. 1 o. z.). Jestliže však žalobkyně výslovně vzala zpět žalobu o určení výživného pro ni z částky původně požadovaných 3 000 Kč na v konečné fázi řízení uvedených 1 000 Kč, pak soud musel tento procesní krok respektovat. Žalobkyně tak výslovně učinila s ohledem na to, že spoléhá na dohodu mezi ní a 1. žalovaným, že část výživného bude fakticky hradit platbami vůči škole a za mobilní telefon. Pokud by tato dohoda v budoucnu nebyla prakticky realizována, má žalobkyně možnost novou žalobou se domáhat zvýšení výživného z částky 1 000 Kč placené přímo jí, a to případně i zpětně.
13. Za dobu od 15. 10. 2020 1. žalovanému nevzniklo žádné dlužné výživné, neboť ze stanoviska žalobkyně vyplynulo, že žalovaný takový dluh nemá. Proto bylo výslovně rozhodnuto o tom, že dluh do dne rozhodnutí soudu žalovanému na výživném nevznikl.
14. Řízení muselo být zastaveno podle § 96 o. s. ř. o. s. ř. v části, ve které byla žaloba žalobkyní vzata zpět (výrok II rozsudku).
15. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v potaz prioritní zákonnou zásadu, tj. pravidlo úspěchu ve věci. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. totiž platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Zásada úspěchu ve věci je doplněna – pro případy, kdy není soudem rozhodnuto o meritu věci – mj. pravidlem o zavinění zastavení řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Podle něj jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
16. Mezi účastníky tohoto řízení, a to žalobkyní a 1. žalovaným, by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo některému z nich ve smyslu výše citované úpravy, pokud by některý byl ve věci plně či zcela převážně úspěšný, což v projednávané věci nenastalo. Žalobkyně vzala v části žalobu zpět a vyhovováno jí tak je jenom v omezeném rozsahu. Na straně žalovaného ovšem podle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.