Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
18 C 200/2020-110
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 88.809,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17.828 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,25 % ročně od 4. 9. 2020 do zaplacení a o smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 30.660 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17.828 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od 4. 9. 2020 do zaplacení a o smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 30.660 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 88.809,97 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne 6. 4. 2020 Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobce žalovanému vyplatil částku 25.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Uhradil pouze 2 splátky celkem v částce 2.162 Kč. Po započtení těchto splátek zbývá uhradit na jistině 24.669,04 Kč, na úrocích 20.346,41 Kč, za inkasní službu 7.140 Kč, za podporu – odklad 5.320 Kč, za podporu – nemoc 9.100 Kč, za podporu - práce 9.100 Kč, za upomínkování 800 Kč, na smluvní pokutu za prodlení 55,66 Kč, za smluvní úroky z prodlení inkasní služby 4,08 Kč, za smluvní pokutu 12.334,52 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobce ani žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavili. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem, kdy přečetl k důkazu seznam nebankovních poskytovatelů na čísle listu spisu (dále jen č.l.) 25, lustraci č.l. 33-34, kopii občanského průkazu žalovaného č.l. 35-36, kontrolu občanského průkazu č.l. 37, kopii rodného listu žalovaného č.l. 38-39, výpis z obchodního rejstříku č.l. 40, mzdový list č.l. 41, výpis z banky č.l. 42, metodiku žalobce č.l. 43-45, licenci ČNB č.l. 46, certifikát č.l. 47-48, výzvu k úhradě č.l. 49-50, smlouvu č.l. 51-64, e-mail č.l. 65-67, internetový výpis č.l. 68-71, výzvu k úhradě č.l. 72, bankovní výpis anonymizováno banky ze dne datum na č.l. 73, upomínku č.l. 74-77, výzvu č.l. 78v-81. Z těchto listin soud zjistil, že smlouva o úvěru není podepsaná žalovaným, přičemž nelze zjistit, zda smlouvu žalovaný v takovémto znění akceptoval. Pokud se týká zjištění, zda žalobce kdy vyplatil žalovanému nějakou částku, která souvisí s předmětem řízení, dospěl soud ke zjištění z výpisu anonymizováno banky ze dne 7. 4. 2020, že tomu tak bylo pouze v částce 20.000 Kč, a to dne 7. 4. 2020. Zbylá tvrzená částka jistiny úvěru ve výši 5.000 Kč nebyla vyplacena žalovanému vůbec. Na splátkách uhradil žalovaný, jak vyplývá z žaloby, částku 2.162 Kč. Za verifikační platbu zaplatil žalovaný žalobci 10 Kč.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění - dále jen „o. z.”, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
13. Žalobce soudu neprokázal, že účastníci smlouvu o úvěru uzavřeli, resp. že smlouva o úvěru předložená soudu byla žalobcem žalovanému navrhnuta a že žalovaný ji akceptoval. Podpis na smlouvě chybí, tvrzení žalobce, že smlouva byla uzavřena elektronicky, zůstalo neprokázané, stejně tak zůstalo neprokázané, že by žalobce vyplatil žalovanému celou částku 25.000 Kč (prokázáno bylo pouze vyplacení 20.000 Kč), přičemž tím, že se žalobce bez omluvy nedostavil k jednání, vzdal se možnosti vyslechnout si poučení soudu podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , a tím i možnosti neúplná skutková tvrzení doplnit, stejně tak i doplnit nedostatečné důkazní návrhy. Z žádného důkazu nevyplynulo, že by žalovaný byl seznámen s obsahem soudu předložené smlouvy o úvěru či že by s takovou smlouvou vyjádřil svůj svobodný a informovaný souhlas.
14. K výše uvedenému je vhodné poznamenat, že smlouva, která byla žalobcem soudu předložena, není smlouvou o úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když ani samotná jistina není vlastně poskytnuta spotřebiteli v plné výši. Taková smlouva obchází uvedený zákon. Tedy ze samotné jistiny je vyplacena spotřebiteli fakticky pouze část, zbylá části jistiny zůstává poskytovateli spotřebitelského úvěru, dále jsou účtovány astronomické smluvní pokuty, poplatky za jakési pseudoslužby v podobě podpory práce, nemoci, odkladu a za inkasní služby, což činí pro spotřebitele smlouvu nejen zcela nevýhodnou, ale i nepřehlednou, přitom se má jednat o prosté zapůjčení peněz za přiměřenou srozumitelnou úplatu (srov. § 2395 o. z.). Snaha obcházet zejména § 2395 či § 1813 o. z. a zákon o spotřebitelském úvěru, resp. snaha ukázat spotřebiteli jiný (příznivý) úrok, než který ve skutečnost po započtení všech těchto poplatků bude muset zaplatit, je v rozporu s veřejným pořádkem, ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Spotřebitel totiž logicky od poskytovatele úvěru očekává, že zaplatí za poskytnutí úvěru pouze úrok, to vyplývá nejen z § 2395 o. z., ale zejména z logického očekávání spotřebitele obecně s ohledem na to, co to z jazykového, historického a společenského hlediska úvěr (resp. obecně zapůjčení peněz) znamená. Proto se spotřebitel logicky soustředí při uzavření smlouvy zejména na výši úroku, čehož pak nepoctiví poskytovatelé úvěru mohou zneužívat a odměnu za poskytnutí peněz skryjí před spotřebitelem do různých nepřehledných poplatků. Slovo poplatek totiž zase z jazykového hlediska předpokládá jakousi nízkou částku, kterou se vedle hlavní odměny za poskytnutí úvěru (totiž úroků) nemá cenu příliš zabývat, jelikož lze očekávat jejich marginálnost vedle úroků. To soud podotýká nad rámec výše uvedeného, aby bylo zřejmé, že i kdyby se podařilo žalobci uzavření smlouvy prokázat, považoval by ji soud podle § 588 o. z. za absolutně neplatnou.
15. Jak vyplynulo z dokazování místo tvrzené jistiny 25.000 Kč vyplatil žalobce žalovanému pouze částku 20.000 Kč, částku 5.000 Kč nevyplatil vůbec. Žalovaný žalobci zaplatil 10 Kč za ověřovací platbu a na splátkách 2.162 Kč. S ohledem na shora uvedené soud hodnotí vyplacenou (a dosud nevrácenou) zbylou částku 17.828 Kč jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, a to z plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z., které je povinen ve smyslu § 2991 odst. 1 žalobci vydat. Proto soud žalobě podle § 2991 odst. 1 o. z. v této části (včetně úroků z prodlení od data požadovaného žalobcem - podle § 1970 o. z. ve výši dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. ) vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za stavu, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.