Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 417/2020-75

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; jméno příjmení, narozený dne datum

bytem adresa

o zaplacení částky 22.560 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se co do částky 22.560,72 Kč zastavuje.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 21.774 Kč od 1. 11. 2020 do 7. 5. 2021 a úroku ve výši 86,13% ročně z částky 14.787,73 Kč od 30. 5. 2020 do 7. 5. 2021, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 22.560,72 Kč zastavuje. II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 21.774 Kč od 1. 11. 2020 do 7. 5. 2021 a úroku ve výši 86,13% ročně z částky 14.787,73 Kč od 30. 5. 2020 do 7. 5. 2021, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 15. 12. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že je oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry na základě , o spotřebitelském úvěru. Žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru číslo (dále též Smlouva), kterou žalovaný podepsal dne datum, na základě níž mu byl poskytnut na účet uvedený ve Smlouvě, úvěr ve výši 20.000 Kč. K faktickému vyplacení této částky došlo dne 16. 8. 2017 a žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve Smlouvě, ve výši efektivní úrokové sazby 129,75% ročně, splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1.489 Kč, splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem září 2017 a to v souladu se splátkovým kalendářem, který tvořil přílohu oznámení o schválení úvěru.

Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Jednalo se zejména o doklady o příjmech, výpis z bankovního účtu, prohlášení žalovaného a dále byla jeho úvěrová historie ověřena z databází příjmení a anonymizováno. Na základě provedeného tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnout úvěr v uvedené výši. Žalovaný neplnil řádně podmínky Smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou jednotlivých splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru uhradil celkem 41.670 Kč (žaloba obsahuje výpis plateb za jednotlivé splátky od 11. 9. 2017 do 6. 3. 2020). Žalobci proto vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 Smlouvy, v celkové výši 1.497 Kč a podle bodu 6.2. Smlouvy, v celkové výši 2.400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo následně i k zesplatnění celého úvěru a to v souladu s bodem 6.3. Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky, takže části o délce 65 dnů, u splátky číslo splatné dne 24. 3. 2020 a proto dne 28. 5. 2020 došlo v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 Smlouvy ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, se staly součástí nové jistiny a tuto novou jistinu ve výši 17.877,75 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.5. Smlouvy bylo dojednáno, že žalovaný pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěr v den zesplatnění úvěru, tak mu vzniká povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný po zesplatnění úvěru již dále neplnil ničeho. Z těchto důvodů zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu postupem podle , ale bezvýsledně.

2. Na jednání soudu den 11. 5. 2021 žalovaný předložil ústřižek poštovní poukázky typu A, kterým prokazoval, že dne 5. 5. 2021 nad rámec uvedeného v žalobě, uhradil žalobci částku 22.560 Kč.

3. Žalobce proto podáním ze dne 7. 6. 2021 vzal žalobu v rozsahu částky 22.560,72 Kč zpět a požadoval dále již peněžní plnění uvedené v odstavci II. výroku.

4. Žalovaný se písemně k žalobě nevyjádřil, na jednání soudu se dostavil a s ohledem na prokázání dalšího peněžního plnění měl za to, že dluh zaplatil a ve zbytku již platit nehodlá ničeho. Se zpětvzetím žaloby souhlasil.

5. Soud dříve, než rozhodl o zbývající části žaloby, s ohledem na procesní jednání žalobce (částečné zpětvzetí žaloby), se souhlasem žalovaného postupoval podle ust. , 2, věta první a řízení zastavil a to v rozsahu zpětvzetí žaloby (odst. I. výroku).

6. Žalovaný v průběhu řízení další důkazy (kromě dokladu o zaplacení části dluhu) nepředložil, ani neoznačil, proto soud provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: oznámením z 28. 5. 2020, návrhem na uzavření Smlouvy o úvěru z datum, dodejkou z 18. 8. 2017, výzvami k zaplacení z 26. 8. 2019, 24. 2. 2020 a 24. 4. 2020, předsmluvním formulářem z 16. 8. 2017, hodnocením klienta z 15. 8. 2017, potvrzením o výplatě mzdy žalovanému, prohlášením žalovaného z 15. 8. 2017, dokladem o vyplacení úvěru z 16. 8. 2017, podacím archem z 26. 11. 2020, předžalobní výzvou z 25. 11. 2020, oznámením o schválení úvěru ze 17. 8. 2017, potvrzením o výši příjmů z 9. 8. 2017, výplatními lístky za měsíc červen a červenec 2017, platovým výměrem z 12. 6. 2017, pracovní smlouvou z 12. 6. 2017 a výpisem z anonymizováno a příjmení, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

7. Z předsmluvního formuláře, který žalovaný podepsal dne datum, soud zjistil, že obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, který měl být žalovanému poskytnut ve výši 20.000 Kč, a za poskytnutí úvěru žalovaný za 48 měsíců (čtyři roky) zaplatí 71.472 Kč s RPSN 129,75% ročně. V předsmluvním formuláři jsou uvedeny informace o nákladech, případně opožděných platbách, jestliže žalovaný bude s úhradou kterékoliv splátky z prodlení více jak 15 dnů po termínu splatnosti, je věřitel oprávněný požadovat úhradu smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné nové jistiny a dále je oprávněný požadovat v případě prodlení žalovaného zákonný úrok z prodlení, který v tomto případě činil 8,05% ročně. Věřitel (žalobce) má po předčasném splácení nárok na náhradu nákladů a ta bude vypočtena tak, že bude odpovídat 1 % z předčasné splacené částky do celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalovaný dne datum podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru, který byl následující den datum poskytovatelem úvěru – žalobcem akceptován a podepsán. Soud z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru dále zjistil, že žalovaný kromě osobních údajů, kontaktních údajů, které se shodují s údaji uvedenými v žalobě, požadoval dle návrhu úvěr ve výši 20.000 Kč, s dobou trvání úvěrové smlouvy 48 měsíců, při celkové měsíční splátce 1.489 Kč, při RPSN 129,75%. Součástí Návrhu/ Smlouvy byly podmínky čerpání úvěru a předpoklady pro výpočet RPSN. Žalovaný byl seznámen s právem na předčasné splacení úvěru a důsledky vyplývajícími z prodlení klientů. Bod 6. 1. – 6. 10. Návrhu/ Smlouvy obsahuje výpočet a výši smluvních pokut za každé prodlení žalovaného, byť jen zčásti jedné splátky. K faktickému plnění ze Smlouvy žalobcem došlo dne 16. 8. 2017, kdy žalobce poukázal na protiúčet, tj. číslo účtu uvedeného žalovaným ve Smlouvě, částku 20.000 Kč. K oznámení o schválení úvěru došlo dopisem ze dne 17. 8. 2017 a žalovaný byl v dopise informován, že doručením oznámení došlo k uzavření Smlouvy. Součástí oznámení byl splátkový kalendář ke Smlouvě. Žalovaný se splátkovým kalendářem neřídil a dle doložené platby po zahájení řízení ve výši 22.560 Kč, žalovaný uhradil ke dni zahájení řízení částku 41.670 Kč (zjištěno z karty klienta – žalovaného) a dodatečně uhradil částku 1.560 Kč, tj. celkem 54.230 Kč. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel z hodnocení klienta ze dne 16. 8. 2017, ve kterém žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 8.100 Kč, náklady na bydlení 1.000 Kč, životní minimum 3.410 Kč, žalobce vycházel z volných zdrojů 2.690 Kč. Za žalobce jednající jméno příjmení podpisem dne datum návrh na uzavření úvěrové smlouvy na základě těchto informací schválila. K této ě – hodnocení klienta žalovaný doložil výplatní lístek za červen 2017, dle kterého, jak soud zjistil, mu k výplatě bylo v hotovosti vyplacena částka 6.674 Kč a za červenec 2017 částka 9.640 Kč. Soud v této souvislosti s potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a pracovní smlouvy zjistil, že zaměstnavatel (anonymizováno obec) má se žalovaným uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do 30. 11. 2020. Z výpisů záznamů z registru anonymizováno soud zjistil, že u žalovaného byl uveden kód příznaku 14, tzn. že klient je v registru příliš nový a nebo má rozpracované žádosti. Z registru příjmení soud nezjistil negativní příznak. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu a to výzvami z 26. 8. 2019, 24. 2. 2020 a 24. 4. 2020 (zjištěno z výzev). Výzvou ze dne 24. 2. 2020 byl žalovaný též upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud dluh dodatečně v celém rozsahu neuhradí. Totéž se opakovalo ve výzvě ze dne 24. 4. 2020, kde byl rovněž upozorněn žalovaný na postoupení věci soudnímu a následně exekučnímu řízení. Žalovanému byly shora označené y doručovány na adresu, kterou žalovaný uvedl jako kontaktní adresu. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by na dluhu něčeho více, než bylo na jednání žalovaným doloženo, zaplatil. Na kontaktní adresu byla žalovanému doručena též předžalobní výzva k zaplacení, v souladu s ust.

8. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

14. Mezi žalobcem (dále též úvěrujícím) a žalovaným (dále též spotřebitelem), byla uzavřena smlouva o úvěru, v souladu s ust. § 2395 o.z. a na základě Smlouvy byla žalovanému na účet, který za tímto účelem ve Smlouvě uvedl, vyplacena částka 20.000 Kč, za dohodnutý úrok 129,75% ročně, s povinností dluh v celkové výši 71.472 Kč zaplatit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1.489 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy bylo ujednání o výši jednotlivých smluvních pokut a úroků spojených s prodlením žalovaného, s řádným plněním dle splátkového kalendáře. Žalovaný v platbách v různé výši, v nepravidelnou dobu zaplatil žalobci celkem 64.230 Kč. Se zbytkem dluhu se dostal do prodlení a svoji povinnost nesplnil ani dodatečně (plnil v průběhu jednání pouze částečně). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 16. 8. 2017, i když oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě bylo vydáno den 17. 8. 2017 a dle jeho obsahu až doručením tohoto oznámení, tzn. nejdříve 16. 8. 2017, i když oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě bylo vydáno dne 17. 8. 2017 a dle jeho obsahu až doručením tohoto oznámení, tzn. nejdříve datum žalované, došlo k uzavření Smlouvy. Žalobce proto plnil dříve, než došlo k uzavření Smlouvy, tedy dříve, než žalobce mohl zvážit všechny okolnosti vyplývající ze zjištění ohledně schopnosti žalovaného dluh zaplatit, rozhodnout, zda mu úvěr vůbec poskytne. Pokud by žalobce myslel zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vážně v souladu s ust. § 86 odst. 1 zák. číslo nemohl by přehlédnout výši měsíčního příjmu žalovaného a zejména to, že žalovaný měl zajištěný pravidelný příjem pouze do 30. 11. 2017, přesto mu žalobce úvěr ve výši 20.000 Kč poskytl. Tím, že na účet uvedený žalovaným (žalovaný to nezpochybnil), byla žalovanému poukázána částka 20.000 Kč, má soud za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení. Žalovaný nezpochybnil, že tuto částku přijal a z veliké části ji podle smluvních podmínek též uhradil. Tím je dána jeho pasivní procesní legitimace pro toto řízení. Soud proto může konstatovat, že Smlouva tak, jak byla uzavřena, obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o úvěru, ve smyslu ust. § číslo a § číslo a s ohledem na postavení žalovaného, jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany a obsah uzavřené Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle ust. a zkoumat, zda úvěrující před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by bylo nezbytné, tak i z jiných zdrojů. Úvěrující může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou ( věta druhá ), je Smlouva neplatná ( téhož zákona). Jak už výše bylo uvedeno, v tomto konkrétním případě žalobce zcela nebral v potaz, že žalovaný má příjem garantovaný dle pracovní smlouvy, kterou předložil, pouze do 30. 11. 2017. Přesto se nezabýval tím, jakým způsobem hodlá svůj dluh žalovaný dále zaplatit. Navíc také žalovaný nedoložil své tvrzené, velmi nízké měsíční výdaje. Lze tedy uzavřít, že žalobce skutečnou výši pravidelných měsíčních výdajů ani příjmy do budoucna nezkoumal, alespoň to neprokázal. Pokud by žalobce jednal s odbornou péčí, tak by jistě k těmto skutečnostem přihlédl a nemohl by žalovanému za takto zjištěné jeho (ne) schopnosti úvěr zaplatit, úvěr poskytnout. Žalobce formálně splnil povinnosti zákona, ale při hodnocení získaných údajů nepostupoval s odbornou péčí. Z pohledu jednající osoby žalobce šlo pouze o to, uzavřít smluvní vztah a z toho plynoucí odměnu a žalobci o zisk ve formě sofistikovaného systému smluvních pokut a dohodnutého nemravného úroku, který vedl k tomu, že pokud by žalovaný splnil dohodnutý splátkový kalendář, za poskytnutí úvěru 20.000 Kč, během 48 měsíců (za čtyři roky) by žalobci zaplatil částku v nemravné výši 71.472 Kč. Žalobce proto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. věta druhá a ust. o. z., neboť zákon výslovně zakazuje ujednání porušující dobré mravy, a proto Smlouva je z obou důvodů absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi anonymizováno dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z tohoto se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž svědčí a nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má tedy v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv z absolutně neplatné Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal úvěr ve výši 20.000 Kč a tento je povinen z tohoto právního titulu žalobci vrátit ( ,2 o. z.). Bylo však prokázáno, že ke dni zahájení tohoto řízení žalovaný již zaplatil žalobci částku 41.670 Kč a navíc dodatečně v průběhu řízení zaplatil dalších 22.560 Kč, proto z titulu získaného bezdůvodného obohacení již žalovaný není povinen žalobci nic vracet, naopak je to žalobce, který by v případě vzneseného požadavku žalovaným, byl povinen vracet žalovanému částku jím uhrazenou nad 20.000 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení, o kterou se žalobce svou protiprávní činností na úkor žalovaného obohatil. Soud z tohoto důvodu žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II výroku).

15. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. ods.t 2 , kdy zjistil s přihlédnutím k výši požadovaného příslušenství, že žalovaný byl v převážné míře procesně úspěšnější a vznikl mu nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.