Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 55/2021-54
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem datum, PSČ obec
o zaplacení částky 3 538 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, podle které by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 538 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 800,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 820,05 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 2 820,05 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, podle které by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 538 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 800,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 820,05 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 2 820,05 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 31. 10. 2020 žalobu, kterou se po žalované domáhá zaplacení částky 3 538 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, anonymizováno, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalované ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 3 546 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 546 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 20,98 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 1 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Za doplňkovou službu životního pojištění se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 172 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 43týdenních splátkách po 226 Kč Poslední splátka byla stanovena na 7. 6. 2016. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatila částku 6 180 Kč. Původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 20,98 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 2 820,05 Kč od 8. 6. 2016 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 2 820,05 Kč, na úhradách za služby částku 717,95 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 098,70 Kč (z dlužné jistiny 2 820,05 Kč od 8. 6. 2016 do 6. 12. 2019 při sazbě 20,98 %), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 800,86 Kč z částky 2 820,05 Kč za dobu od 15. 6. 2016 do 6. 12. 2019, úrok 20,98 % z částky 2 820,05 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 2 820,05 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Vzhledem k tomu, že podmínky pro vydání tohoto rozsudku nebyly splněny, soud provedl ve věci dokazování předloženými listinami a na jejich základě ve věci rozhodl.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 9 546 Kč, tj. zápůjčku 6 000 Kč a poplatek ve výši 3 546 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 546 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 20,98 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 1 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Za doplňkovou službu životního pojištění se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 172 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 226 Kč, s tím, že první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle čl. 1 smluvních podmínek, v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 43 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 20,98 % p.a.; dojde-li ve smyslu článku 9.3 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 8 odst. 1 smluvních podmínek, v případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu. Dle čl. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 a oznámení o postoupení pohledávek z téhož dne, vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení právním zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru odkázána na dávky státní sociální podpory ve výši 13 500 Kč, své výdaje hodnotila částkou 9 780 Kč. Informace žalované byly právním předchůdcem žalobkyně ověřeny zhlédnutím občanského průkazu, nájemní smlouvy, dokladu o sdruženém inkasu a výměru státní podpory. Použitelný příjem žalované stanovil právní předchůdce žalobkyně částkou 4 220 Kč.
4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník “) a též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil. Důkazní břemeno leží na žalobkyni. Žalobkyně ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti označit důkazy, jimiž bude prokázáno, že její právní předchůdce splnil s odbornou péčí povinnost prověřit úvěruschopnost žalované, takové důkazy neoznačila a uvedla, že tyto nejsou k dispozici. Žalobkyní dosud označené důkazy, a to zákaznická karta, smlouva o zápůjčce a smluvní podmínky, splnění této povinnosti neprokazují. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila celkem částku 6 180 Kč a byla jí poskytnuta částka 6 000 Kč, na straně žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Poskytnutá částka byla žalovanou ke dni zaslání oznámení o postoupení pohledávky, ve které byla současně vyzvána ke splacení celé částky, zcela uhrazena. Soud proto žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného je třeba konstatovat, že z žádného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by mezi původním věřitelem a žalovanou byl ujednán závazek žalované k zaplacení úroku ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny pro dobu do zaplacení jistiny. Úroky dohodnuté při poskytnutí půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Úroky bylo možné dohodnout nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně) a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. V posuzovaném případě z výslovného textu smluv, které žalovaná podepsala, vyplývá celková dlužná částka, kterou je žalovaná na základě této smlouvy povinna zaplatit. Tyto částky pak zahrnují i úrok (je součástí tzv. poplatku). Z výslovného textu smlouvy vyplývá, že i v případě prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Z úřední činnosti soudu je známo, že původní věřitel žaluje též své pohledávky z obdobných smluv ze zápůjček jako v posuzované věci a v těchto věcech nepožaduje úrok do zaplacení jistiny.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.