Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
208 C 24/2020-57
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 39.328,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky 39.328,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39.328,87 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba na zaplacení částky 39.328,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39.328,87 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky celkem ve výši 39.328,87 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru a dodatku ze dne 25. 7. 2017 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10.869 Kč a dále žalovaná čerpala revolvingový úvěr do poskytnutého rámce. Ke dni podání žaloby dluží žalovaná žalobkyni jistinu 34.338,98 Kč, kapitalizovaný úrok 3.365,94 Kč, 375,22 Kč smluvní pokutu, 598,73 Kč dlužné pojištění, 600 Kč poplatky a 50 Kč jako náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s uplatněním pohledávky. Souhrnně jde o částku 39.328,87 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nehradila, původní věřitel v souladu s čl. VII .3.3 obchodních podmínek přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 31. 3. 2020. Žalovaná částku neuhradila ani po předžalobní výzvě.
2. Žalovaná se vyjádřila a uvedla, že neměla peníze.
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum včetně přiloženého seznamu postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne 17. 4. 2020.
4. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 18. 12. 2020 vyzvána k doplnění rozhodných skutečností, označení důkazů a jejich předložení, a to k tomu, aby uvedla zejména, jakým způsobem žalovaná čerpala peněžní prostředky a aby žalobkyně doložila doklad o čerpání úvěru žalovanou. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení a předložila důkazy, tedy aby uvedla, zda a jakým způsobem posoudila schopnost žalované (spotřebitele) splácet sjednané pravidelné splátky předmětného spotřebitelského úvěru a zdali před uzavřením smlouvy řádně ověřila schopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru řádně a včas hradit sjednané splátky úvěru.
5. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že úvěruschopnost žalované ověřila informacemi získanými od žalované při osobním pohovoru a dále nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, přičemž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly schopnost žalované úvěr splácet. Právní předchůdce zejména nahlédl do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUZ a insolvenčního rejstříku. Současně věřitel kontaktoval zaměstnavatele žalované ke zjištění příjmové stránky a zohlednil dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období. K těmto tvrzením žalobkyně předložila všeobecné obchodní podmínky, doklad o načerpání úvěru k částce 10.869 Kč, výběr transakcí, přehled čerpání revolvingového úvěru.
6. Soud nařídil ve věci jednání na den 10. 6. 2021 s tím, že žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce omluvila a k jednání se ani žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili. Soud tak nemohl za této situace při jednání přistoupit k poučení žalobkyně dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti doplnit rozhodné skutečnosti a označit důkazy dle poučení soudu.
7. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav věci. Mezi uvedeným právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 25. 7. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru označená jako žádost/smlouva číslo. Na základě této smlouvy pak žalovaná obdržela částku ve výši 10.869 Kč, kterou věřitel poskytl jednorázově převodem na bankovní účet zprostředkovatele dne 25. 7. 2017 (smlouva o úvěru, dodatek o specifických podmínkách čerpání, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu k datu 25. 7. 2017). Žalobkyně byla vyzvána uvedeným usnesením soudu, aby doložila doklad o čerpání úvěru žalovanou. Co se týká zbývající dlužné jistiny, tak žalobkyně tvrdila, že žalovaná čerpala revolvingový úvěr se stanoveným úvěrovým rámcem 35.000 Kč a k výzvě soudu předložila důkaz označený jako doklad o načerpání úvěru včetně rozpisu. Soud konstatuje, že se zřejmě jedná o doklad na čl. 39 -40 spisu, když se nejedná o výpis z bankovního účtu a jsou zde pouze nějaké sloupce a přehledy, ze kterých soud nemůže učinit žádná skutková zjištění. Na této listin ě není ani sečteno a uvedeno, jakou částku a kdy měla žalovaná na který konkrétní úvěr čerpat a v tomto ohledu je nutno konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní a nedotvrdila a neprokázala skutečnou výši úvěru, kterou tvrdila, že by od ní měla žalovaná čerpat. V tomto ohledu žalobkyně prokázala pouze čerpání úvěru co do částky ve výši 10.869 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na nařízené jednání soudu nedostavila, nemohla být soudem opětovně poučena k doplnění povinnosti tvrzení ani důkazní, a tato situace jde pouze k její tíži.
8. Dále se soud z úřední povinnosti zabýval přezkoumáním tvrzení žalobkyně, tedy toho, že před uzavřením smlouvy zkoumala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. § 86 úvěruschopnost žalované.
9. S ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména novelu zákona č. 145/2010 Sb. povedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dle kterého, součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. Žalobkyně neprokázala své tvrzení, že její předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se nedostavila na nařízené jednání soudu a nemohla být poučena soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění požadovaných tvrzení. Žalobkyně pak neunesla břemeno důkazní a soud dovodil, že nedostála svým povinnostem odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované a poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud dovodil neplatnost předmětné úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že jejím právní předchůdcem byla úvěruschopnost žalovaného ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků, dále rešerší provedenou v insolvenčním řízení a centrální evidencí exekucí, kde bylo ověřeno, že vůči žalované není vedena insolvence a ani exekuce.
11. Z žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr zjistil soud, že u žalované jsou uvedeny následující údaje. Rodinný stav rozvedená, zaměstnání soukromý sektor dělník (automechanik, frézař, elektrikář) u právnická osoba v anonymizováno, čistý příjem 15.000 Kč, náklady na bydlení 8.000 Kč, způsob bydlení nájemník, pracuje od 3/2017, ostatní příjmy a závazky 0 Kč.
12. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
13. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle
§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. , také při výkladu
ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019 -103 ze dne 5. 11. 2019).
15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě i v doplnění těchto tvrzení ze dne 15. 1. 2021 a dovodil neplatnost předmětné úvěrové smlouvy dle shora citovaných zákonných ustanovení. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalované a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když jsou zohledněny pouze údaje uváděné žalovanou, a proto tyto údaje hodnotí soud jako zcela nedostačující. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaná náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalované neprověřovala. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalované byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, neznamená to automaticky, že žalovaná je schopna úvěr splácet.
16. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – příjmení, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne
20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici číslo rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 právnická osoba proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – právnická osoba proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 číslo, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008 číslo, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
17. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
18. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
19. V této věci žalobkyně prokázala poskytnutí žalované pouze částky ve výši 10.869 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 59.045 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud žalobu v plném rozsahu zamítl, když dovodil, že všechny nároky požadované žalobou jsou nedůvodné.
20. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a procesně úspěšné žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tato žádné náklady řízení nepožadovala a dle obsahu spisu soud vyvodil závěr, že žalované žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).