Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 287/2021-23
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 10.609,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 300 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky, a co do částky 0,01 Kč, jakožto pojistného za období od 6.4.2018 do 5.5.2018, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.309,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 918 Kč od 21.4.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 191,40 Kč od 21.5.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7.200 Kč od 29.8.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.000 Kč od 19.9.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.124,54 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 300 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky, a co do částky 0,01 Kč, jakožto pojistného za období od 6.4.2018 do 5.5.2018, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.309,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 918 Kč od 21.4.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 191,40 Kč od 21.5.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7.200 Kč od 29.8.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.000 Kč od 19.9.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.124,54 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 26.2.2021 domáhala na žalované zaplacení 10.609,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. anonymizováno právnická osoba, s žalovanou uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě žalované mj. umožnila čerpat služby poskytované třetími stranami. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatila za odebrané služby částku ve výši 10.309,41 Kč, jež je složena z pěti dílčích nároků ve výši 918 Kč, 191,41 Kč, 7.200 Kč, 1.000 Kč a 1.000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužné částky ničeho nezaplatila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky v celkové výši 10.309,41 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. anonymizováno právnická osoba, s žalovanou uzavřela dne datum dvě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací číslo číslo na jejichž základě žalované mj. umožnila čerpat služby poskytované třetími stranami. Součástí účastnických smluv byly i kupní smlouvy, na jejichž podkladě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ke koupi dvě koncová zařízení (mobilní telefony – anonymizována čtyři slova) za kupní cenu ve výši 3.989 Kč/kus, na něž předtím poskytla podmíněné slevy ve výši 1.000 Kč/kus (akontace ve výši 29 Kč), které měla žalovaná splatit prostřednictvím 11 měsíčních splátek ve výši 360 Kč ve vztahu ke každému koncovému zařízení. Ke každému koncovému zařízení bylo rovněž sjednáno pojištění – anonymizována tři slova a anonymizováno. Pojistné za jedno koncové zařízení činilo 99 Kč/měsíc. Jelikož žalovaná splátky za obě koncová zařízení nesplácela řádně a včas, když ničeho nezaplatila, právní předchůdkyně žalobkyně splátky zesplatnila a vyzvala žalovanou, aby dlužné splátky ve výši 2 x 3.600 Kč zaplatila do 28.8.2018. Z totožného důvodu právní předchůdkyně žalobkyně žalované vrubopisovala podmíněně poskytnuté slevy z kupních cen ve výši 2 x 1.000 Kč, které měla žalovaná zaplatit do 18.9.2018. Žalovaná však v termínu splatnosti, jakož ani později, na tyto dlužné částky ničeho neuhradila. Žalovaná vedle toho ještě právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatila splátky ve výši 720 Kč a pojistné ve výši 198 Kč, tj. 918 Kč, které byly splatné dne 20.4.2018. A konečně pojistné ve výši 191,40 Kč (nikoliv 191,41 Kč, jak bylo uvedeno v žalobě), které bylo splatné dne 20.5.2018. Žalovaná předmětné částky nezaplatila, přestože byla vyzvána ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni.
5. Lze uzavřít, že žalovaná nezaplatila částku v celkové výši 10.309,40 Kč.
6. Pokud se jedná o náklady na vymáhání pohledávek ve výši 300 Kč, soud vyšel ze sdělení žalobkyně ze dne 25.5.2021. Sdělení bylo sice soudu zasláno k jiné spisové značce, nicméně základ tohoto nároku je v obou případech shodný, pročež soud vyšel z dříve doručeného sdělení. Žalobkyně v něm rozvedla, že částka 300 Kč představuje rozpočet režijních nákladů mezi jednotlivé pohledávky, které byly na žalobkyni postoupeny.
7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly platně v písemné formě uzavřeny dvě nepojmenované smlouvy dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jejichž nedílnými součástmi byly mj. všeobecné podmínky žalobkyně (§ 1751 NOZ). Nedílnými součástmi uzavřených nepojmenovaných smluv byla též ujednání o koupi koncových zařízení, jež soud po právní stránce posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly platně v písemné podobě uzavřeny dvě kupní smlouva dle § 2079 a násl. NOZ, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně (prodávající) odevzdala žalované (kupující) věci, které byly předmětem koupě, a umožnila jí k nim nabýt vlastnické právo, oproti čemuž se žalovaná zavázala věci převzít a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ujednané kupní ceny, s tím, že na kupní ceny byla žalované poskytnuta podmíněná sleva. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost splnila, předmětná zařízení žalované dodala, která je převzala, avšak tato svou povinnost, tj. zejména povinnost zaplatit za odebrané zboží zbývající část kupní ceny prostřednictvím dojednaných splátek, porušila, když nezaplatila žádnou měsíční splátku z dohodnutých měsíčních splátek, pročež se žalobkyně důvodně domáhala nejen zaplacení dosud nezaplacených splátek, nýbrž i podmíněně poskytnutých slev z kupních cen. Žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), tudíž žalobkyni přísluší vedle dlužné kupní ceny též úroky z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Soud má rovněž za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto pojistníkem, a právnická osoba, jakožto pojistitelem, byly uzavřeny pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 odst. 1 NOZ, na jejichž základě bylo následně žalovanou jako pojištěným a právní předchůdkyní žalobkyně jako pojistníkem sjednáno pojištění za měsíční poplatek 2 x 99 Kč, které však žalovaná nezaplatila (celkem 389,40 Kč). Žalovaná se tak ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), pročež žalobkyni přísluší vedle dlužného pojistného rovněž úroky z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).
10. Pokud se týká dílčího nároku na zaplacení částky 300 Kč, jakožto nákladů spojených s vymáháním pohledávky, soud tento nárok výrokem I. tohoto rozsudku zamítl jako nedůvodný. Soud především vyšel z toho, že samotná skutečnost, že se žalobkyně zabývá skupováním zjevně velkého množství pohledávek, s čímž jsou logicky spojeny určité (možná i nemalé) režijní náklady, naprosto neznamená, že by se tyto náklady v paušalizované výši měly bez dalšího, tj. automaticky, přenášet na žalovanou, třebas by v řízení byla jinak zcela neúspěšná.
11. Soud nespatřuje žádný racionální důvod, na jehož podkladě by bylo možné takové náklady úspěšně přenést na žalovanou, jakožto dlužníka. Z pohledu žalované je totiž zcela irelevantní a naprosto bez vazby k její konkrétní dlužné pohledávce, že žalobkyni při zpracování skoupených pohledávek vznikají náklady např. na převzetí dokumentace, na kontrolu dat (faktur), na ruční kontrolu dokumentace s daty v informačním systému, na IT import dat do systému, na projití dat, na programování nových polí v IS atd. Je nezbytné si uvědomit, že se jedná o náklady, které žalobkyni sice asi objektivně vznikají, avšak je nutno bezpodmínečně zdůraznit, že se nejedná o náklady, které by žalobkyni vznikaly v přímé souvislosti s touto konkrétní pohledávkou za žalovanou. Tyto náklady vznikají žalobkyni primárně v důsledku jejích podnikatelských aktiv na poli skupování pohledávek. Pro žalovanou je úplně nepodstatné, že žalobkyni vznikají náklady na metodiku, na školení, na náslechy dodržování pravidel, na kontrolu dodržování metodiky atd. Pokud by žalobkyně měla toliko jednu pohledávku za žalovanou, jistě by nemusela provádět veškeré jednotlivě zmíněné operace, neboť z logiky věci by tomu nebylo jakkoliv zapotřebí. To, že se žalobkyně rozhodla podnikat v oblasti skupování pohledávek a v návaznosti na její vlastní podnikatelské rozhodnutí, na kterém se žalovaná jistě nikterak nepodílela, tj. nijak na něm neparticipovala, musela vytvořit určitý vnitřně provázaný a strukturovaný (kontrolní) systém, aby její podnikatelský záměr mohl kvalitně fungovat, přičemž s administrací systému jsou z jeho podstaty spojeny náklady, představují tyto náklady nezbytné podnikatelské náklady, který musí výhradně nést žalobkyně. Jedná se tudíž o náklady, jež jdou výlučně na vrub žalobkyně.
12. Soud v tomto konkrétním případě odmítá žalobkyni přiznat náklady spojené s vymáháním pohledávky, když vlastně ani neví, zda žalobkyni v této souvislosti vůbec nějaké náklady vznikly. Žalobkyně totiž požaduje náklady, resp. částku 300 Kč, která byla stanovena paušálně, a to bez jakékoliv vazby na zcela konkrétní náklady, které byly např. žalobkyní vyloženy na tvorbu strategie vymáhání. Soud neví, zda tomu má rozumět tak, že žalobkyně, která se zabývá profesionálním skupováním nezaplacených pohledávek, tj. pohledávek, které nebyly původnímu věřiteli na základě jeho předchozích výzev dlužníky dobrovolně zaplaceny, v takovém každém jednotlivém případě vytváří znovu a vždy novou strategii vymáhání, tj. např. zvažuje, zda věc předá k soudnímu vymáhání? Tomu soud vskutku nevěří.
13. V tomto ohledu soud ještě poznamenává, že v rámci úkonu právní služby – převzetí a příprava zastoupení – je jistě obsaženo i předběžné právní posouzení věci, tj. zda dotyčný nárok může být u soudu úspěšný. Nelze proto připustit, aby jedna (totožná) činnost byla honorována dvakrát. A konečně nelze nezmínit, když v tomto směru poznámka soudu míří stejnou měrou na žalobkyni i na jejího zástupce, že tento konkrétní žalobní návrh jen velmi obtížně vyhovuje požadavkům kladeným na žalobu ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně v žalobě především neuvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dvě účastnické smlouvy, blíže nerozvedla jednotlivé dílčí nároky, tj. neuvedla, zda se jedná o doplatek kupních cen, o doplatek podmíněně poskytnutých slev z kupních cen nebo o doplatek pojistného. Tyto základní atributy z hlediska vylíčení rozhodných skutečností v žalobě zcela absentují. Za této situace je potom nemyslitelné, aby soud žalobkyni přiznal částku 300 Kč, jakožto náklady na vymáhání, když z obsahu žaloby není moc zřetelné, zda si je žalobkyně plně vědoma, že požadovaný nárok je složen z několika dílčích nároků vyplývajících ze dvou účastnických smluv. To vše za situace, že sama žalobkyně měla v rámci předsoudní fáze provést několik kroků v rámci správy pohledávky, z nichž by tyto skutečnosti musela zjistit. Pokud by je zjistila, jistě by je, byť ve stručnosti, rozvedla v žalobním návrhu. Tak se tomu ovšem nestalo.
14. Z vyúčtování služeb ze dne datum je patrné, že žalovaná na pojištění (na pojistném) nezaplatila částku 191,40 Kč, a nikoliv 191,41 Kč. Žalobkyně se tedy domáhala částky ve výši 0,01 Kč neoprávněně.
15. V návaznosti na právě předestřené skutečnosti soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 300 Kč a co do částky 0,01 Kč zamítl jako nedůvodnou.
16. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobě (vyjma částky 300,01 Kč) zcela vyhověl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.124,54 Kč, přičemž tato částka představuje 94,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,17 % a úspěchu žalované v rozsahu 2,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.609,41 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.
18. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.