Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 7/2021-42
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 8.264 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4.734 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.734 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4.734 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.734 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 9.734 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru mezi účastníky řízení dne 3. 1. 2019. Uváděla, že žalovaná čerpala částku ve výši 5.000 Kč dne 3. 1. 2019 zasláním na svůj uvedený účet. Žalobkyni tuto částku neuhradila. Žalobkyně požaduje k úhradě částku ve výši 5.000 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatek za expres výplatu, který urychluje poskytnutí úvěru na účet klienta ve výši 199 Kč. Dále požaduje žalobkyně poplatky za bezpečnou splátku celkem ve výši 693 Kč, který umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc z důvodů uvedených ve smlouvě. Žalobkyně účtuje žalované sedm poplatků za bezpečnou splátku po 99 Kč od 3. 2. 2019 do 8. 7. 2019. Dále požaduje žalobkyně úroky ve výši 1.470 Kč a jsou účtovány od druhé do osmé splátky. Úrok byl stanoven na pevnou částku ve výši 245 Kč a žalobkyně ho požaduje za šest splátek, celkem požaduje 1.470 Kč. Dále požaduje žalobkyně účelně vynaložené náklady ve výši 560 Kč, a to za každý doporučený a zaslaný dopis účtuje 130 Kč, tedy 2 x 130 Kč a dále 2 x 100 Kč. Částka 130 Kč je požadována za zaslanou výzvu před zesplatněním úvěru dne 20. 5. 2019 a za výzvu k zaplacení celého úvěru po zesplatnění ze dne 8. 7. 2019. V ostatních případech jsou požadovány účelně vynaložené náklady po 100 Kč za každý měsíc, když žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s vymáháním dlužné částky po žalované. Dále požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z celé dlužné částky až do zaplacení. Žalobkyně doplnila a opravila žalobu podáním ze dne 8. 2. 2021, když v žalobě byla uvedena při součtu dlužných částek chyba, když byla uvedena částka 8.264 Kč. Podáním ze dne 8. 2. 2021 žalobkyně tuto písařskou chybu opravila a uvedla správně, že součet dlužných požadovaných částek je 9.734 Kč a tuto částku žaluje po žalovaném uhradit včetně zákonného úroku z prodlení.
2. V žalobě žalobkyně uvedla, že při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, když zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností i jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, v registru centrálních evidencí exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.
4. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 1. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení a uvedla, zda a jakým způsobem posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované splácet sjednaný úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru zejména § 86 a § 87 citovaného zákona a specifikovala, z jakých skutečností dovodila úvěruschopnost žalované spotřebitelem schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Současně byla žalobkyně vyzvána, aby písemně označila důkazy k prokázání svých tvrzení a listinné důkazy předložila soudu. K výzvě soudu se žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 8. 2. 2021. Uvedla, že žalobkyně prověřuje bonitu spotřebitele zjišťováním credit scoringu, tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a jsou přezkoumávány klientské informace. Žalobkyně využívá statistický model. Žalobkyně zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. Ověřuje schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Žalobkyně použila vstupní data pro zjištění kreditního scóre, a to výše čistého měsíčního příjmu žalované 10.500 Kč, zdroj příjmů zaměstnanec, počet dětí 0, výše výdajů na domácnost 4.000 Kč. Žalobkyně dále vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Lustrace žalované ve veřejných registrech byl s výsledkem negativní. Pouze v registru NRKI bylo nalezeno pozitivní vyhodnocení. Žalobkyně pak po provedeném zkoumání dospěla k tomu, že s ohledem na provedenou analýzu řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a postupovala v dané věci s odbornou péčí. Žalobkyně předložila soudu výpisy z veřejných registrů, kde jsou u žalované negativní výstupy (výtisk z veřejných registrů). Dále předložila žalobkyně přílohu č. 1 údaje poskytnuty žalovaným, kde je uvedeno výsledek první kontroly zamítnuto, příjmy 10.500 Kč, ostatní členové domácnosti 0, počet dětí 0, požadovaná částka 5.000 Kč. Výdaje domácnosti 4.000 Kč, datum žádosti 2. 1. 2019, schválená částka 5.000 Kč (příloha č. 1). V úvěrové zprávě je u žalované uvedeno, přidělené kontrakty, zbývající částka 85.582 Kč, existující typ kontraktu osobní úvěr, datum ukončení 16. 11. 2022. Dále celková částka úvěru 20.000 Kč, počet splátek 48, osobní úvěru číslo celková částka 14.000 Kč, počet splátek 60 dále je uvedený povolený debet na běžném účtu/nepovolený debet na běžném účtu číslo a je uvedená karta, kreditní kartová splátková, odmítnuto (úvěrová zpráva).
6. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne 3. 1. 2019 uzavřena úvěrová smlouva na základě, které byla žalované poskytnuta částka ve výši 5.000 Kč, a to dne 3. 1. 2019 na účet žalované (úvěrová smlouva, opis výpisu proplacení smlouvy). V úvěrové smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč. Úvěr měl být hrazen v počtu splátek 24 a celková částka 6.880 Kč, roční úroková sazba 49,30 %. Dále jsou tu sjednány účelně vynaložené náklady s upomínáním, minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání. Částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupující do kalkulace v úvěrové smlouvě je uvedeno, doplňková služba expres výplata nesjednána a doplňková služba bezpečná splátka, nesjednána. Ve smlouvě v části náklady úvěru je sjednána jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky (úvěrová smlouva). Žalobkyně předložila výpis z účtu žalované, datum výpisu 25. 12. 2018 za období 27. 11. do 25. 12. 2018, ze kterého vyplývá počáteční zůstatek mínus 379,20 Kč, celkový počet transakcí dvě. Týkající se odepsaného úroku a poplatku za vedení účtu/balíčku (periodický výpis). Žalovaná pak žalobkyni na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho (výpis čerpání splátek a úhrad).
7. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
8. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. , také při výkladu
ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019 -103 ze dne 5. 11. 2019).
10. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě i v doplnění těchto tvrzení ze dne 8. 2. 2021. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalované a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když je zohledněno pouze životní minimum klientky a zřejmě žalovanou uváděný příjem a náklady na bydlení. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaná náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalované neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalované byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, neznamená to automaticky, že žalovaná je schopna úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené soud dovodil neplatnost úvěrové smlouvy.
11. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne
20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici číslo rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C číslo, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -616/18 právnická osoba proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – právnická osoba proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008 /48/, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
12. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
14. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši
5.000 Kč, když na straně žalované vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
15. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na částečný úspěch žalobkyně ve věci.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).