Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 9/2021-19
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 10,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši částka a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 10,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši [částka] a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se domáhal zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, smluvního úroku 10,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši částka. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřel žalovaný se spol. právnická osoba, IČO (s účinností ke dni datum byla část závodu společnosti převedena na spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, dále jen („ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru č. 8 2018. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr celkem ve výši částka, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku částka spolu s navýšením ve výši částka v 13 pravidelných měsíčních splátkách po částka. Žalovaný čerpal úvěr v hotovosti. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když dosud uhradil částku částka. Následně byla předmětná pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce.
Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobce a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne datum.
Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru č. anonymizováno rok, jejíž součástí byly rovněž smluvní podmínky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému částku částka. Žalovaný se proti tomu zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o celkem částka v 13 pravidelných měsíčních splátkách po částka. V návaznosti na délku splátek byla ve smlouvě stanovena smluvní úroková výše 25,85% ročně a RPSN 166,07% Součástí smlouvy o úvěru byly i ujednání, kterými se žalovaný zavázal pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu podle § 2048 – 2052 o. z., a to ve výši 0,1 % denně a zákonný úrok z prodlení. Z transakční historie má soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem částka.
Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy, tj. únoru 2018 dle statistiky ČNB činila roční procentuální sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,10%. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 27,10% p.a. Je pravdou, že smluvní úrok byl stanoven ve výši 25,85% ročně, avšak při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smlouvě je mj. stanoveno, že výše RPSN činí 166,07%. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částky, které měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahují i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částky, které měl žalovaný uhradit, tak dosahují ve svém souhrnu téměř ¾ částky poskytnuté žalovanému, konkrétně 69% poskytnuté jistiny.) V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o úvěru o nároku na souhrnný poplatek ve světle § 580 o.z. jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku částka (nesplacená jistina). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohla být předžalobní upomínka ze dne datum žalovanému doručena nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od jejího odeslání téhož dne, tj. datum. V předžalobní upomínce byla stanovena lhůta k plnění do datum. Od datum tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - sever.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.