Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 74/2021-40

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 35 803 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení

částky 21 179 Kč

s úrokem z prodlení v částce 300,20 Kč,

s úrokem v částce 716,94 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 959,92 Kč od datum do datum,

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 600,92 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 18 959,92 Kč od datum do zaplacení

a částky 9 265 Kč

s úrokem z prodlení v částce 614,62 Kč, s úrokem v částce 1 527,66 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 025,89 Kč od datum do zaplacení

a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 025,89 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

částku 5 359 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 359 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 179 Kč s úrokem z prodlení v částce 300,20 Kč, s úrokem v částce 716,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 959,92 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 600,92 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 18 959,92 Kč od [datum] do zaplacení a částky 9 265 Kč s úrokem z prodlení v částce 614,62 Kč, s úrokem v částce 1 527,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 025,89 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 025,89 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 359 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 359 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení jsou dva nároky žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku.

2. První nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 18 959,92 Kč, poplatky za hotovostní inkaso 7 200,08 Kč, poplatky za životní pojištění 378 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 78 týdenních splátkách po 492 Kč, celkem ve výši 38 376 Kč. Žalovaný uhradil celkem 12 400 Kč.

3. Druhý nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 7 025,89 Kč, poplatky za hotovostní inkaso 2 097,20 Kč, poplatky za životní pojištění 141,91 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 58 týdenních splátkách po 457 Kč, celkem ve výši 26 506 Kč. Žalovaný uhradil celkem 17 241 Kč.

4. K úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že tato byla zkoumána na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele. K výzvě soudu nebyl předložen ani jeden důkazní prostředek ke zkoumání úvěruschopnosti, bylo uvedeno, že neplatnost není absolutní a odkázáno na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. číslo jednací.

5. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

7. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

8. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že ji uzavřel žalovaný s právnická osoba, byl mu jí poskytnut úvěru ve výši 15 000 Kč, žalovaný potvrdil převzetí úvěru v hotovosti.

9. Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum prokazuje, že byl žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby.

10. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že ji uzavřel žalovaný s právnická osoba, byl mu jí poskytnut úvěru ve výši 20 000 Kč, žalovaný potvrdil převzetí úvěru v hotovosti.

11. Karta zákazníka Žádost o zápůjčku ze dne datum prokazuje, že ji žalovaný podepsal, je v ní uvedená výše úvěru 15 000 Kč, odlišná adresa trvalého pobytu a místa výběru splátek v hotovosti, žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník, což nebylo nijak ověřeno, žije sám v domácnosti, je zaměstnaný jako vedoucí skladu, jeho měsíční příjem byl 17 077 Kč, náklady na bydlení 3 700 Kč měsíčně, osobní výdaje 4 000 Kč měsíčně, disponibilní příjem 9 377 Kč. Příjem měl být ověřen z výplatní pásky.

12. Karta zákazníka Žádost o zápůjčku ze dne datum prokazuje, že ji žalovaný podepsal, je v ní uvedená výše úvěru 20 000 Kč, odlišná adresa trvalého pobytu a místa výběru splátek v hotovosti, žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník, což bylo ověřeno z jiné smlouvy a z SIPO, žije sám v domácnosti, je zaměstnaný jako anonymizována dvě slova, uvedl jiný úvěr 15 000 Kč (viz shora), jeho měsíční příjem byl 16 000 Kč, náklady na bydlení 3 800 Kč měsíčně, osobní výdaje 3 000 Kč měsíčně, spoření 200 Kč měsíčně, jiné splátky 1 800 Kč, další výdaje 3 000 Kč (definováno jako sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) disponibilní příjem 4 200 Kč. Příjem měl být ověřen z výplatní pásky a pracovní smlouvy.

13. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že žalovanému bylo právnická osoba, oznámeno postoupení pohledávky za ním žalobkyni.

14. Podací lístky ze dne datum a datum prokazují zaslání oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky žalovanému.

15. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek prokazují postoupení obou pohledávek za žalovaným žalobkyni.

16. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který prokazuje poskytnutí částek 20 000 (úhrada 12 400 Kč) a 15 000 Kč (úhrada 17 241 Kč) žalovanému, prokazuje podepsání úvěrových smluv žalovaným. Dále soud dospěl k závěru, že posuzování úvěruschopnosti nebylo přes výzvu soudu prokázáno žádnými důkazními prostředky, tedy nebyly prokázány příjmy žalovaného a ani jeho výdaje za bydlení, které jsou na nájemní bydlení nepřiměřeně nízké, už jenom s ohledem na ceny elektřiny, vody a tepla, není-li k tomu žádné vysvětlení ze strany žalobkyně.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

26. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Jednou ze stěžejních povinností, která musí být poskytovatelem úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru splněna, aby sjednaná úvěrová smlouva mohla být považována za platnou, je povinnost zkoumat a řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet. Nesplnění této povinnosti je sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy. Primární odpovědnost za postup posouzení úvěruschopnosti nese podnikatel, tedy žalobkyně, která musí v rámci povinnosti odborné péče určit, zda dlužník správně zodpověděl otázky ohledně svého majetku, příjmů a výdajů a dostatečně dodané informace doložil a zda tyto informace jsou v souladu s obecně známou společenskou realitou (například výdaje na bydlení). Je rovněž na poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby náležitě a odborně posoudil, přichází-li žadateli o úvěr do dispozice finanční prostředky, zda jde o příjmy, které lze posuzovat jako náležité a odpovídající příjmy pro schopnost žadatele o úvěr předmětný úvěr splácet.

29. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný dokonce ani nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že nebyla žalobkyní prokázáno, že předchůdkyní žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že příjmy žalovaného nejsou nijak doloženy a nejsou ani nijak doloženy výdaje žalovaného, přičemž tvrzené výdaje na bydlení jsou bez patřičného vysvětlení nepřiměřeně nízké. Je tak zjevné, že úvěruschopnost byla posuzována zástupcem předchůdkyně žalobkyně zcela povšechně a ryze účelově za účelem poskytnutí úvěru. Řádné posouzení úvěruschopnosti nemůže být nahrazeno náhodnou faktickou úvěruschopností žalovaného, i kdyby tak byl žalovaný fakticky úvěruschopný, ale nebyla jeho úvěruschopnost řádně posouzena, mělo by to za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Obě smlouvy o úvěru jsou tak absolutně neplatné, neboť nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů.

30. Co se týče odkazu na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. číslo jednací ze dne 31.7.2020, tak soud konstatuje, že dle jeho vědomostí se jedná o ojedinělé rozhodnutí, které se vymyká smyslu a účelu posuzování úvěruschopnosti (srovnej například s rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp zn. ). Zákonodárce dospěl k závěru, že žadatel o úvěr není schopen řádně a objektivně posoudit své schopnosti splácet úvěr, proto přenesl povinnost toto posoudit na věřitele. příjmení však toto posouzení mělo nějakou reálnou hodnotu a význam, musí vycházet z objektivních údajů, z části poskytnutých žadatelem a z části získaných i věřitelem z veřejných dostupných databází (typicky ISIR, rejstřík exekucí a případně i z NRKI/BRKI, příjmení apod.). Jelikož musí následně úvěruschopnost posuzovat i soud, musí mít k dispozici i objektivní zdrojová data, věřitel tedy musí doložit, jak posuzoval úvěruschopnost. Není možné přistoupit na to, že soud tyto podklady nebude mít k dispozici, neboť pak není schopen řádně a úplně přezkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Je totiž zjevné, že žadatel o úvěr chce, aby mu byl poskytnut úvěr, zprostředkovatel věřitele také chce, aby byl žadateli poskytnut úvěr, protože za poskytnutí úvěru získá provizi a i věřitel chce poskytnout úvěr, neboť často nedostatek úvěruschopnosti žadatelů kompenzuje výší příslušenství k jistině a ve větším množství úvěrů to pro něj může být i tak velmi výnosné přes obecně spornou úvěruschopnost žadatelů. Názor v žalobkyní odkazovaném rozsudku tak jde proti smyslu a účelu soudního posuzování úvěruschopnosti a je ve svém důsledku v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. . Soud se proto odchýlil od tohoto názoru a přiklonil se ke konstantní judikatuře vyšších soudů vyžadujících doložení posouzení úvěruschopnosti.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Jelikož byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a uhradil 12 400 Kč, vzniklo mu bezdůvodné obohacení 7 600 Kč, a částka 15 000 a uhradil 17 241 Kč, vznikl naopak předchůdkyni žalobkyně přeplatek 2 241 Kč, o který soud ponížil dluh z první úvěrové smlouvy 7 600 Kč, který tak nakonec činí 5 359 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni z první úvěrové smlouvy vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalovanému ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalovaného nejpozději třetí den od odeslání (§ 573 o.z.), tedy dne datum, žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den mu musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradil. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému žádné nevznikly a žalobkyně byla v převážném rozsahu neúspěšná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení , , a exekučního řádu,