Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 88/2021-71

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka a dále v sazbě 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částek částka, úroku z prodlení v sazbě 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a části úroku z prodlení v sazbě 0,75 % ročně z částky částka ročně od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení částka, a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částek [částka], úroku z prodlení v sazbě 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a části úroku z prodlení v sazbě 0,75 % ročně z částky [částka] ročně od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení plnění ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na financování zboží („ anonymizováno“) v hodnotě částka. Ze smlouvy požaduje uhradit jistinu částka na dlužných splátkách, částka na jistině po zesplatnění Kč, poplatky za upomínání částka, náklady se zesplatněním částka, smluvní pokuty z prodlení částka a částka, kapitalizovaného úroku z prodlení částka a dále běžícího do zaplacení z jistiny částka a částka. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 52 uvedla, že prověřila bonitu žalovaného tak, že od něj získala o osobních a majetkových poměrech, prověřila dostupné databáze a na základě kladného posouzení úvěruschopnosti žalovaného za použití skóringového modelu úvěr poskytla.

2. Soud věc rozhodl postupem dle (dále jen „ “) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, o svou doručovací adresu se nestará a bylo mu doručeno náhradním způsobem na adresu trvalého bydliště. Ostatně žalovaný u zdejšího soudu čelil mnoha exekucím, aktuálně zřejmě ani nehradí výživné na své dítě (sp. zn. ), jeho nedosažitelnost tak zřejmě nebude dílem náhody. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. ze dne datum). Od novely , provedené , je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí y nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. ).

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o obchodním zastoupení č. l. 16 bylo prokázáno oprávnění jméno příjmení sjednat závazek jménem žalobkyně. Z výpisu č. l. 58 vyplývá, že věřitel neprověřoval databáze příjmení, příjmení příjmení ani NRKI, prověřil jiné databáze (EKIS, EVOLAN, ISIR, NIP, příjmení, CRIBIS, příjmení, doklady, registr hledaných osob aj.). Smlouvou o úvěru ze dne datum (č. l. 21) žalobkyně prokázala, že se žalovaný zavázal po získání předmětu financování („ čtyřkolka“ v ceně částka uhradit celkem částka ve 12 měsíčních splátkách po částka. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je vyjádřeno ujednáním o 10,7 % ročně. Ve smlouvě je o poměrech žalovaného uvedeno jeho IČ, svobodný stav, žádné vyživované osoby, údaj, že je„ podnikatel – majitel podniku“, s měsíčním příjmem částka a výdaji částka na„ podnájemní/pronajaté“ bydlení. Další ujednání smlouvy, uvěrových podmínek a sazebníku jsou s ohledem na právní kvalifikaci nároku bez významu. Byl doložen formulář standardních informací o úvěru č. l. 30, přehled plateb na úvěr (žádné) a rozpis splátek (č. l. 34). Poskytnutí jistiny částka na financované zboží bylo prokázáno potvrzením č. l. 35. Dopisem č. l. 38 bylo prokázáno zesplatnění úvěru ke dni datum. Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne datum a obálkou (č. l. 42) prokázal vypracování a zaslání kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu , na adresu žalovaného dle smlouvy.

4. Z výpisu věcí žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 68) vyplynulo, že exekučním řízením čelil již v minulém tisíciletí, zejména ale v řízeních sp. zn. a pro úhrnnou jistinu částka tis. Kč. Údaje o těchto dvou exekučních řízeních (byť v roce 2015 a 2016 čelil i dalším 4 exekucím) soud ověřil dotazem u soudního exekutora. Dálkový přístup k datům Exekutorské komory ČR soudy zřízen nemají, neboť to EK ČR soudům technicky neumožňuje a soud tak nemá informaci o stavu příjmení a ani příjmení neuchovává záznamy o skončení exekucí po 6 měsících. Soudní exekutor JUDr. příjmení z úřadu v obec a číslo sdělil na č. l. 49 a 60, že věc sp. zn. byla zapsána okolo 28. 7. 2017 a dosud trvá. Soudní exekutor Mgr. příjmení z úřadu v obec neodpověděl, z dokumentů v ISAS však soud zjistil, že věc sp. zn. skončila zastavením v listopadu 2018 pro nezjištění postižitelného majetku. V době poskytnutí úvěru tak přinejmenším jedna exekuce v příjmení figurovala.

5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu a násl. , , s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. že by něčeho na závazek zaplatil) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Podle , o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (a to i po zrušení s účinností ke dni datum a nahrazení ).

6. Pokud se týká zjištění řízení žalovaného u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalovaného tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. Jelikož takto zjištěné údaje nelze aplikovat bez doplňujícího ověření data zápisu a výmazu (resp. trvání) v příjmení či u konkrétního soudního exekutora, soud proto alespoň dva údaje ověřil. příjmení aktivitu soud přitom nečinil. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, doložila přehled databází, které dotazovala. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu by však měl být nejméně dotaz do Centrální evidence exekucí (dále jen„ příjmení“) učiněn jako naprosté minimum toho, co může věřitel učinit, aby se ujistil, že neposkytuje prostředky k úhradě (obcházení) exekuce osobě, podléhající exekučnímu inhibitoriu. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, příjmení), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či příjmení, s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z příjmení je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z příjmení oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalovaném lépe, když v předchozí dvou dekádách prakticky soustavně čelil několika dalším exekucím či výkonům rozhodnutí.

7. V projednávaném případě žalobkyně neprokazuje zdroj a výši příjmu žalovaného, ve smlouvě je toliko záznam o jejich deklaraci. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by žalovaný takový příjem vůbec měl (navazujícím otázkou by pak bylo, do jaké míry by byl exekučně postižen). Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů jsou zpravidla značně finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, jejich motivace k uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy bez korespondujícího důkazu. Soud tak nemůže přezkoumat pravost, resp. věrohodnost těchto tvrzení/výstupů/listin, ani zhodnotit jejich obsahový význam. Žalovaný přitom deklaroval pouze (pod) nájemní bydlení a výdaje deklaroval pouze částkou částka, což zjevně nevystihuje jeho poměry v dostatečném rozsahu. To vše což zcela zjevně klade o to vyšší nároky na nutnost bedlivého zkoumání věrohodnosti údajů od žalovaného. Z úřední činnosti zdejšího soudu je zřejmé, že žalovaný v době sjednávání závazku podléhala exekučnímu inhibitoriu. Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel učinil dotaz do příjmení, musel by takovou skutečnost zjistit (a úvěr neposkytnout). Dle názoru soudu je tedy poskytnutí takových úvěrů ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru č. , v tehdy platném a účinném znění, již proto nedbalé a má za následek neplatnost závazku bez dalšího.

8. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě žalovaného však byla na místě opatrnost již z důvodu záznamu o probíhající exekuci, čemuž žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neověřila stav v NRKI ani BRKI a případné probíhající exekuce proti žalovanému (které žalovaná v zákaznické kartě samozřejmě nepravdivě neuvádí a není na ně překvapivě ani tázán, což je zjevná„ slepá skvrna“ většiny obdobných úvěrových formulářů, smluv a dotazníků). Bez doložení vyhovujícího výpisu příjmení pro fyzické osoby i podnikatele soud nemůže důvěřovat vyhodnocení stavu formou„ klient nenalezen“, žalovaný byl do ekonomického života zapojen nejméně po dvě předchozí desetiletí a zjevně zanechával velký počet relevantních záznamů o své špatné platební morálce. Případnou trestněprávní rovinu jednání žalovaného soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil).

9. Z těchto důvodů soud posoudil smlouvu za absolutně neplatnou. Nárok na smluvní pokuty, poplatky či obchodní úrok tudíž nevznikl vůbec, neboť právní vztah mezi účastníky je třeba posoudit jako nárok na vydání předmětu bezdůvodného obohacení (z plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.). Restituce vrácením financovaného zboží je zjevně nemožná již pro morální zastarávání techniky (jejíž osud je navíc v řízení neznámý, stejně jako případná ochota prodejce zboží přijmout zpět a vydat původní kupní cenu), lze tak přiznat nárok na kupní cenu zboží částka. Proto soud nárok plnění nad tuto částku výrokem II zamítnul a výrokem I přiznal nárok pouze na částka a na úrok z prodlení s odkazem na § 1970 tamtéž z jistiny anonymizována dvě slova K, resp. v míře nižší, jak bylo žalobou požadováno. Úrok z prodlení z jistiny nad částka nad sazbu 9 % ročně, platnou v době vzniku bezdůvodného obohacení (poskytnutím jistiny prodejci anonymizováno na základě neplatného úvěru), pak soud výrokem II rovněž zamítnul jako nedůvodný.

10. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (85,07 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s  této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (70,14 %). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle , advokátní tarif, po částka a tří u paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s předžalobní výzvou a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle splatná k rukám advokáta jako celek. Za doplnění žalobního návrhu o tvrzení ve smyslu samostatná náhrada nepřísluší, neboť tato tvrzení již měla být součástí řádného návrhu, neboť soud je zkoumá z moci úřední.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle věta před středníkem ohledně věci samé, a věta za středníkem ohledně nákladů řízení. Žalovaný je zřejmě předlužen, a není tak ani oprávněn disponovat majetkem nad rámec nezabavitelných částek, aby mohl tento závazek hradit vedle řádného pořadí ostatních pohledávek, natož pak přednostně. Položka nákladů řízení je však podstatně nižší, zde soud možnost přednostní úhrady zachoval prodloužením lhůty. Je více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod, ostatně okolnosti sjednávání závazku nesvědčí o poctivém jednání žalovaného, které by mělo být soudem jakkoliv odměňováno. Rovněž není jisté, zda se vůbec žalovaný o tomto rozsudku včas dozví. Žalovaný by měl (obecně) postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit plnění na závazky po splatnosti z nezabavitelných částek svého příjmu), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.