Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 240/2020-44

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 3.736 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 736 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 736 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.047 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 736 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 736 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.047 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 3.736 Kč s příslušenstvím. Jedná se o nárok z úvěrové smlouvy, kterou účastníci uzavřeli dne 28. 12. 2019 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 3.000 Kč, na kterou žalovaná neuhradila ničeho. Současně se žalobkyně domáhá zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč a dále smluvních pokut ve výši 90 Kč (jednorázová smluvní pokuta ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru). Dále požaduje žalobkyně uhradit účelné vynaložené náklady v celkové výši 200 Kč (2 x 100 Kč dle smluvního ujednání v odstavci náklady úvěru). Žalovaná pak dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, proti uplatněnému nároku nevznesla právní ani skutkové námitky.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne 28. 12. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalovaná čerpala částku ve výši 3.000 Kč. Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za doplňkovou službu expres výplata ve výši 199 Kč, poplatek za doplňkovou službu Bezpečná splátka 99 Kč, poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč, RPSN činila 48,9 %. Celková částka, kterou má spotřebitel uhradit činila 3.100 Kč a splatnost úvěru 27. 1. 2020. Dále jsou ve smlouvě sjednány účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním s tím, že ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání. Tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladu vstupujících do kalkulace (úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník, opis výpisu proplacení smlouvy ze dne 28. 12. 2019, výpis z běžného účtu za období od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019). Žalovaná čerpala dne 28. 12. 2019 částku 3.000 Kč, na kterou žalobkyně neuhradila ničeho (opis výpisu proplacení smlouvy, výpis z běžného účtu, přehled čerpání splátek a úhrad).

5. Žalobkyně v žalobě uvedla, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet úvěr, případně zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně provádí důsledný credit scoring. Posuzuje příjmovou a výdajovou stránku klientů a přezkoumává několik podstatných ukazatelů. Žalobkyně pak byla výzvou soudu ze dne 12. 1. 2021 vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a důkazům k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní před poskytnutím úvěru. Žalobkyně se vyjádřila podáním ze dne 21. 1. 2021 a uvedla, že prověřovala bonitu spotřebitele zjišťováním credit scoringu a posoudila příjmovou a výdajovou stránku spotřebitele a přezkoumala klientské informace o proměnných. K tomu využívá statistický model. Žalobkyně tak zjistila limit nejvyšší měsíční splátky. Provedla kontrolu ve veřejných registrech SOLUS a NRKI. Vycházela z údajů sdělených žalovanou, počet dětí nula, příjem zaměstnanec s čistým měsíčním příjmem 15.000 Kč a výše výdajů domácnosti 6.500 Kč. Žalobkyně dále vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru a měsíčních nákladů na domácnost a na bydlení dle údajů ČSÚ. Provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR s tím, že pozitivní vyhodnocení vyšlo ve NRKI registru. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na analýzu, které byla žalovaná při sjednávání úvěru podrobena, splnila podmínky zákona, a tedy postupovala v dané věci s odbornou péčí. Žalobkyně předložila 3 x Print Screen ze systému společnosti žalobkyně a nebankovní registr klientských informací ze kterých vyplývá, že žalovaná uvedla, že požaduje půjčku 10.000 Kč a má příjmy 15.000 Kč, příjmy ostatních členů 0 Kč, počet dětí 0, výdaje domácnosti 6.500 Kč. Schválena byla částka 3.000 Kč. Výpis z registru SOLUS a z centrálních evidencí exekucí je negativní (uvedené doklady). V úvěrové zprávě je uvedeno, že u žalované jsou kontrakty splátkové tři existující, jeden odmítnut. Z toho kreditní karta jedna odmítnuta, jedna odvolána a jedna existující. Přidělené kontrakty měsíční splátky 4.709 Kč zbývající částka 101.454 Kč. Je evidován úvěr, celková částka 20.000 Kč, dále celková částka 10.000 Kč, dále celková částka 40.000 Kč, dále je evidován kontokorentní úvěr číslo a karta kreditní splátková co má zbývajících splátek a úvěrový rámec 20.000 Kč (úvěrová zpráva).

6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

7. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě i v doplnění těchto tvrzení ze dne 21. 1. 2021. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalované a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když je zohledněno pouze životní minimum klientky a zřejmě žalovanou uváděný příjem a náklady na bydlení. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaná náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalované neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalované byť s negativním výsledkem ve veřejných registrech, v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, neznamená to automaticky, že žalovaná je schopna úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené dovodil soud neplatnost úvěrové smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne

20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady číslo rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -616/18 právnická osoba proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – právnická osoba proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané název soudu, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008 /48/, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

13. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši

3.000, když na straně žalované vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny do zaplacení, a to v souladu s ustanovením o. z., a

14. Pokud jde o náklady řízení soud podle , vychází soud z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy úspěch žalobkyně byl vyčíslen na 80,3 % a úspěch žalované ve výši 10 % a žalobkyně má právo na úhradu nákladů rozdílu, tedy 70,30 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení dle za tři úkony po 200 Kč a tři režijní paušály po 100 Kč za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, vše zvýšené o DPH, celkem ve výši 1.489 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci pak odpovídá částce ve výši 1.047 Kč a tato částka byla žalobkyni přiznána a tyto náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

15. K aplikaci vyhl. č. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).