Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 144/2021-40
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
se sídlem adresa
sp.zn. číslo číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku částka, tj. jistinu, obchodní úrok ve výši částka, administrativní poplatek ve výši částka ve 48 měsíčních splátkách po částka (poslední splátka částka), přičemž první splátka byla splatná dne datum. Žalovaný hradil splátky pouze částečně, žalobkyně proto smlouvu o zápůjčce zesplatnila ke dni datum. Dlužná částka ke dni zesplatnění činí částka, tj. neuhrazená jistina částka, úroky ve výši částka, dlužný poplatek částka, zákonný úrok za dobu do zesplatnění ve výši částka, zákonný úrok z prodlení za dobu od zesplatnění do datum ve výši částka, dále požaduje smluvní pokutu za prodlení částka ke dni datum, náklady za písemnou upomínku částka a dále zákonný úrok z prodlení z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.
2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, předvolání k jednání, které bylo odročeno na žádost zástupkyně žalobkyně mu bylo doručeno dne datum, předvolání k původnímu jednání mu bylo doručeno řádně a včas.
3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno rámcovou smlouvou o zápůjčce číslo ze dne datum, z výpisu z účtu č. bankovní účet a výpisu splátek, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši částka vyplacením na jeho účet u právnická osoba Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru, celkem částka (tj. jistina částka, úrok ve výši 51 % ročně, administrativní poplatek 48 x částka, RPSN 97,7%) podle smlouvy ve 48 měsíčních splátkách po částka (poslední ve výši částka) splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje datum. V bodě 9 smlouvy o zápůjčce si dohodli, že ocitne-li se klient v prodlení se splácením splátky, je žalobkyně oprávněna účtovat klientovi smluvní pokutu podle Sazebníku a podle čl. 10 také náhradu účelně vynaložených nákladů (náklady na upomínky). Podle bodu II. 1.a) sazebníku, výše smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 0,5% denně z aktuální dlužné splátky až do výše částka za prodlení s každou splátkou, nejvýše částka v každém kalendářním roce. Podle čl. II. 1. b) ve výši 0,1% za každý den po zepslatnění z aktuální celkové částky, s níž je klient v prodlení. Podle čl. 11 byla žalobkyně oprávněna celou zbývající jistinu zesplatnit pokud klient nesplní splátku včas. Přípisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a oznámila žalovanému, že nebude-li dlužná částka uhrazena do datum společnost podle čl. 13 obchodních podmínek a čl. 11 Smlouvy zesplatní celou dosud neuhrazenou jistinu.
4. Přípisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalovanému, že dne datum došlo k zesplatnění celé neuhrazené jistiny ve výši částka, kdy celková částka činila částka s tím, že částku má uhradit do datum. Předžalobní upomínkou ze dne datum žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právní zástupce žalovaného k úhradě celkové dlužné částky. Z vyčíslení pohledávky ze smlouvy číslo ke dni datum soud pak zjistil, že žalovaný uhradil 1 splátku celkem částka, z toho na jistinu částku částka, dlužná jistina činí částka, neuhrazené úroky činí částka, neuhrazený administrativní poplatek částka měsíčně, tedy částka, neuhrazený zákonný úrok z prodlení částka, z toho částka do zesplatnění a částka za dobu od zesplatnění do datum, smluvní pokuta činí celkem částka (částka do zesplatnění a za dobu od datum do datum částka).
5. Žalobkyně na výzvu soudu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného předložila elektronický výpis z interního systému žalobkyně uzavírání smluv on-line prostřednictvím kurýra, podle kterého byla ověřeno, že žalovaný není v exekuci, není v insolvenci a má platný občanský průkaz. Výpis z centrální evidence exekucí nebyl k důkazu označen ani předložen. Výpisy z databáze dlužníků žalobkyně podle sdělení zástupkyně při jednání neprováděla. K prokázání příjmu žalovaného pak žalobkyně tvrdila, že žalovaný předložil výplatní pásky za duben a květen 2019, z těchto dokladů má soud za prokázáno, že jeho čistý příjem v dubnu 2019 činil částka a v květnu částka. Žalobkyně dále předložila výpis z účtu žalovaného, který si od něj vyžádala za období duben, květen a červen 2019. Z těchto dokladů vyplývá, že konečný zůstatek v dubnu 2019 činil částka, v květnu měl celkové výdaje částka, příjmy částka, z toho částka vklad hotovosti a částka od právnická osoba, což je podle soudu známých skutečností rychlá nebankovní název a číslo. Mzda žalovanému na účet nebyla poukazována, mezi výdaji žalovaného jsou podle výpisů většinou platby kartou a výběry v hotovosti. Podle bankovního výpisu činil v červnu 2019 zůstatek částka, na účet žalovaného přišla částka částka z toho částka od právnická osoba a částka od příjmení jméno příjmení, což jsou opět rychlé on-line půjčky a částka vklad v hotovosti. Výdaje žalovaného (výběry v hotovosti a platby kartou) činily částka. Dále žalobkyně předložila jí vyplněný formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr na základě informací od žalovaného, z něhož vyplývá, že příjem žalovaného měl činit částka, měsíční výdaje částka na pravidelné splátky a částka průměrné měsíční výdaje, výdaje na bydlení z formuláře nevyplývají, formulář není podepsán žalovaným. Dále si žalobkyně nechala udělat scooring podle systému licencovaného Českou národní bankou, kam zadala jednotlivé hodnoty a systém žalobkyně vyhodnotil žalovaného jako schopného splácet poskytnutou zápůjčku. Tento výsledek žalobkyně má k dispozici, ale k důkazu jej při jednání nepředložila.
6. Ze seznamu věcí vedených proti žalovanému u zdejšího soud vyplývá, že jsou vedena řízení několika věřitelů právnická osoba pro částku částka (jedná se o postoupenou pohledávku právnická osoba, ze smlouvy ze dne datum), právnická osoba, (jedná se o postoupenou pohledávku právnická osoba), O.K.V. právnická osoba ze smlouvy o úvěru ze dne datum, právnická osoba, ze smlouvy o úvěru dne datum a několika dalších. Exekuce na majetek žalovaného v době poskytnutí úvěru žalobkyní nebyly u zdejšího soudu vedeny, případně byly ukončeny.
7. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 o. z.) byla žalujícím poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).
8. Podle § 86 ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst.1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), přenechá-li zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § číslo odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným jako spotřebitelem nebyla platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o.z.
16. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy třeba posoudit jako rozpornou s dobými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, dostupný z webová adresa). Zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Nejvyšší soud uzavřel, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb. , tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb. ), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, dostupný z webová adresa). Pokud pak jde o samotné posouzení, tak žalobkyně měla k dispozici pouze výpisy z účtu žalovaného za tři měsíce a dvě výplatní pásky, neměla k dispozici pracovní smlouvu ani prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, neměla k dispozici informace o jeho výdajích, dalších dluzích ani o nákladech na bydlení. Pokud žalobkyně zadala takové neúplné údaje do svého scorovacího systému, pak jeho výsledek je zcela neprůkazný. Žalobkyně tento výsledek soudu k důkazu nepředložila a soud nepovažoval za hospodárné pouze z tohoto důvodu soudní jednání odročovat, když žalobkyně měla možnost tento výsledek u soudu předložit. Vyhodnotila-li si žalobkyně v tomto scorovacím systému, že žalovaný je schopen splácet úvěr ve splátkách částka měsíčně při průměrném příjmu částka měsíčně za situace, kdy měsíc předtím čerpal další tři zápůjčky a jeho měsíční výdaje (bez nákladů na bydlení) činily přes 40 000- částka, pak takový důkaz nemůže prokazovat, že poskytovatel úvěru řádně posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. . Pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splatit měl u žalobkyně vzbudit samotný výpis z účtu žalovaného, podle něhož žalovaný čerpal v 5/ 2019 zápůjčku částka a v 6/ 2019 dvě zápůjčky, u právnická osoba částka a u příjmení jméno částka, přitom žalobkyně si v registru dlužníků z registru příjmení ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI) neověřila, zda u žalovaného nejsou evidovány nesplacené závazky. Podle seznamu věcí vedených u zdejšího soudu má žalovaný více věřitelů a je proti němu zahájeno několik soudních řízení. Výše výdajů uvedených ve formuláři částka měsíčně evidentně neodpovídají zjištěním ve výpisech z účtu žalovaného a nemohou pokrývat celkové náklady včetně bydlení samostatně žijící osoby. K uvedeným zjištěním uzavírá soud, že posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje domácnosti, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný bude schopen půjčku splácet.
17. V souzené věci soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle ZosÚ řádně neprovedla. Z předložených důkazů pak vyplývá, že přestože žalovaný měl příjem částka měsíčně, nebylo ověřeno, zda je zaručen po celou dobu splácení, když nebyla předložena pracovní smlouva. Navíc nebyly zohledněny obvyklé náklady na bydlení a na domácnost, a nebylo zcela přihlédnuto k výši dalších prokazatelně poskytnutých zápůjček. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá též výsledek, neboť žalovaný úvěr řádně nesplácel a uhradil pouze jednu splátku.
18. Soud proto uzavírá, že smlouva o zápůjčce je podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o.z. neplatná. Rovněž Krajský soud v Ostravě uvedl ve svém rozsudku ze dne 14. 3. 2018 sp. zn. spisová značka,„ Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.“
19. Nad rámec soud uvádí, že smlouva je rovněž neplatná pro nepřiměřenost sjednaného úroku z úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 51 % ročně, přitom se nejednalo o krátkodobou zápůjčku, ale zápůjčku na dobu čtyř let. Přitom je nutno poukázat na to, že kromě úroků byl sjednán administrativní poplatek ve výši částka měsíčně (RPSN pak činila 97,7 %).
20. Soud se zcela ztotožňuje se závěry vyjádřenými v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7.2.2019 čj. číslo jednací (kterým argumentovala žalobkyně), a to pokud se týká závěru, že nepřiměřenost úroku může být posuzována bez zřetele k tomu, zda jde o ujednání sjednané individuálně. Rovněž se soud ztotožňuje s tím, že obvyklou výši úroků lze posuzovat podle údajů uvedených v databázi příjmení, ze kterých soud rovněž v citovaném rozsudku vycházel. Rovněž se soud ztotožňuje s názorem, že půjčky a úvěry poskytované na základě smluv uzavíraných mimo bankovní sektor, a často v případech, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají výrazně vyšší míru rizikovosti. Proto nemusí být s ohledem na konkrétní okolnosti případu nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, není však možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Přitom Vrchní soud v Praze považoval za takové vybočení čtyřnásobek obvyklé úrokové sazby. Naopak má soud rozdílný názor na posouzení, zda se v případě nepřiměřeného úroku jedná o neplatnost absolutní nebo částečnou.
21. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání o výši úroku je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o.z. , neboť ujednaná výše úroku 51 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ obč.zák.), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne
15. 12. 2004, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015,
sp. zn. spisová značka, všechna rozhodnutí jsou dostupná na webová adresa).
22. Z databáze obec národní banky příjmení přitom vyplývá, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let včetně se v období od 7/ 2019 do 8/ 2019 se pohybovala v rozmezí od 3,84 % do 8,46 % ročně, kontokorenty a revolvingové úvěry 12,40 %. Ačkoliv tuto statistiku nelze zcela přesně použít ke zjištění obvyklých úroků za srovnatelné úvěry poskytované nebankovními institucemi v bydlišti žalované v době uzavření smlouvy, může ovšem posloužit jako určité vodítko k posouzení akceptovatelnosti sjednané výše úroku v daném případě. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 51 % pak představuje cca více než šestinásobek výše sazby dle statistiky obec národní banky. Z těchto důvodů, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru po dobu 4 let žalobkyni v důsledku sjednané sazby úroků vrátit téměř trojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu. Z rozhodovací činnosti je pak soudu známo, že sjednávání vysokých úroků je u žalobkyně běžnou praxí, pak je závěr soudu o nepřiměřeném úroku, který je v rozporu s dobrými mravy zcela na místě.
23. Ujednání o výši úroků je sice od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné, avšak podle ustanovení § 576 o. z., které je postaveno na zcela odlišném konceptu než předchozí úprava obč. zák., soud uzavřel, že neplatná je celá úvěrová smlouva. I za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnou právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. příjmení, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1 −654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 číslo). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu.
24. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat podle ustanovení § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši částka a zaplaceno bylo žalovaným pouze částka. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši částka a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Soud proto žalobě v této části vyhověl. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a navazující sp. zn. spisová značka, spisová značka, nebo spisová značka a další). Platí, že musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené úvěrové smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné) (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. spisová značka, ze dne 12.12.2019).
25. Jiné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, soud proto ve zbytku žalobu zamítl. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z.
26. Při absenci platné dohody o splatnosti je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. Žalovaný je v prodlení s úhradou dlužné částky od datum. K vrácení celé jistiny dluhu byl žalovaný řádně vyzván nejpozději oznámením o zesplatnění, které mu bylo odesláno na jím zvolenou adresu pro doručování dne datum. S ohledem na běžný běh věcí tedy lze předpokládat, že tato zásilka byla žalovanému, nejpozději třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne datum, doručena (podle § 573 o.z. ). V této výzvě pak žalobkyně sama stanovila lhůtu k plnění do datum, od datum je tedy žalovaný s úhradou jistiny dluhu v prodlení. Žalobkyni tak dle ustanovení § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , z částky částka, ve výši 10 % ročně, který od datum do datum (datum ke kterému žalobkyně úrok zkapitalizovala) činí částka Celkem tak žalobkyni náleží částka, od datum pak běží úrok z prodlení až do zaplacení. (výrok I.). S ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu pro částku částka a úrok z prodlení z částky částka (výrok II.).
27. O nákladech řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a když žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 56,25 %, neúspěšná v rozsahu 43,75 %, náleží jí náhrada nákladů řízení v rozsahu 12,50 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem částka (v rozsahu částka byl vrácen) a odměnou advokátky žalobkyně určené z tarifní hodnoty projednávané věci částka (bez kapitalizovaného úroku z prodlení částka) podle § 8 , § 7 bodu 5,§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g), § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. 177/1996 Sb. v celkové hodnotě částka (3,5 x částka za převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání a ½ úkon za upomínku, neboť výzva neobsahovala základní skutkový ani právní rozbor). Dále náleží náhrada hotových výdajů za tyto čtyři úkony ve výši částka (4x částka) dle ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění a náleží náhrada za ztrátu času za 17 půlhodin po částka při cestě z obec do obec a zpět, tedy částka podle § 14 cit vyhl. cestovné z obec a zpět (podle webová adresa jedna cesta 281,3 km), osobním vozidlem značka A4 podle vyhl. 589/2020 Sb. s kombinovanou spotřebou 5,8 l číslo km, NM za 173 km (5,8 x 27, číslo + 4,40 = 5,98 x 563 = částka). Vše bez soudního poplatku zvýšené o 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši částka. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí částka, z toho 12,50 % činí částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokátky (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.