Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 141/2021-30
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 17 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 11. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 2 700 Kč s úrokem z prodlení a co do smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 11. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 2 700 Kč s úrokem z prodlení a co do smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobce se žalobou podanou dne 31. 12. 2020 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 17 700 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 10 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč a smluvní pokuty v částce 5 000 Kč. Uvedl, že dne 22. 10. 2018 byla prostřednictvím webového rozhraní žalobce webová adresa uzavřena s žalovaným smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Dnem uzavření smlouvy je den, ve kterém byly finanční prostředky z poskytnuté zápůjčky převedeny na účet žalovaného. Na základě této smlouvy byl poskytnut žalovanému úvěr zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí zápůjčky) ve výši 0,9 % denně, tj. 2 700 Kč vrátit do 30 dnů. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy i přes výzvy žalobce a jeho právního zástupce nesplnil. Z poskytnuté zápůjčky neuhradil ani její část.
2 Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, doručeno bylo dne 7. 6. 2021. Žalovaný na výzvu soudu ve stanovené lhůtě, ani do současné doby nereagoval. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, když žalovaný byl poučen o tom, že nevyjádří-li se k navrhovanému postupu, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí - § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Žalobce rovněž konkludentně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, když na výzvu soudu ze dne 23. 6. 2021 nereagoval, ač výzva obsahovala rovněž poučení dle ustanovení shora. Soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.
3 Ze smlouvy číslo bylo zjištěno, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 2 700 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředku na jeho účet. Zároveň byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.
4 Z potvrzení společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že žalobcem byla na účet č. bankovní účet zaslána částku 10 000 Kč s variabilní symbol a zprávou pro příjemce, že se jedná o půjčku ze smlouvy číslo.
5 Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
6 Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7 Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8 Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9 Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.
10 Nejprve se musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12 Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ) i z příjmení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.
13 Výše uvedená rozhodnutí se sice v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
14 Vycházeje z uvedených hledisek, je však třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele sjednaný spotřebitelský úvěr splatit, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat.
15 V daném případě z žalobcem předloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru pouze vyplývá, že se při kontrole úvěruschopnosti prověřuje klient v databázích jako je insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí apod. Z žádného dokladu však nevyplývalo, že tak žalobce skutečně učinil. Soud proto žalobce vyzval usnesením ze dne 23. 6. 2021, aby doplnil svá tvrzení v otázce konkrétního prověření úvěruschopnosti žalovaného a k tomuto doložil či navrhl důkazy, chce-li být jeho klient ve sporu úspěšný. Výzva byla doručena 28. 6. 2021, ale ve stanovené lhůtě ani do současné doby tak žalobce neučinil.
16 Soud má proto za to, že prověření úvěruschopnosti žalovaného neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru a je tak nutno konstatovat, že žalobce se úvěruschopností žalovaného nezabýval, není ani zřejmé, že by skutečně došlo k prověření v uvedených databázích. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku . Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něho obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč, kterou si půjčil, ale nevrátil, ač byl žalobcem k vrácení vyzván, je proto zároveň povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 9 % ročně z uvedené částky tj. z částky 10 000 Kč, tak jak je ve výroku I. uvedeno. Jejich výše vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývající částky ve výši týkající se poplatku ve výši 2 700 Kč a smluvní pokuty v částce 5 000 Kč, musel být žalobní návrh zamítnut, právě pro neplatnost smlouvy, z níž uvedené nároky vycházely. Jednalo se pouze o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, které je tak povinen žalovaný vrátit ve výši 10 000 Kč.
17 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když úspěchy účastníků byly pouze částečné, a proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána.
18 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , a to lhůta 15 denní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích písemně prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí - exekuci.