Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 189/2019-773

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa, anonymizováno číslo

příjmení republika země

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa

zastoupená advokátkou anonymizováno et anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení částky 6 916 255,33 EUR s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 6 916 255,33 Euro se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 916 255,33 Euro od 30. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladu řízení částku 1 474 231 Kč k rukám právní zástupkyně žalované příjmení et anonymizováno jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 6 916 255,33 Euro se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 916 255,33 Euro od 30. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladu řízení částku 1 474 231 Kč k rukám právní zástupkyně žalované [příjmení] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Dne 3. 6. 2019 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 6 916 255,33 EUR s příslušenstvím, tj. s 8,12 % ročním úrokem z prodlení z dlužné částky od 30. 3. 2018 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že v roce 2013 uzavřel kupní smlouvu se právnická osoba anonymizováno Sp. z o.o.se sídlem v země (dále jen„ SK anonymizováno“), jež je výrobcem PET granulátu, na základě které byl oprávněn a zároveň povinen k odběru PET pryskyřic vyráběných touto společností. Následně žalobce uzavřel ústní rámcovou dohodu se žalovanou, na základě které jí prostřednictvím neformálních objednávek prodával zboží získané od právnická osoba anonymizováno, a to od konce roku 2005 minimálně do roku 2010, přičemž zboží bylo dováženo přímo z výrobního závodu v země do sídla žalované v České republice. Žalobce za každý uskutečněný prodej vystavil fakturu, jež obsahovala ujednání o tom, že se jedná o třístranný obchod v rámci Evropské unie dle § 25b odst. 2 německého zákona o dani z přidané hodnoty s tím, že tuto daň je povinen odvést zákazník. Jelikož anonymizováno jednalo o třístranný obchod mezi právnická osoba anonymizováno jako dodavatelem, žalobcem, tj. prostřední osobou a žalovanou jako konečnou kupující, byl uplatněn zjednodušený způsob odvodu daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“). Dne 23. 2. 2007 požádala žalovaná žalobce prostřednictvím e-mailové komunikace o fakturaci zboží přímo právnická osoba anonymizována tři slova se sídlem na anonymizováno (dále jen„ anonymizováno“), přičemž žalovaná za tímto účelem poskytla dne 1. 3. 2007 žalobci potvrzení o registraci právnická osoba jako plátce DPH včetně uvedení jejího anonymizováno daňového identifikačního čísla (dále jen„ DIČ“). Dne 7. 3. 2007 se zaměstnankyně žalobce obrátila na žalovanou za účelem vyžádání informace ohledně DIČ právnická osoba pro účely DPH v České republice s poznámkou, že pro dodávky zboží do ČR je třeba registrace této společnosti v ČR s českým DIČ. Žalovaná žalobkyni ujistila, že, jelikož je anonymizováno republika zahrnuta do Evropské unie (dále jen„ EU“), není problém s registrací k DPH na anonymizováno. S ohledem na dobré obchodní vztahy žalobce a žalované souhlasil žalobce v dobré víře se změnou fakturace právnická osoba a spoléhal v souladu s ujištěním žalované na to, že řádně vykazuje a odvádí DPH v České republice jako dosud. Vyjma změny adresy pro fakturaci nenastala dle žalobce v rámci obchodního vztahu účastníků žádná změna, zboží bylo i nadále na základě objednávek žalované prodáváno žalobcem a dováženo z výroby právnická osoba anonymizováno v země přímo žalované. Veškeré faktury adresované žalobcem právnická osoba obsahovaly upozornění související s daňovou povinností zákazníka. Transakce, jejichž fakturace probíhala právnická osoba, se uskutečňovaly od března 2007 do září 2010. Od září 2010 byla fakturace prováděna opět přímo žalované a obchodní vztah žalobce a žalované tímto způsobem pokračoval až do března 2011. V září 2016 zahájil německý Daňový úřad pro oblast anonymizována tři slova II (dále jen„ anonymizováno Daňový úřad“) šetření, v rámci kterého si od žalobce vyžádal důkaz o zaplacení DPH za zboží dodané do ČR. S ohledem na klauzuli obsaženou v každé faktuře se žalobce obrátil na žalovanou a snažil se od ní získat předmětný důkaz. I přesto že žalovaná doložila žalobci částečnou anonymizovanou dokumentaci, německý Daňový úřad dospěl k závěru, že z důkazů nevyplývá, že by žalovaná příslušnou daň v období let 2008 2010 v ČR skutečně odvedla, a proto rozhodl, že je žalobce povinen odvést DPH za dodané zboží ve výši 6 916 255,33 EUR v souladu s německým daňovým řádem. Tato částka byla žalobci stržena dne 30. 3. 2018 z jeho bankovního účtu. Dne 19. 12. 2018 proto žalobce zaslal žalované výzvu k náhradě škody ve výši dovyměřené fiktivní daně německým daňovým úřadem. Dne 17. 1. 2019 obdržel žalobce od zástupce žalované stanovisko, že žalovaná není zodpovědná za špatně vedenou evidenci DPH ze strany žalobce, který odpovídá sám za řádné účtování a kontrolu odvedené daně. Jelikož žalovaná ani přes opakované upomínání náhradu škody žalobci neuhradila, obrátil se žalobce se svým nárokem na soud, neboť má za to, že žalovaná jednala v rámci obchodního styku nepoctivě, v rozporu se smlouvou a právními předpisy, a proto následky takového jednání nemůže nést žalobce. Nárok na náhradu škody žalobce odvozuje z čl. 74 Úmluvy o mezinárodní koupi zboží s tím, že šlo o přeshraniční obchod, neboť smluvní strany mají sídla v jiných zemí.

2. Soud nejprve zkoumal, zda má ve věci dánu mezinárodní pravomoc jednat a rozhodnout, neboť jde o věc s cizím prvkem, když žalobce je právnická osoba se sídlem v země. Podle čl. 7 odst.2 Nařízení č. 1215/2012 Sb. o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti příslušný soud místa, kde došlo, nebo může dojít ke škodné událost. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie a Nejvyššího soudu (rozsudek příjmení jméno, anonymizováno: číslo 47, spisová značka) se příslušnost vztahuje k místu, kde došlo k újmě a zároveň k místu příčinné události, v níž má škoda původ. Žalobce tedy měl právo volby, zda žalobu na náhradu škody podá v země nebo v České republice, konkrétně u Okresního soudu v Benešově, v jehož obvodu mělo dojít k protiprávnímu jednání žalované, ze kterého žalobce odvozuje vzniklou škodu, a v jehož obvodu se nachází relevantní vazby. Při posouzení, jaké hmotněprávní předpisy je třeba použít, soud vycházel z čl. 4 bod 1 písm.a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 Sb. o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a uzavřel, že je třeba postupovat podle anonymizováno práva, neboť při neexistenci volby práva se smlouvy o koupi zboží řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště (v tomto případě je sídlo žalobce v země). Pokud jde o právní posouzení tvrzení žalobce, že žalovaná, kromě porušení smluvních ujednání, na které soud aplikoval sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí číslo Sb., Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jen“ CISG”), jednala rovněž v rozporu s právními předpisy, případně se bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, aplikoval i nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo 2007 ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II.), konkrétně čl. 4, podle kterého, nestanoví-li nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi se projevily nepřímé následky této skutečnosti.

3. Žalovaná žalobcem uplatněný nárok neuznala a učinila sporným, že by součástí smluvních ujednání byla dohoda o zjednodušeném režimu účtování DPH, a že osobou povinnou k odvodu DPH bude výhradně žalovaná. Žalovaná má za to, že dodávky zboží v rámci členských států EU mají probíhat dle běžného režimu, kdy je DPH odváděno rozdílem DPH na vstupu a DPH na výstupu. V rámci tohoto běžného režimu existuje i tzv. zjednodušený postup, který lze uplatnit pro případy dodání zboží mezi osobami registrovanými k DPH ve třech různých státech. Trojstranný obchod je ve znění § 17 českého zákona o DPH takový obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání zboží mezi těmito osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího, přičemž kupujícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Takový režim je možné využít i v případech osob z jiných členských států, než je členský stát dodání nicméně za podmínky, že taková osoba má daňovou registraci v členském státě ukončení. V případě aplikace na danou věc by k užití režimu třístranného obchodu a tedy i zjednodušeného odvodu DPH mohlo dojít v situaci, kdy by právnická osoba měla českou registraci k DPH. Jak však vyplývá z rozhodnutí anonymizováno finančního úřadu, podmínky třístranného obchodu nebyly splněny, když žalobce nebyl prvním odběratelem ve smyslu § 276b odst. 2 směrnice o DPH. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že si žalobce musel být vědom nenaplnění podmínek třístranného obchodu s odkazem na mailovou komunikaci mezi účastníky, kdy se sám žalobce prostřednictvím své zaměstnankyně domáhal zaslání české registrace DPH právnická osoba, kterou neobdržel, a proto mu muselo být jednoznačně zřejmé, že se o třístranný obchod nemůže jednat. Žalovaná dále zdůrazňovala, že jednotlivé kupní smlouvy byly uzavírány mezi žalobcem a právnická osoba, která je na daňových dokladech označována jako zákazník, včetně uvedení jejího anonymizováno DIČ. Žalovaná tedy nebyla v rozhodné době smluvní ani účetní stranou obchodu, neboť veškerá fakturace probíhala přímo na právnická osoba. Pokud předmětné faktury odkazují na povinnost úhrady DPH ze strany zákazníka, tím byla v rozhodném období právě právnická osoba, nikoliv žalovaná. Žalovaná zároveň nesouhlasila s tvrzením žalobce, že by na daný případ měla dopadat úmluva CISG, neboť článku 74 této úmluvy by mohlo být užito v případě, pokud by ke škodě došlo v důsledku porušení smlouvy o koupi zboží, která však v daném období mezi žalobcem a žalovanou uzavřena nebyla. Žalovaná je přesvědčena, že z její strany nedošlo k žádnému porušení smlouvy ani zákonných ustanovení, navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

4. Žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 29. 1. 2020 tak, že žalovaná a žalobce jednali v období let 2008 – 2010 zásadně na základě kupních smluv, byť byly faktury adresovány třetí straně (právnická osoba), což na smluvním vztahu mezi účastníky nic neměnilo. Společnost EOS s žalobcem nikdy nekomunikovala a nebyla jeho smluvním partnerem ve znění CISG. V praxi žalovaná objednávala u žalobce zboží, které nakoupil od SK anonymizováno, a které bylo následně převezeno přímo z výroby SK anonymizováno do provozu žalované. Zároveň žalobce zaplatil cenu zboží SK anonymizováno a následně ji vyfakturoval nejprve žalované a později právnická osoba. Jako potvrzení obchodu byly vyhotoveny kupní smlouvy, obsahující potvrzení o prodeji zboží. Povinnost žalované odvést DPH žalobce odvozuje z dohody týkající se vytvoření a udržování určité struktury vzájemných obchodů, jejíž součástí byla i dohoda o tom, že DPH je povinen odvést konečný zákazník, kterým byla po celou dobu žalovaná, přičemž tato povinnost vzniká dle žalobce přímo dodáním a převzetím zboží. Po změně fakturace mezi stranami nedošlo k změně dohody o povinnosti žalované k odvodu DPH a formální změna fakturace neměla vliv na dohodu i zavedenou praxi stran. Žalobce měl stále za to, že byly splněny podmínky třístranného obchodu, když sám německý finanční úřad v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že by postačilo, pokud by plátce doložil zdanění sporného intrakomunitárního pořízení v členském státě ukončení tranzitu nebo přepravy, což se však nestalo a žalovaná zdanění zboží v ČR nedoložila, v důsledku čehož vznikla žalobci povinnost odvést daň v země. Dále má žalobce za to, že porušením smluvní povinnosti odvést příslušné DPH v ČR žalovaná způsobila žalobci škodu, kterou nyní nárokuje, a jelikož se jedná o přeshraniční obchod se zbožím, má být aplikována Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Žalobce dále uvedl, že žalovaná jednala ve smyslu ustanovení českého a ustanovení pr. předpisu nepoctivě a zneužila dobré víry žalobce, který spoléhal na ujištění žalované, že není problém s registrací právnická osoba k DPH, neboť se jedná o anonymizováno společnost se sídlem uvnitř EU. Na výzvu k doložení dokladů o odvedení daně v ČR pak žalovaná doložila potvrzení vydané českým finančním úřadem, z něhož však nebylo možné určit souvislost se zbožím zakoupeným od žalobce.

5. Žalovaná v návaznosti na repliku žalobce ze dne 29. 1. 2020 v podání ze dne 3. 2. 2020 doplnila, že žalobcem předložené kupní smlouvy disponují doložkou anonymizováno„ DDP obec“ (dále jen„ doložka DDP“), na základě které měl žalobce jako prodávající povinnost dodat zboží do sídla žalované v obec, a to řádně proclené a zdaněné. Z této doložky plyne žalované jediná povinnost, a to vykládka zboží, a žalobce je tím, kdo obstarává vše ostatní, včetně DPH. K účtování DPH v rámci třístranného obchodu žalovaná znovu zopakovala, že s žalobcem neuzavřela žádnou dohodu o odvodu DPH ve zvláštním režimu. Dle žalované žalobce zanedbal své povinnosti spočívající v řádném dodržování předpisů o DPH, když nesplnil povinnosti daňové správy a nedoložil registraci maltské společnosti v ČR. Za vystavování daňových dokladů včetně záruky jejich správnosti a souladu s předpisy o DPH je plně odpovědný žalobce, a to zejména s odkazem na doložku DPP.

6. Při prvním ústní jednání soudu dne 6. 2. 2020 žalobce upřesnil, že doložka DDP obec sice odkazuje na povinnost prodávajícího odvést DPH, nicméně pouze tehdy, pokud se kupující a prodávající nedohodnou jinak, což v předmětné věci učinili, a tuto skutečnost odráží i jednotlivé faktury obsahující ujednání, že DPH hradí kupující.

7. S doplněným tvrzením žalobce se žalovaná neztotožnila, uvedla, že doložka ukládá jednoznačně povinnost prodávajícímu, tedy žalobci odvádět DPH a mezi stranami nedošlo k žádné jiné dohodě. Žalovaná současně nesouhlasila s tvrzením, že by žalobce ujišťovala, že tento nemá daňovou povinnost, naopak žalobce si musel být vědom své daňové povinnosti, a to v důsledku dlouhodobých uskutečňovaných obchodů.

8. Po zákonném poučení soudem dle 118a žalovaná v podání ze dne 9. 3. 2020 setrvala na svém primárním tvrzení, tedy že mezi smluvními stranami nebyla sjednána žádná dohoda o trojstranném obchodu pro účely zjednodušeného odvodu DPH, což prokazují i potvrzení žalobce o uzavření kupních smluv s doložkou DDP obec, jenž stanoví výlučnou povinnost žalobce jako prodávajícího k odvodu DPH. Ohledně obchodního vztahu žalobce se právnická osoba pak žalovaná uvedla, že není schopna objektivně předmětný vztah popsat a má za to, že právnická osoba byla pouhým překupníkem. K daňové povinnosti v období března 2007 - září 2010 dodala, že si řádně plnila své povinnosti odvodu DPH, žalobce upozornila na omezenou dispozici dokladů, vztahujících se k odvodům DPH v předmětném období, a to z důvodu uplynutí zákonné lhůty pro uschování takových listin, přesto žalobci poskytla součinnost, přičemž nebyla žalobcem nikdy vyrozuměna o nedostatečnosti předložených podkladů, ani nebyla vyzvána k doložení čehokoliv dalšího k prokázání zdanění zboží. Dále žalovaná zopakovala již dříve uváděná tvrzení ohledně obsahu doložky DDP, a že žalobce fakturoval právnická osoba jako čtvrtému subjektu obchodního vztahu, čímž porušil podmínky třístranného obchodu, neboť pro možnost zjednodušeného odvodu DPH by musela být buď konečným odběratelem zboží právnická osoba, která by následně nesla daňovou povinnost na anonymizováno nebo v ČR, pokud byla konečným odběratelem žalovaná. Žalobce jednoznačně věděl, že právnická osoba disponuje pouze maltským DIČ a není registrován k DPH v ČR.

9. Po zákonném poučení soudu dle 118a žalobce žalobu doplnil podáním ze dne 21. 4. 2020 tak, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody je dána, neboť pokud by ze strany žalované nedošlo ke změně fakturačního postupu a s tím souvisejícího připuštění třetích stran a tedy k porušení zavedené praxe včetně povinnosti žalované i nadále vykazovat a přiznávat českou daň z přidané hodnoty, nevznikla by žalobci předmětná škoda. Zároveň žalobce pro případ, že by soud neshledal podmínky pro přiznání nároku z titulu náhrady škody, požádal o vydání bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobce ve výši 4 781 462,33 EUR.

10. Soud posoudil návrh žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako změnu žaloby (její rozšíření o eventuální petit) a usnesením ze dne datum rozhodnutí, pod č.j. číslo jednací, rozhodl tak, že změnu žaloby z důvodu dodržení zásady hospodárnosti nepřipustil, současně však dodal, že pokud se žalobce domáhá stejného plnění na základě shodných skutkových tvrzení uplatněných žalobou, je možné o tomto nároku rozhodnout v rámci primárního petitu, a to dle dosud provedených či navržených důkazů, neboť právní posouzení věci je zcela v intencích soudu. Následně žalobce prostřednictvím svého zástupce při ústním jednání dne 20. 8. 2020 výslovně uvedl, že mínil uplatnit případný nárok na bezdůvodné obohacení ze stejných skutkových zjištění, a proto ponechal na posouzení soudu, zda předmět sporu posoudí jako nárok z titulu náhrady škody ve výši 6 916 255,33 EUR nebo ve výši 4 781 462,33 EUR jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce.

11. V návaznosti na doplnění tvrzení žalobce reagovala žalovaná podáním ze dne 20. 7. 2020 tak, že jedinou příčinou pro dovyměření DPH žalobci v země bylo nesplnění podmínek třístranného obchodu a tedy nemožnost aplikace zjednodušeného režimu pro odvod DPH, když žalobce nereflektoval dopad fakturace na právnická osoba, tudíž dle žalované není dána žádná souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody žalobci z titulu doměřené daně. Zároveň žalovaná zpochybnila věrohodnost listinného důkazu označeného jako„ Posudek právnická osoba“, jež byl vystaven auditorskou společností, která žalobci prováděla v letech 2008 – 2011 audit, poskytovala mu daňové poradenství a současně ho zastupovala i v řízení u anonymizováno finančního úřadu, což je dle názoru žalované v rozporu s pravidly pro nezávislý audit. Byť žalovaná s tvrzeným nárokem žalobce na vydání bezdůvodného obohacení nesouhlasila, z procesní opatrnosti uplatnila námitku promlčení s odůvodněním, že k bezdůvodnému obohacení by došlo v okamžiku, kdy měla žalovaná povinnost odvést DPH, tj. 25. dne v měsíci následujícímu po předmětné dodávce. Z tvrzení žalobce nevyplývá, kterých dodávek se má předmětné obohacení týkat, je nezbytné vyjít z dostupných podkladů, z nichž plyne, že poslední dodávka se uskutečnila v prosinci 2010 a poslední povinnost odvést DPH by žalovanou stíhala k 25. 1. 2011. Žalobce předmětný nárok u soudu uplatnil až 21. 4. 2020 a dnem 26. 1. 2015 došlo k uplynutí čtyřleté promlčecí lhůty dle č. l. 8 Úmluvy o promlčení při mezinárodní koupi zboží. Pokud by se promlčení mělo řídit anonymizováno právní úpravou, jež stanoví dvouletou promlčecí dobu, došlo by k jejímu uplynutí již 31. 12. 2013.

12. Žalobce podáním ze dne 14. 8. 2020 pouze doplnil, že považuje za irelevantní tvrzení žalované ohledně nedůvěryhodnosti posudku právnická osoba a neuznal námitku promlčení nároku z bezdůvodného obohacení, neboť dle názoru žalobce je na promlčení třeba aplikovat čl. 10 odst. 3 Nařízení Řím II, který určuje, že rozhodným je české právo.

13. Při ústním jednání soudu dne 20. 8. 2020 žalobce doplnil, že prodej mezi účastníky probíhal za ceny bez DPH, což vyplývá z jednotlivých faktur, a je tedy namístě uvažovat o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované neodvedením DPH. Rozhodným okamžikem, kdy přestal probíhat třístranný obchod, byl okamžik, kdy žalovaná bez vědomí žalobce zahrnula do obchodu právnická osoba, což sice žalobce vzal na vědomí a začal mu fakturovat, ale vše ostatní mělo zůstat nezměněné ve smyslu dříve uzavřené dohody účastníků a DPH měla i nadále odvádět žalovaná, což však neprokázala a žalobci tak byla doměřena fiktivní daň. Vzájemný obchod probíhal na základě ústní třístranné rámcové kupní smlouvy, jejímiž stranami byl žalobce, žalovaná a právnická osoba anonymizováno a až následně byly uzavírány jednotlivé kupní smlouvy, ve kterých žalobce vystupuje ve vztahu SK anonymizováno jako kupující a ve vztahu k žalované jako prodávající. Žalobce vystupoval jako prostředník, proto právnická osoba anonymizováno neuzavřela smlouvu přímo se žalovanou, ale využila kontaktů a komerčních vztahů žalobce. Žalobce byl prvním odběratelem. Žalobce dále uvedl, že se nedozvěděl od žalované, že po změně fakturace na právnická osoba odmítá platit DPH na území ČR v rámci intrakomunitárního pořízení. V jednání právnická osoba žalobce nespatřoval konflikt, neboť se jedná o běžně zavedenou praxi stran, poradenství předmětná společnost poskytovala žalobci již v průběhu daňového řízení. Žalobce uvedl, že německé správní řízení nebylo dosud pravomocně skončeno, neboť německý právní řád tento termín nezná, ale je nepochybné, že ke škodě došlo, když je průkazné, že finanční prostředky byly odepsány z bankovního účtu žalobce. Žalobce i nadále setrval na stanovisku, že počátek běhu promlčecí lhůty by se měl odvíjet ode dne stržení peněž z účtu žalobce. Dále doplnil, že rozhodující skutečností pro vznik nároku na náhradu škody je stržení finanční částky z účtu žalobce, a že je doložka anonymizováno a DDP obec modifikována dohodou stran.

14. Žalovaná při prvním ústním jednání namítla, že žalobce neprokázal, že rozhodnutí anonymizováno finančního úřadu je v právní moci a je vykonatelné, tedy neprokázal vznik škody a doplnila, že odvod DPH je veřejnoprávní povinností obou smluvních stran. Jednatel žalované doplnil, že český finanční úřad pravomocně doměřil žalované příjmení za období let 2009 číslo v částce čtvrt miliardy Kč včetně penále. Žalovaná proti rozhodnutí podala správní žalobu a zároveň stále probíhá šetření Policie ČR ve věci krácení DPH.

15. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle , a zjistil následující skutkový stav: Žalovaná je právnickou osobou zapsanou do českého obchodního rejstříku ke dni 5. 11. 1992, s předmětem podnikání mj. výroba plastových a pryžových výrobků (z úplného výpisu z obchodního rejstříku). Právní způsobilost žalobce jako společnosti se sídlem v SRN vyplývá z notářské doložky prokazující zápis do německého veřejného rejstříku. Společnost EOS se sídlem na anonymizováno je právnickou osobou, zapsaná do obchodního rejstříku ke dni 24. 7. 2002 (z potvrzení o registraci včetně přílohy) a s účinností od 1. 5. 2006 je registrována k dani z přidané hodnoty (z osvědčení o registraci DPH). Mezi účastníky je nesporné, že v období od roku 2005 spolu obchodovali, a že žalobce žalované prodával zboží – PET granulát, které bylo vyráběno a přímo dodáváno žalované právnická osoba anonymizováno se sídlem v anonymizováno republice, a to i v rozhodné době od března 2007 do září 2010. Dále je mezi účastníky nesporné, že v rozhodné době žalobce vystavoval faktury za prodané zboží místo žalované právnická osoba se sídlem na anonymizováno. Mezi účastníky je sporné, kterému z nich a v jakém právním režimu vznikla povinnost za prodané zboží odvést DPH, případně zda a který z účastníků porušil smluvní či zákonnou povinnost.

16. Žalobce předloženými fakturami prokázal, že dodával žalované v období od prosince 2006 do ledna 2007 PET granulát s místem jeho nakládky ve anonymizováno (země) a místem vykládky v obec (ČR). Součástí faktur je i doložka DDP obec a dovětek, že se jedná o třístranný obchod v rámci Evropy dle § 25b německého zákona o DPH s tím, že daň je povinen odvést zákazník (z faktury č. SI-CG číslo z 2. 1. 2007, z faktury č. SI-CG číslo z 28. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 28. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 21. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 20. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 20. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 18. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 18. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 14. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 14. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 13. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 13. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 11. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 11. 12. 2006, z faktury č. SI-CG číslo z 11. 12. 2006).

17. Soud vzal za prokázané, že anonymizováno jméno jméno, jednatel žalované, komunikoval s marketingovým manažerem SK příjmení jméno příjmení ohledně vystavování faktur na právnická osoba (z e-mailové komunikace z 23. 2. 2007, z platební záruky ze dne 27. 2. 2007). Společnost EOS adresovala jednateli žalované údaje o své osobě se sídlem na anonymizováno včetně uvedení anonymizováno daňového identifikačního čísla a adresy pro zasílání faktur. Jednatel žalované předal získané informace pobočce právnická osoba v země i právnická osoba anonymizováno, přičemž žalobci s pobočka předala získané informace o právnická osoba (z e-mailové komunikace z 1. 3. 2007). Žalobce kontaktoval žalovanou a žádal o zaslání českého DIČ právnická osoba„ pro účely dodávek zboží, pro něž musí být společnost registrována v ČR“. Ze strany žalované bylo žalobci sděleno, že„ jelikož je země v EU, není problém s registrací k DPH“ (z e-mailové komunikace ze dne 7. 3. 2007).

18. Z potvrzení o uzavření kupních smluv předložených žalobcem soud považuje za prokázané, že potvrzení vystavené žalobcem označuje žalobce jako prodávajícího a žalovanou jako kupující s tím, že měli postupně uzavírat kupní smlouvy, a to v období od ledna 2008 do června 2010, jejichž předmětem byla PET pryskyřice v množství dle vystavených faktur, s místem nakládky ve anonymizováno (země) a cílovým místem určení v obec (ČR). V potvrzeních a na fakturách se uvádí, že kupní smlouvy obsahují odkaz na všeobecné podmínky žalobce a povinnost kupujícího uhradit kupní cenu do 15 dnů od vystavení faktury včetně veškerých bankovních poplatků a úroku z prodlení ve výši 10%. Na fakturách je žalobce označen jako zasílatel, který dodává„ na účet a riziko právnická osoba LTD se sídlem na anonymizováno, DIČ anonymizováno“ (příjemce zásilky). Součástí faktur je i doložka DDP obec a dovětek, že se jedná o třístranný obchod v rámci Evropy dle § 25b německého zákona o DPH s tím, že daň je povinen odvést zákazník, který je identifikován DIČ: anonymizováno (z potvrzení o uzavření kupní smlouvy dne 3.1.2008, z faktury číslo ze dne 4. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 7. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 9. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 10. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 17. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 18. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 21. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 22. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 24. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 24. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 24. 1. 2008, z faktury číslo ze dne 25. 1. 2008, z faktury číslo z 9. 1. 2009, z faktury číslo z 12. 2. 2009, z faktury číslo z 13. 2. 2009, z faktury číslo ze 17. 2. 2009, z faktury číslo z 19. 2. 2009, z faktury číslo z 15. 1. 2009, z faktury číslo z 15. 1. 2009 potvrzení o uzavření kupní smlouvy dne 21. 6. 2010, z faktury číslo ze dne 15. 6. 2010, z faktury č. F110 číslo ze dne 30. 6. 2010).

19. Dále vzal soud za prokázané, anonymizováno finanční úřad vyzval auditorskou právnická osoba anonymizováno (dále jen„ PwC“) k doložení podkladů, z nichž by vyplývalo, kým byl ve skutečnosti odesílán předmět dodávky, zda-li prvním subjektem (SK anonymizováno), posledním odběratelem (anonymizováno) či prostředním subjektem (anonymizováno), neboť dle finančního úřadu z předložené dokumentace k daňové kontrole z roku 2010 vyplynulo, že žalobce nebyl prvním odběratelem ve smyslu § 25b odst. 2 směrnice k DPH, když přepravu organizovala právnická osoba anonymizováno a žalobce tedy nebyl vůbec zapojen. Pravidlo zjednodušení ve smyslu výše uvedeného paragrafu nebylo dle finančního úřadu možné užít, navíc došlo k intrakomunitárnímu pořízení v země, a to do okamžiku, než plátce prokáže zdanění v ČR (ze sdělení finančního úřadu ze dne 15. 9. 2016). Dále bylo zjištěno, že žalobce případně auditorská firma vyzývali žalovanou k součinnosti, spočívající v doložení předmětných dokumentů, zejména pak potvrzení o úhradě DPH v ČR žalovanou a faktur o zaúčtování zboží v účetnictví, a to k posouzení jejich dostatečnosti daňovým auditorem (ze sdělení žalobce žalované ze dne 25. 11. 2016, z e-mailové komunikace ze dne 1. 12. 2016, z e-mailové komunikace ze dne 17. 1. 2017). Jednatel žalované příjmení příjmení na výzvu sdělil, že očekávají sdělení českého finančního úřadu, jež však z důvodu nemoci pověřeného pracovníka bude opožděna. Obě strany řešily dostatečnost obstaraných podkladů pro potřeby anonymizováno finančního úřadu s tím, že jednatel žalované následně dne 31. 1. 2017 zaslal auditorské společnosti potvrzení od českého finančního úřadu o úhradě DPH za rok 2010 (z e-mailové komunikace ze dne 17. 1. 2017, 19. 1. 2017, 20. 1. 2017 a 31. 1. 2017). Dále soud zjistil, že anonymizováno finanční úřad provedl u žalobce dne 17. 4. 2015 externí daňovou kontrolu za období let 2008 2011 s tím, že byly zjištěny chyby v přiznáních k dani z přidané hodnoty, které musí být bez zbytečného odkladu opraveny. příjmení finanční úřad ve svém rozhodnutí uvedl, že v letech 2008 2010 nakupoval žalobce příjmení granulát od anonymizováno právnická osoba anonymizováno, kdy mimo jiné byly do září 2010 realizovány i fyzické dodávky žalované. Do řetězového obchodu byla dále zapojena i anonymizováno právnická osoba a nejméně jedna další česká společnost s tím, že na faktuře za provedený obchod byla vždy operace označena jako třístranný intrakomunitární obchod a obrat byl deklarován v ročním přiznání k DPH pod dodávkou prvního odběratele. Kontrolním subjektem bylo shledáno, že dle dokumentace za rok 2010 nebyl záznam v daňovém přiznání za dodávky do září roku 2010 správný, neboť žalobce nebyl prvním odběratelem ve smyslu kapitoly č. l. 276b odst. 2 směrnice o DPH, kdy přepravu organizovala právnická osoba anonymizováno a žalobce vůbec nebyl do procesu zapojen. S ohledem na uvedené proto anonymizováno finanční úřad konstatoval, že není možné užít pravidla pro zjednodušený odvod DPH dle § 25b odst. 3 zákona o DPH, když žalobce nebyl prvním odběratelem, nebyl registrován k DPH v ČR, nezdanil intrakomunitární pořízení a nevykázal, ani neodvedl za dodávku právnická osoba v ČR. Finanční úřad dále uvedl, že pro obraty do 31. 12. 2011 postačí doložení zdanění sporného intrakomunitárního pořízení v členském státě ukončení tranzitu nebo přepravy, kdy však uzavřel, že zdanění intrakomunitárního pořízení jinou společností v ČR doloženo nebylo a kromě toho, je nezbytné zdanění intrakomunitárního pořízení zboží žalobcem v ČR, k čemuž nedošlo. Finanční úřad poukázal na rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí – V spisová značka, v němž Spolkový finanční dvůr rozhodl, že plátce, který v případě intrakomunitárního pořízení ve vztahu k dodavateli dle § 3d směrnice k DPH použije DIČ udělené v jiném členském státě, než je stát, v němž se na konci přepravy nebo odeslání nachází nabytý předmět, nemá nárok na odpočet daně na vstupu dle § 15 odst. 1 věty prvé bodu 3 směrnice k DPH. V rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí – XI spisová značka pak Spolkový finanční dvůr deklaroval, že možnost uplatnit daň za intrakomunitární pořízení zboží pro svůj podnik jako daň na vstupu neplatí podle výkladu v souladu se směrnicí tehdy, když je podnikatel povinný k DPH v členském státě identifikace, protože neprokázal zdanění sporného intrakomunitárního pořízení v členském státě ukončení odesílání nebo přepravy (z rozhodnutí Finančního úřadu ze dne 10. 4. 2018 včetně příloh).

20. Soud považuje jednoznačně za prokázané, že anonymizováno finanční úřad doměřil žalobci fiktivní DPH za období let 2008 2010 ve výši 6 916 255,33 EUR, a to včetně úroků, kterou mu přímo strhnul z účtu dne 30. 5. 2018 (z platebního výměru ze dne 6. 6. 2018 včetně příloh, z výpisu z účtu žalobce). Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení způsobené škody ve výši 6 916 255,33 EUR z důvodu porušení povinnosti odvést DPH v ČR (z výzvy k úhradě ze dne 19. 12. 2018 včetně dodejky). Žalovaná reagovala na předžalobní výzvu žalobce tak, že odmítala předmětnou částku uhradit, neboť měla za to, že z rozhodnutí anonymizováno finančního úřadu jednoznačně plyne, že žalobce nesplnil požadavky místní zákonné úpravy, proto nebyl oprávněn užívat zjednodušeného režimu odvodu DPH pro tzv. třístranný obchod, a že je současně zodpovědný za řádné vykazování, evidenci a odvod DPH včetně fakturace. (z reakce žalované na předžalobní výzvy ze dne 17. 1. 2019). Žalobce se k reakci žalované vyjádřil v dopise a e-mailu tak, že žalovaná od žalobce požadovala fakturovat právnická osoba, s čímž žalobce souhlasil, avšak žádal sdělení DIČ registrovaného pro EOS v ČR, aby mohl dále probíhat zjednodušený odvod DPH. Ze strany žalované byl ujištěn, že není problém s registrací k DPH, protože země je v EU. Toto stanovisko žalobce přijal a jednal v důvěře ve sdělené informace. Žalobce dále uváděl, že žalovaná zapojila do transakcí další strany, např. právnická osoba v likvidaci, právnická osoba nebo právnická osoba v likvidaci, a to bez vědomí žalobce, který se tyto skutečnosti dozvěděl až při finanční kontrole. Žalovaná zůstávala skutečným příjemcem zboží bez ohledu na změnu ve fakturačním režimu, a proto má za to, že žalovaná úmyslně vytvořila podmínky pro přenesení daňové povinnosti na žalobce, porušila tak smluvní závazek a je povinna nahradit žalobci škodu ve výši 6 916 255,33 Kč nejpozději do 4. 3. 2019 Lhůta byla na žádost žalované žalobcem prodloužena do 22. 3. 2019 (z odpovědi žalobce dopisem ze dne 18. 2. 2019, z e-mailové komunikace ze dne 5. 3. 2019).

21. Společnost anonymizováno se písemně vyjádřila tak, že jako daňový poradce žalobce poskytovala při daňové kontrole za účetní období 2008 – 2011 součinnost, o níž byla požádána anonymizováno finančním úřadem ve anonymizováno nad anonymizováno. příjmení finanční úřad dospěl k závěru, že žalobce je povinen odvést DPH z domnělých pořízení dle § 3d UStG. Žalobce podal proti platebním výměrům námitku a řízení u finančního úřadu nebylo doposud skončeno. Společnost anonymizováno byla dotazována žalobcem na řadu otázek souvisejících s daňovou kontrolou, na které odpověděla,že pokud by žalovaná či jiný zapojený subjekt byl schopen předložit anonymizováno finančnímu úřadu přímý důkaz, že pořízení zboží z jiného členského státu EU bylo přiznáno v ČR a bylo odvedeno české DPH, bylo by možné žádat finanční úřad o posouzení takového důkazu a žalobce by se mohl hájit proti rozhodnutí finančního úřadu včetně návrhu na jeho zrušení (z průvodního dopisu právnická osoba ze dne 21. 4. 2020).

22. Svědek jméno jméno, současný manažer a bývalý jednatel žalované před soudem uvedl, že k žalované vstoupil do zaměstnaneckého poměru v roce 1995 a v letech 1997 až 2017 vykonával funkci jednatele žalované. Nyní je u žalované zaměstnán na pozici manažera a má na starosti mezinárodní obchody. K navázání spolupráce se žalobcem došlo v roce 2004 či 2005, když v tomto období měla žalovaná více dodavatelů. Žalovaná se věnuje výrobě tzv. předforem z PET granulátu, tedy mezistupňů před konečným produktem, případně vyrábí už koncové produkty, tedy samotné PET láhve. Větší odběratelé mají vlastní vyfukovací stroje a od žalované odebírají pouze předformy. Žalovaná tyto předformy dodávala i dalším odběratelům, ale nebylo jich mnoho. V daném případě žalovaná odebírala PET granulát od anonymizováno firmy anonymizována dvě slova a mělo jít o přeshraniční obchod, kdy anonymizována dvě slova obchodovala prostřednictvím právnická osoba s pobočka. Jakým způsobem došlo k uzavření tzv. rámcové smlouvy, již neví. Žalovanou oslovila přímo právnická osoba anonymizováno a k dohodě došlo s jméno příjmení tak, že objednávky bude žalovaná zasílat přímo do právnická osoba s pobočkou na území země, která následně předávala podklady žalobci, jenž stanovil žalované cenu a zasílal faktury do České republiky. Zda se jednalo o cenu s DPH nebo bez DPH neví. Neuvědomuje si, že by došlo k nějaké dohodě ohledně odvodu DPH, tuto otázku neřešili. Má za to, že žalovaná odváděla DPH, tyto záležitosti měl na starosti ekonom anonymizováno příjmení a vše se odráželo v auditech a výročních zprávách. Ve fakturách byla uváděna splatnost. Kvůli krátké splatnosti faktur se žalovaná dostávala do dluhové pasti, proto se dohodla s právnická osoba, která doporučila právnická osoba na anonymizováno s tím, že od anonymizována dvě slova bude odebírat PET granuláty přímo právnická osoba, jež bude řádně a ve splatnosti za granulát platit, žalované jej bude dodávat, ta z něj bude vyrábět předformy a dodávat je dále, a to konkrétně odběrateli anonymizováno. V tomto směru jednala žalovaná se žalující společností a došlo k tomu, že za závazky anonymizováno ručila anonymizována dvě slova. Kvůli krátké splatnosti s takovým postupem souhlasili a žalující společnosti dali na vědomí, že mají být faktury vystavovány na právnická osoba země, která bude žalobci rovnou platit. Žalobce byl o vstupu právnická osoba žalovanou uvědoměn. Myslel, že EOS obchoduje přímo se žalobcem. Poté, co do transakcí byla zahrnuta právnická osoba země, probíhaly dodávky i nadále od právnická osoba anonymizováno v země. Účelem vstupu právnická osoba země do transakcí bylo urychlení platby pro žalobce. jméno příjmení se nikdy v průběhu spolupráce neptal, zda bude DPH účtováno ve zjednodušeném trojstranném režimu. O právnická osoba anonymizováno rafinérie mu není nic známo. Společnost anonymizována dvě slova je jiný název pro anonymizováno alianci a následně do této aliance vstoupila i právnická osoba. Stále ale jde o jeden subjekt pod různými názvy. anonymizováno aliance žalované fakturovala a naopak jí fakturovala právnická osoba země. Účetní záležitosti žalované mohla řešit i účetní.

23. Podstatou třístranného obchodu z hlediska DPH je specifická forma zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropské unie za splnění zákonných podmínek podle předpisů jak Evropské unie, tak jednotlivých členských států. Zjednodušený postup třístranného obchodu spočívá v tom, že při splnění podmínek je prostřední osoba osvobozena od povinnosti přiznat daň v členském státě kupujícího a jeho povinnost přiznat daň je přenesena přímo na kupujícího. Třístranný obchod mohou uzavřít výhradně tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech, přičemž předmětem obchodu je vždy dodání zboží mezi těmito třemi osobami a nutnou podmínkou je, aby bylo předmětné zboží v rámci třístranného obchodu odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. Společný systém DPH nařizuje Směrnice č. Rady 2006 číslo ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (čl. 141). Dle čl. 276, nachází–li se místo ukončení odeslání nebo přepravy zboží uvedené v článku 274 mimo členský stát, v němž vstoupilo do Společenství, nachází se toto zboží ve Společenství v režimu vnitřního tranzitu Společenství, jak je vymezen platnými celními předpisy Společenství, pokud bylo předmětem prohlášení, kterým bylo při vstupu do Společenství propuštěno do tohoto režimu. Zjednodušení pro třístranný obchod tedy vyžaduje řadu podmínek, které musí být striktně splněny a značná pozornost je věnována přiřazení přepravy ke konkrétnímu obchodu v řetězci. Dalšími podmínkami je registrace každé osoby k DPH v jiném členském státě a zboží musí být přímo odesláno kupujícímu z jiného členského státu, než ve kterém je registrována prostřední osoba.

24. Soubor 13 dodacích doložek vydávaných Mezinárodní komorou v anonymizováno ve znění k roku 2000 (dále jen„ doložka anonymizováno rok“) stanoví výčet povinností prodávajícího: dodat zboží dle podmínek smlouvy a prokázat to náležitým způsobem, zajistit balení, aby kupující mohl zboží převzít, vyrozumět kupujícího, kdy bude zboží k dispozici, nést výlohy s nutnou kontrolou, nést nebezpečí a výlohy, dokud nebylo zboží kupujícího dáno k dispozici a pomoci kupujícímu při obstarávání dokladů. Mezi povinnosti kupujícího patří: převzít zboží a zaplatit cenu, nést výlohy a nebezpečí od okamžiku, kdy mu bylo zboží dáno k dispozici, nést jakékoliv celní poplatky a platit poplatky a výlohy při obstarávání dokladů. Dle položky 13 DDP patří mezi povinnosti prodávajícího mj. i povinnost opatřit dovozní povolení, uhradit clo, daně a poplatky a povinností kupujícího je odebrat zboží. Dle předmětné doložky DPH hradí prodejce, ledaže si smluvní strany ve smlouvě dohodnou jinak (Přílohy vyjádření žalované ze dne 3. 2. 2020 - anonymizováno rok).

Dle § 1a odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty ze dne 26. 11. 1979 (dále jen„ UStG“) k pořízení zboží uvnitř Společenství za úhradu dochází tedy, pokud jsou splněny podmínky: 1) zboží se při dodání dostane k odběrateli z území jednoho členského státu na území jiného členského státu nebo z ostatního území Společenství na území uvedená v § 1 odst. 3, i když dodavatel zboží na území společenství dovezl, 2) pořizovatel je podnikatel, který zboží pořizuje pro svůj podnik nebo právnická osoba, která není podnikatelem nebo zboží nepořizuje pro svůj podnik, 3) dodání pořizovateli je provedeno podnikatelem za úplatu v rámci jeho podniku a podle práva členského státu, který je příslušný pro zdanění dodavatele, není na základě zvláštní úpravy pro drobné podnikatele osvobozeno od daně. Dle odst. 2 pořízením uvnitř Společenství za úhradu je poslání zboží podniku z ostatního území Společenství do tuzemska prostřednictvím podnikatele za účelem nakládání s ním, s výjimkou pouze přechodného použití, i když podnikatel zboží na území Společenství dovezl. Podnikatel je brán jako pořizovatel. Podle odst. 3 k pořízení uvnitř Společenství ve smyslu odstavců 1 a 2 nedochází, pokud jsou splněny následující podmínky: 1) pořizovatel je podnikatel, který vyváží pouze plnění osvobozená od daně, které vedou k vyloučení odpočtu daně, podnikatel, z jehož obratů se daň z obratu podle § 19 odst. 1 nevybírá, podnikatel, který zboží používá k uskutečňování plnění, pro která je daň stanovena podle průměrných sazeb § 24 nebo právnická osoba, která není podnikatelem, nebo zboží nepořizuje pro svůj podnik a 2) celková výše úhrad za pořízení podle odstavce 1 bodu 1 a odstavce 2 v uplynulém kalendářním roce nepřekročila částku 12 500 EUR a v aktuálním kalendářním roce ji pravděpodobně nepřekročí. Dle odst. 4 se podnikatel může vzdát použití odstavce 3, což musí oznámit finančnímu úřadu a je pro pořizovatele závazné minimálně po dobu dvou kalendářních let.

Dle § 3d UStG je pořízení uvnitř Společenství učiněno na území členského státu, na němž se nachází zboží na konci předpravy nebo odeslání. Pokud pořizovatel použije vůči dodavateli daňové identifikační číslo přidělené jiným členským státem, platí pořízení jako provedené na území tohoto členského státu, dokud pořizovatel neprokáže, že pořízení bylo zdaněno členským státem uvedeným ve větě 1, nebo platí jako zdaněné podle § 25b odst. 3, pokud první odběratel splnil svou oznamovací povinnost podle § 18a odst. 4 věty 1 bodu 3.

Dle § 15 odst. 1 bodu 3 podnikatel si může odečíst následující částky daně na vstupu: daň z intrakomunitárního pořízení zboží pro jeho společnost, pokud se intrakomunitární pořízení uskutečňuje v Německu podle § 3d věty 1;

Dle § 25b odst. 1 UStG trojstranný obchod uvnitř Společenství znamená, že:

1) tři podnikatelé se dohodnou na prodeji ohledně téhož zboží a toto zboží se dostane přímo od prvního dodavatele k prvnímu odběrateli;

2) podnikatelé jsou pro účely daně z obratu registrováni v různých členských státech;

3) předmět dodání dostane z území jednoho členského státu na území druhého členského státu;

4) předmět dodání je prvním dodavatelem nebo prvním odběratelem přepravován nebo odesílán.

Dle odst. 2 v případě odstavce 1 má daňovou povinnost za dodání poslednímu odběrateli tento odběratel, pokud jsou splněny následující podmínky:

1) dodání předcházelo pořízení uvnitř Společenství;

2) první odběratel nesídlí v členském státě, v němž přeprava nebo odeslání končí. Používá vůči prvnímu dodavateli a poslednímu odběrateli stejné daňové identifikační číslo, které mu bylo přiděleno jiným členským státem než tím, v němž přeprava nebo odeslání začíná nebo končí;

3) první odběratel vystaví poslednímu odběrateli fakturu dle § 14a odst. 7, v níž není vykázána daň zvlášť;

4) poslední odběratel používá daňové identifikační číslo členského státu, v němž přeprava nebo odeslání končí.

Dle odst. 3 v případě odstavce 2 platí jako zdanění pořízení uvnitř Společenství prvního odběratele.

Dle odst. 4 pro výpočet splatné daně dle odstavce 2 platí jako úhrada protiplnění.

Dle odst. 5 poslední odběratel je za ostatních podmínek § 15 oprávněn odečíst si splatnou daň dle odstavce 2 jako daň zaplacenou na vstupu.

26. příjmení („ BGB“) ze dne 18. 8. číslo ve svém stanoví, že dlužník, který nesplní svůj dluh ani poté, co se stal splatným a věřitel jej vyzval k plnění, se ocitá na základě uvedené výzvy k plnění v prodlení. příjmení účinek jako výzva k plnění má podání žaloby na plnění a doručení platebního rozkazu v řízení o platebním rozkazu. Dle odst. 3 se dlužník ocitá v prodlení s peněžitou pohledávkou nejpozději v okamžiku, kdy neposkytne plnění do 30 dnů od data splatnosti a doručení faktury nebo rovnocenné výzvy k platbě; pro dlužníka, který je spotřebitelem, platí toto ustanovení pouze tehdy, pokud faktura či výzva k platbě obsahuje zvláštní upozornění na důsledky neplnění. Pokud není přesně znám datum doručení faktury či výzvy k platbě, ocitá se dlužník, který není spotřebitelem, v prodlení nejpozději 30 dnů po uplynutí data splatnosti a převzetí protiplnění. Dle nese dlužník během prodlení odpovědnost za jakoukoliv nedbalost. Rovněž nese v souvislosti s plněním odpovědnost za náhodu, s výjimkou případu, kdy by škoda vnikla i při včasném plnění. Dle po dobu prodlení se splacením peněžitého dluhu je účtován úrok z prodlení. Roční sazba úroku z prodlení odpovídá základní úrokové sazbě navýšené o 5 procentních bodů. Dle odst. 2, pokud není účastníkem daného právního jednání spotřebitel, odpovídá úroková sazba u peněžitých pohledávek základní úrokové sazbě navýšené o devět procentních bodů. Dle odst. 3 může věřitel požadovat vyšší úrok na základě jiného právního důvodu. Dle odst. 4 tím není vyloučeno uplatnění nároku na náhradu další škody. Dle je dlužník povinen hradit úrok z peněžitého dluhu od okamžiku zahájení soudního řízení, a to i pokud není v prodlení; je – li dluh splatný teprve později, je třeba hradit úrok od okamžiku jeho splatnosti. Dle je na základě kupní smlouvy osoba prodávající povinna určitou věc předat kupujícímu a zajistit mu její vlastnictví. Prodávající je povinen pro kupujícího zajistit, že věc bude bez věcných a právních vad. Dle odst. 2 kupující je povinen uhradit prodávajícímu sjednanou kupní cenu a zakoupenou věc převzít.

27. Dále soud na věc aplikoval sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí číslo Sb., Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jen“ CISG”), dle jejíhož článku 1 odst. 1 Úmluva upravuje smlouvy o koupi zboží mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech, a) jestliže tyto státy jsou smluvními státy; nebo b) jestliže se má podle ustanovení mezinárodního práva soukromého použít právního řádu některého smluvního státu. Dle článku 7 odst. 1 se při výkladu Úmluvy přihlédne k její mezinárodní povaze a k potřebě podporovat jednotnost při jejím použití a dodržování dobré víry v mezinárodním obchodu. Dle článku 8 odst. 1 se pro účely této Úmluvy prohlášení nebo jiné chování strany se vykládají podle jejího úmyslu, jestliže druhé straně byl tento úmysl znám, nebo jí nemohl být neznám. Dle odst. 3 téhož ustanovení, se při určování úmyslu strany nebo významu, který by prohlášení nebo chování přikládala rozumná osoba, vezme náležitý zřetel na všechny rozhodné okolnosti případu, včetně jednání o smlouvě, praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, zvyklostí a následného chování stran. Dle článku 9 odst. 1 jsou strany vázány jakoukoli zvyklostí, na které se dohodly, a praxí, kterou mezi sebou zavedly. Dle článku 61 odst. 1, nesplní-li kupující některou svou povinnost stanovenou smlouvou nebo touto Úmluvou, může prodávající: a) uplatnit práva stanovená v článcích 62 až 65, či za b) požadovat náhradu škody podle článků 74 až 77.

Dle článku 74 CISG, náhrada škody při porušení smlouvy jednou stranou zahrnuje částku odpovídající ztrátě, včetně ušlého zisku, kterou utrpěla druhá strana v důsledku porušení smlouvy. Náhrada škody nesmí přesáhnout ztrátu a ušlý zisk, kterou strana porušující smlouvu předvídala, nebo měla předvídat v době uzavření smlouvy s přihlédnutím ke skutečnostem, o nichž věděla, nebo měla vědět jako možný důsledek porušení smlouvy. Dle článku 78 CISG, jestliže se strana opozdí s placením kupní ceny nebo jiné peněžité částky, má druhá strana nárok na úroky z prodlení, aniž by byly dotčeny jakékoli nároky na náhradu škody podle článku 74.

28. Ohledně posouzení postupu zdanění žalovanou soud přihlédl k ustanovení o dani z přidané hodnoty, podle kterého je předmětem daně a) dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku, b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku, c) pořízení za 1. zboží z jiného členského státu za úplatu s místem plnění v tuzemsku osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, za 2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani, d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. Podle je třístranným obchodem obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. Dle odst. 2 se prodávajícím pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, která není osvobozenou osobou. Dle odst. 3, kupujícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, která kupuje zboží od prostřední osoby. Dle odst. 4, prostřední osobou se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě odlišném od členského státu prodávajícího a členského státu kupujícího, která nemá sídlo nebo provozovnu v členském státě kupujícího a pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě. Dle odst. 5, při užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí prostřední osoba registrovat k dani v členském státě kupujícího a uplatnit osvobození od daně při pořízení zboží v tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem. Dle odst. 6, pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno prostřední osobou v tuzemsku, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek:

a) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou, která není plátcem ani identifikovanou osobou, ale je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,

b) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku,

c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího, pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží,

d) kupující je plátce nebo identifikovaná osoba,

e) kupující je povinen přiznat daň u dodání zboží uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

Dle odst. 7, prostřední osoba, která je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a pořizuje zboží z jiného členského státu a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, je při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna

a) splnit podmínky podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku,

b) splnit podmínky podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku,

c) vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod.

Dle odst. 8 je kupující povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační číslo, které bylo kupujícímu přiděleno v tuzemsku, a přiznat daň na základě daňového dokladu vystaveného prostřední osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

29. Ze směrnice Rady 2006 číslo ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty, soud využil zejména § 276, dle kterého, nachází–li se místo ukončení odeslání nebo přepravy zboží uvedené v článku 274, mimo členský stát, v němž vstoupilo do Společenství, nachází se toto zboží ve Společenství v režimu vnitřního tranzitu Společenství, jak je vymezen platnými celními předpisy Společenství, pokud bylo předmětem prohlášení, kterým bylo při vstupu do Společenství propuštěno do tohoto režimu.

30. Podle ustanovení . z.č. (dále jen ), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle , škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Škoda se hradí v penězích, jestliže není možné uvedením do předešlého stavu ( ). Zákonnými podmínkami pro přiznání náhrady škody v případě porušení zákona škůdcem tedy žalovanou je vznik: škody jako majetkové újmy, protiprávní jednání žalované, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody, zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti.

Podle se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy k němu došlo. Počátkem promlčecí doby je od okamžiku, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé a okolnosti rozhodné pro počátek běhu zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. K promlčení, v jehož důsledku není dlužník povinen plnit, soud přihlédne jen k námitce ( Nařízení Řím. II., ustanovení , § číslo, § číslo, a /1 ).

32. Pokud jde o lhůty k uschování účetních záznamů, vycházel soud ze , konkrétně z ustanovení , c), dle kterého se uschovávají, pokud v  není stanoveno jinak, účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh, přehledy, a to po dobu 5 let, počínajících koncem účetního období, kterého se týkají, a účetní záznamy, kterými účetní jednotky dokládají vedení účetnictví ( ), po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají.

33. S ohledem na namítanou nepoctivost jednání žalované soud vycházel i z , dle kterého má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle odst. 2 nesmí nikdo těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu.

34. Po provedeném dokazování, kdy soud zjištěný skutkový stav podřadil shora uvedeným právním ustanovením dospěl k závěru, že žalobce příjmení jméno (anonymizována dvě slova je obchodní společnost se sídlem v země, kde je zapsána ve veřejném rejstříku, přičemž předmětem její činnosti je přeshraniční import a export produktů průmyslové výroby mimo jiné v rámci Evropské unie. V tomto případě vystupoval žalobce v obchodních vztazích jako dodavatel PET granulátu, který získal přímo nebo nepřímo prostřednictvím své mateřské společnosti se sídlem v země od výrobce anonymizována dvě slova se sídlem v anonymizováno republice. Žalovaná příjmení je společností s ručením omezeným, zapsaná do obchodního rejstříku od 5. 11. 1992, se sídlem v České republice, konkrétně v obvodu Okresního soudu v Benešově, s předmětem činnosti výroba plastových a pryžových výrobků a velkoobchod i maloobchod. Mezinárodní právnická osoba anonymizována dvě slova anonymizováno zapsána do obchodního rejstříku na anonymizováno, kde má své sídlo. Všechny tři společnosti byly v tvrzeném období tedy od března 2007 do září 2010 registrovány jako plátci daně z přidané hodnoty v zemích svého původu uvnitř Evropské unie. V rámci své obchodní činnosti měly zákonnou povinnost přiznávat daň z přidané hodnoty a práva uplatňovat odpočet, tedy i žalobce, a to členském státě kupujícího. Pouze při splnění zákonných podmínek mohl být žalobce osvobozen od této povinnosti v důsledku tzv. třístranného obchodu jako specifické formy zjednodušeného postupu při dodávání zboží uvnitř území Evropské unie, pokud by jeho povinnost přiznat daň byla přenesena na kupujícího. Mezi účastníky je nesporné, že vzájemně obchodovali už od roku 2003, kdy žalobce v obchodních vztazích vystupoval jako dodavatel a žalovaná jako odběratel, a to na základě ústní rámcové smlouvy a následných neformálních objednávek. Žalobce jako první odběratel dodával žalované jako poslednímu odběrateli PET granulát, vyrobený prvním dodavatelem právnická osoba na území anonymizováno republiky, a zboží bylo dováženo přímo z země do České republiky, čímž byly splněny zákonné podmínky třístranného obchodu pro zjednodušené odvádění DPH. Po uskutečnění dodávek žalobce žalované za prodané zboží vystavoval souhrnné faktury a jednostranná potvrzení o uskutečněném prodeji. Až do počátku roku 2007 účastníci splňovali podmínky třístranného obchodu z hlediska DPH a žalobce jako první odběratel neměl povinnost DPH přiznávat ani odvádět. Avšak v rozhodném období od března 2007 do prosince 2010 vznikl dle zjištění soudu vícestranný tzv. řetězový obchod, v rámci kterého musel žalobce uzavřít rámcovou kupní smlouvu s dalším subjektem, a to se právnická osoba se sídlem na anonymizováno, na jejímž základě začal fakturovat přímo této společnosti jako odběrateli. Tuto skutečnost soud považuje za prokázanou výslechem svědka jméno a listinnými důkazy tedy žalobcem předloženými fakturami a potvrzeními o uzavřených ústních kupních smlouvách, na kterých je jako odběratel pod označením„ příjemce zásilky“ a„ na účet a riziko“ uváděna anonymizováno právnická osoba. Nic na tom nemění skutečnost, že jako místo určení je uváděna obec, Česká republika. Soud dospěl k závěru, že pro uzavření kupní smlouvy mezi těmito subjekty byly splněny zákonné podmínky, neboť je zřejmé, mezi kým byla uzavřena, mezi účastníky smluvního vztahu došlo k ujednání jejího obsahu a byla sjednána i cena, doba a místo dodání. Žalovaná proto v rozhodném období nevystupovala v těchto obchodních vztazích jako odběratel ale pouze jako zprostředkovatel prodeje, za což pravděpodobně dostávala provizi. Po uskutečnění dalšího obchodu a uzavření kupní smlouvy mezi anonymizováno na anonymizováno a žalovanou v ČR muselo být anonymizováno společností žalované opět fakturováno. Z výše uvedeného vyplývá, že v tomto obchodním řetězci byly uskutečněny tři dodání, a to od anonymizováno pro žalobce, od žalobce pro anonymizováno a od anonymizováno pro žalovanou. Přepravu lze přiřadit prvnímu dodání v země (počátek přepravy). Druhé a třetí dodání jsou bez přepravy, kdy v České republice je konec přepravy, tedy je místem dodání. Podle § 3 odst. 7 UStG. Vznikla žalobci a právnická osoba povinnost zaregistrovat se jako plátci DPH na území České republiky a žalobce měl povinnost DPH z vícečetných obchodů odvést na území České republiky. Žalobce nevykázal, ani nezdanil DPH v České republice s námitkou, že tuto povinnost nese žalovaná, které vznikla povinnost odvést českou DPH za dodávku od anonymizováno. Vzhledem k tomu, že žalobce vystupoval s anonymizováno DIČ, považoval anonymizováno finanční úřad za místo intrakomunitárního pořízení země až do okamžiku prokázání, že bylo pořízení zdaněno v České republice, k čemuž žalovaná dle názoru žalobce neposkytla dostatečnou součinnost. Žalovaná na svoji obranu uvedla, že určité doklady žalobci včas zaslala, ale že neměla od žalobce zpětnou vazbu. Prokázání těchto tvrzení jsou pro účely rozhodnutí soudu nevýznamná. Soud uzavřel, že si žalobce musel být vědom toho, že není možné nadále uplatňovat pravidla třístranného obchodu. Jak sám anonymizováno finanční úřad ve svém rozhodnutí uvedl, předmětný obchod probíhal mezi čtyřmi subjekty – anonymizována dvě slova, anonymizováno země, anonymizováno země a příjmení jméno, proto zkoumal obchody posledních tří bezprostředně následujících subjektů. Z uvedeného je ale zřejmé, že žalobce nebyl prvním příjemcem, nýbrž prvním dodavatelem a pro aplikaci zjednodušeného odvodu DPH by musel sám zajišťovat dopravu pro právnická osoba země, což se nestalo, neboť tuto přepravu obstarávala právnická osoba anonymizováno, a právě proto byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty, když třístranný obchod je možné uplatnit i u vícečetných obchodů, ale musí splňovat striktní parametry uvedené v zákonných ustanoveních citovaných výše. Soud považuje za jednoznačně prokázané, a to mailovou komunikací mezi zaměstnankyněmi účastníků, že žalobce věděl, že právnická osoba disponuje pouze anonymizována dvě slova, a proto se nyní nemůže bránit tvrzením, že spoléhal na ujištění žalované. Skutečnost, zda i v rozhodné době účastníci splňují podmínky, pro zjednodušený odvod DPH, si měl žalobce přinejmenším ověřit a případně žádat o registraci k DPH v ČR. Žalobce se spokojil pouze s tvrzením žalované, i když mu svědčila zákonná povinnost odvést DPH na území České republiky. Soud má za to, že při nesplnění zákonných podmínek třístranného obchodu měl každý účastník obchodu povinnost, a to v rámci veřejného práva, přiznat DPH na vstupu i výstupu a uplatnit odpočet daně z přidané hodnoty v příslušném státu ve výši podle vnitrostátních předpisů. Tvrzení žalobce, že přenesení daňové povinnosti vyplývá z textu faktur, s odkazem na větu, že se jedná o třístranný obchod v rámci Evropské unie, a že daň je povinen odvést zákazník, je právně irelevantní, neboť jednak nejde o dvoustranné smluvní ujednání a navíc jsou faktury adresované jinému subjektu.

Současně soud uzavřel, že se žalobci v řízení nepodařilo neprokázat, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření dohody, ve které by se žalovaná zavázala k povinnosti přiznávat a hradit za žalobce z uzavřených obchodů v rozhodné době daň z přidané hodnoty, v důsledku čehož by došlo k modifikaci ustanovení § 25b odst. 2 německého zákona o DPH, které stanoví povinnost odvodu DPH zákazníkovi. Naopak z předmětných faktur, jež byly vystaveny žalobcem právnická osoba, bylo prokázáno, že obsahují tzv. doložku DDP obec, podle které má prodávající povinnost opatřit dovozní povolení, uhradit clo, daně a poplatky a povinností kupujícího je odebrat zboží. Podle znění této doložky tedy měl DPH uhradit žalobce jako prodejce, ledaže by prokázal, že se smluvní strany ve smlouvě dohodly jinak a jak již bylo uvedeno shora, v tomto směru žalobce neunesl důkazní břemeno. Proto měl každý účastník obchodu povinnost, a to v rámci veřejného práva, přiznat DPH na vstupu i výstupu a uplatnit odpočet daně z přidané hodnoty. Tato povinnost vznikla i žalované a její nesplnění je nyní sankcionováno ze strany českého finančního úřadu. I kdyby žalovaná jako daňový subjekt nesplnila svoji zákonnou povinnost, kterou má ve vztahu k českému správci daně, nezakládá toto její případné jednání v rozporu s veřejným právem nárok žalobce z titulu náhrady škody, neboť nebyla splněna zákonná podmínka pro uplatnění nároku, a to příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Žalovaná pak neporušila ani tvrzenou smluvní povinnost, kterou žalobce neprokázal hradit DPH za něj, ale naopak vznikla tato povinnost, jak uzavřel i anonymizováno finanční úřad, s ohledem na nesplnění podmínek třístranného obchodu a nesprávné aplikace zjednodušeného režimu odvodu DPH. Soud uzavřel, že se žalovaná nedopustila jednání v rozporu se smlouvou, ani jednání v rozporu se zákonem, v jehož důsledku by žalobci vznikla škoda.

35. Dále dospěl k závěru, že je nedůvodný i požadovaný nárok z titulu bezdůvodného obohacení uplatněný žalobcem, neboť má za to, že se žalovaná na úkor žalobce nijak neobohatila, když jí nevznikla smluvní povinnost odvádět za žalobce příjmení z intrakomunitárního pořízení. I kdyby se žalovaná účastnila účelových fakturačních řetězců s nestandartními transakcemi, aby získala neoprávněné daňové výhody, jak naznačuje žalobce, nemohla se bezdůvodně obohatit na úkor žalobce, ale ve vztahu k státu. Navíc soud uzavřel, že si žalobce musel být vědom toho, že dochází k fakturačnímu řetězci, kdy se do něj zapojil vědomě vlastním jednáním a neučinil žádná opatření, aby se jeho součástí nestal. Vzhledem ke shora uvedenému mu byla správně dovyměřena daň z přidané hodnoty anonymizováno finančním úřadem a nemůže se nyní domáhat nároku z titulu náhrady škody ani bezdůvodného obohacení.

36. Co se námitky promlčení uplatněné žalovanou ve vztahu k nároku z bezdůvodného obohacení týče, soud doplňuje, že případný nárok by promlčen nebyl, neboť rozhodným dnem pro počátek běhu promlčecí lhůty je den, kdy žalobce za žalovanou skutečně plnil to, co měla po právu plnit sama, tj. 30. 5. 2018, kdy mu byl stržen finanční obnos z bankovního účtu.

37. K námitce důvěryhodnosti y nazvané jako„ Posudek právnická osoba“, v provedených důkazech označený jako průvodní dopis právnická osoba ze dne 21. 4. 2020, soud sděluje, že při odvozené aplikaci číslo Etického kodexu příjmení auditorů ČR a v souladu s mezinárodními auditorskými standardy by zřejmě bylo na místě pochybovat o důvěryhodnosti y, neboť dotyčná auditorská společnost vykonávala pro žalobce i daňové poradenství a zastupovala ho v řízení před finančním úřadem, nicméně po provedeném dokazování, kdy soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, má skutkový stav pro rozhodnutí ve věci dostatečně zjištěn dalšími důkazy.

38. Pokud žalobce poukazoval na nepoctivé jednání žalované ve smyslu v souvislosti se zavádějícími informacemi o zákonné povinnosti odvádět a platit DPH, je z mailové komunikace a dokonce i z předmětných faktur zřejmé, že žalobce na fakturách uváděl DIČ zákazníka, tedy právnická osoba s anonymizováno původem, ačkoliv si měl být dle názoru soudu plně vědom, že pro naplnění podmínek třístranného obchodu a s tím spojeného zjednodušeného režimu odvodu DPH nejsou splněny zákonné podmínky. Nepoctivé jednání žalované tedy nebylo prokázáno. Na základě shora uvedeného soud žalobu zcela zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že náleží žalované, která měla ve věci plný úspěch, proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení dle , advokátní tarif, a to za 10,5 úkonů právní služby, přičemž tarifní hodnota je odvislá od aktuálního měnového kurzu Eura a činí:

Datum úkonu; Typ úkonu; příjmení eura; Tarifní hodnota za 1 úkon právní služby

4. 11. 2019; Příprava a převzetí zastoupení; 25,515; 114 900 Kč

6. 11. 2019; Sepis vyjádření; 25,500; 114 860 Kč

3. 2. 2020; Sepis vyjádření; 25,175; 113 980 Kč

6. 2. 2020; Účast na jednání soudu, které přesáhlo 2 hodiny (2 úkony); 24,895; 113 180 Kč

9. 3. 2020; Sepis vyjádření; 25,505; 114 860 Kč

12. 6. 2020; Sepis vyjádření + stanovisko ke změně žaloby; 26,680; 118 140 Kč

20. 7. 2020; Sepis vyjádření; 26,600; 117 900 Kč

20. 8. 2020; Účast na jednání soudu, které přesáhlo 2 hodiny (2 úkony); 26,060; 116 420 Kč

116 25. 8. 2020; Účast na jednání soudu, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (1/2 úkonu); 26,120; 580 Kč

Celkem tarifní hodnota za 10,5 úkonů činí částku 1 212 130 Kč. K tomu dále žalované náleží náhrada paušálních výdajů dle § 13 po 300 Kč za 11 úkonů právní služby, náhrada promeškaného času při cestách k soudu ve dnech 6. 2. 2020, 20. 8. 2020 a 25. 8. 2020, přičemž za každou cestu náleží 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem tedy 1 200 Kč a cestovné za cestu k soudu dne ve dnech 6. 2. 2020, 20. 8. 2020 a 25. 8. 2020, ve směru obec obec a zpět, celkem 100 km osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,06 nafty motorové číslo km, při ceně dle vyhlášky 31,80 Kč za litr a náhradě za 1 km 4,8 Kč, za 1 vykonanou cestu 581 Kč, celkem tedy 1 743 Kč. Celková částka byla navýšena o 21% DPH ve výši 1 748 Kč Celkem činí náklady řízení částku 1 474 231 Kč, jež je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Právní zástupkyní žalované účtovanou náhradu za nahlížení do spisu a poradu s klientem soud nepřiznal, neboť nahlížení do spisu bylo učiněno dne 1. 10. 2019 jednatelem žalované příjmení jméno příjmení a nikoliv anonymizováno et anonymizováno jméno příjmení, která právní zastoupení převzala až dne 4. 11. 2019. Uskutečnění porady s klientem nebylo soudu ze strany zástupkyně doloženo. Soud nevyhověl návrhu zástupkyně žalované o navýšení mimosmluvní odměny v souladu s § 12 odst. 1 advokátního tarifu alespoň na dvojnásobek standardní tarifní hodnoty, neboť pro aplikaci předmětného ustanovení na tento případ neshledal splnění podmínek. I když je spor zatížen předpisy Evropské unie a cizího státu, upravují běžnou praxi žalobkyně v rámci jejích dlouhodobých obchodních styků a veškeré y i právní předpisy byly přeloženy do českého jazyka.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).