Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 143/2021-47

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

zaplacení 25 898,23 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 004 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 29.10.2020 do 27.1.2021 ve výši 390,88 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 004 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 6 894,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 041,62 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 23 941,23 Kč od 28.1.2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 29.10.2020 do 27.1.2021 ve výši 141,80 Kč a úroku z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 6 894,23 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 163,39 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, LL.M., advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 004 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 29.10.2020 do 27.1.2021 ve výši 390,88 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 004 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 6 894,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 041,62 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 23 941,23 Kč od 28.1.2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 29.10.2020 do 27.1.2021 ve výši 141,80 Kč a úroku z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z částky 6 894,23 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 163,39 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28.1.2021 ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 898,23 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 17.6.2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, a to prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, který je obdobou internetového bankovnictví. S registrací v tomto systému bylo spojeno ověření totožnosti žalovaného, kterému byla následně automaticky odeslána SMS s kódem na žalovaným uvedené telefonní číslo, a údaje poskytnuté žalovaným byly poté porovnány s číselným intervalem a jemu odpovídající platností a žalovaný pak odpověděl na kontrolní otázky ověřující jeho totožnost. Registrace a podpis smlouvy byl žalovaným učiněn za pomoci SMS kódu na telefonním čísle číslo a IP adrese číslo Smlouva byla elektronicky podepsána kódem číslo dne 17.6.2019. Žalobkyně rovněž uvedla, že před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně posoudila jeho úvěruschopnost, když zjistila, že žalovaný jako zaměstnanec dosahoval čistého měsíčního příjmu 18 895 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti byly ve výši 70 000 Kč, výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný byl svobodný, neměl vyživovací povinnost a bydlel u rodičů. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem bez negativní informace, dotaz do registru NRKI byl proveden s pozitivním výsledkem, dotaz do registru CEE byl proveden s výsledkem bez záznamu, lustrací v ISIR žalovaný nebyl nalezen, a žalobkyně tak neměla pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný byl na základě uvedené smlouvy oprávněn opakovaně čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 24 990 Kč s tím, že se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a uhradit za ně úrok. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena ve výši 4% z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky jako je poplatek za výpis a dále nepravidelné poplatky jako je poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. Splatnost splátek byla ujednána na 20. den kalendářního měsíce následující po měsíci, kdy došlo k čerpání částky. Mezi účastníky byl sjednán rovněž úrok ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu načerpal 84 690 Kč, kdy částka prvního čerpání ve výši 24 990 Kč bylo poskytnuta přímo prodejci zboží (právnická osoba) bezhotovostním převodem na účet dne 8.7.2019. Žalovaný uhradil jedenáct splátek v celkové výši 65 686 Kč, což rovněž potvrzuje uzavření předmětné smlouvy. Žalovaný však svůj závazek úvěr řádně a včas splácet a hradit úrok porušil, a proto jej žalobkyně zesplatnila ke dni 14.10.2020 a současně byl vyzván k jeho úhradě. Žalovaný však dluh ani poté nezaplatil. Žalobkyně proto po žalovaném nárokovala celkem částku ve výši 25 898,23 Kč, jež sestává z neuhrazené jistiny ve výši 23 941,23 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč dle bodu 9.1 úvěrových podmínek, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč dle bodu 9.1 úvěrových podmínek a poplatků ve výši 57 Kč dle bodu 5.5 úvěrových podmínek. Jelikož žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud z textu Smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním číslo zjistil, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr, resp. úvěrový rámec do částky 24 990 Kč. Žalovaný se podle smlouvy měl zavázat tento úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, s úrokovou sazbou 26,28 %. Výše prvního čerpání byla ve výši 24 990 Kč za účelem nákupu zboží (lednice Samsung) v 11 pravidelných splátkách po 2 499 Kč Smlouva neobsahovala podpis žalovaného, resp. v místě jeho podpisu byl uveden kód číslo. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 70 000 Kč a příjmem ostatních členů domácnosti byl uveden rovněž ve výši 70 000 Kč. Žalovaný neměl mít žádnou vyživovací povinnost. Z kopie občanského průkazu žalovaného vyplývá, že ji má žalobkyně k dispozici.

5. Z Úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil, že tyto nebyly žalovaným podepsány.

6. Soud z lokalizace IP, zjištění polohy zařízení na mapě - webová adresa číslo zjistil, že tato adresa se vztahuje k zařízení, které má polohu v kraji obec, městě obec.

7. Z přípisu společnosti T- Mobile Czech Republic a.s. soud zjistil, že telefonní číslo není evidováno v jejich síti, a IP adresa číslo nepatří do rozsahu této společnosti přidělených IP adres.

8. Z přípisu společnosti právnická osoba ze dne 17.6.2021 vyplývá, že telefonní číslo je registrováno v síti této společnosti na jméno jméno příjmení, rodné číslo, bytem adresa žalovaného. Uvedená společnost uvedla, že IP adresu číslo neprovozuje.

9. Společnost O2 Czech Republic, a.s. k výzvě k součinnosti ze dne 21.6.2021 sdělila, že telefonní číslo je vedeno u právnická osoba a IP adresa číslo ke dni 17.6.2019 patřila NET-BKS číslo (BKS obec).

10. Ze scanu mobilního telefonu – výpisu z účtu soud zjistil, že na účet č. bankovní účet byla poukázána od zaměstnavatele žalovaného právnická osoba dne 15.5.2019 částka 18 895 Kč.

11. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25.5.2021 soud zjistil, že žalobkyně dne 8.7.2019 poukázala na účet prodejce číslo bankovní účet částku ve výši 24 990 Kč.

12. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovanému odmítnut jeden splátkový úvěr dne 4.4.2019 ve výši 30 770 Kč, dne 18.5.2019 žalovaný požádal o úvěr ve výši 25 970 Kč.

13. Výpis čerpání splátek a úhrad prokazuje, že žalovaný načerpal u žalobkyně celkem částku 84 690 Kč, z toho dne 6.7.2019 částku 24 990 Kč ve prospěch právnická osoba za nákup zboží na splátky, dále převodem na účet bankovní účet dne 27.9.2019 částku 4 000 Kč, dne 4.11.2019 částku 2 500 Kč, dne 5.11.2019 částku 100 Kč, dne 9.12.2019 částku 22 500 Kč, dne 12.12.2019 částku 2 800 Kč, dne 27.1.2020 částku 1 800 Kč, dne 14.2.2020 částku 24 000 Kč, dne 24.2.2020 částku 1 000 Kč a dne 5.6.2020 částku 1 000 Kč. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 65 686 Kč.

14. Žalobkyně výzvou ze dne 14.10.2020 vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy číslo stanovila mu k zaplacení lhůtu 14 dnů od sepsání dopisu. Odeslání výzvy žalobkyně doložila podacím archem ze dne 14.10.2020.

15. Předžalobní výzvou ze dne 5.11.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě do sedmi dnů ode dne odeslání předmětné výzvy. Tato výzva byla zaslána žalovanému, jak je zřejmé z podacího archu ze dne 5.11.2020.

16. Z jiných než uvedených důkazů soud nevycházel, neboť ostatní důkazy považoval za nadbytečné.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu , vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný měly uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěrový rámec s opakovaným čerpáním a žalovaný se měl zavázat peněžní prostředky společně s úvěrem žalobkyni vrátit ve splátkách. Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 84 690 Kč, na kterou zaplatil 65 686 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný zbývající peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, vyzvala ho žalobkyně výzvou ze dne 14.10.2020 k úhradě dluhu nejpozději do14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani na základě zaslané výzvy ze dne 17.6.2019, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení a , (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

19. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

25. Podle , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v  nebo .

26. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

27. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

28. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

29. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

30. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. , podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

31. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Podle § 1968 věta prvá o.z., platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; soud dále vycházel z ust. § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

34. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 19 004 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy.

35. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Z provedeného dokazování však soud nemá za prokázané, že by žalovaný smlouvu skutečně uzavřel, neboť v místě podpisu žalovaného byl na smlouvu připojen jen číselný kód bez dalšího. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Kód měl být žalovaným připojen na smlouvu, ze smlouvy předložené žalobkyní však nevyplývá, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, a že po té, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Dále nebylo prokázáno, že by kód byl připojen právě žalovaným, a že by právě žalovaný byl tím, kdo jej na smlouvu připojil. Nad to telefonní číslo, na který měl být kód zaslán, nepatří žalovanému. Stejně tak Dohledání informací o činnosti klienta ve spojení s internetovými stránkami webová adresa číslo neprokazují, že by smlouvu uzavřel právě žalovaný, když daná IP adresa se nenachází v místě bydliště žalovaného.

36. Soud tak nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě s žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána se žalovaným, že ten ji uzavřel právě s obsahem, který byl předložen soudu.

37. Nad to předmětná smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná i z důvodu, že žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně neprověřila jeho úvěruschopnost. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet.

38. V textu úvěrové smlouvy měl čistý měsíční příjem žalovaného činit 70 000 Kč, přičemž podle výpisu z účtu činil čistý měsíční příjem žalovaného toliko 18 895 Kč. Žalovaný měl být svobodný, neměl mít žádnou vyživovací povinnost a příjem dalších osob v domácnosti měl činit 70 000 Kč. Z předložených důkazů však nevyplývá, že by si žalobkyně ověřovala příjem dalších členů domácnosti žalovaného a nezkoumala ani jeho výdaje, které mimochodem nebyly ve smlouvě ani uvedeny (např. na bydlení a stravu, dopravu apod.). Stejně tak žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a CEE s negativním výsledkem. Je tak zřejmé, že žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a nebylo tak zřejmé, zda žalovaný má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru.

39. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu o.z., neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

40. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

41. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, a i z tohoto důvodu smlouvu posoudil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

42. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 84 690 Kč a že žalovaný zaplatil celkem 65 686 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení v částce 19 004 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat (výrok I. rozsudek).

43. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou částky 19 004 Kč, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z této částky ve výši dle , tj. za dobu od 29.10.2020 (den následující po uplynutí 14 denní lhůty dle výzvy ze dne 14.10.2020) do 27.1.2021 v kapitalizované výši 390,88 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 004 Kč od 28.1.2021 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle v délce trvání 3 dnů. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. a II. rozsudku).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 163,39 Kč, přičemž tato částka představuje 46,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 036 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 898,23 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč (výrok III. rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).