Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 302/2020-137
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka a dále v sazbě 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a s obchodním úrokem v kapitalizované výši částka a dále v sazbě 12 % ročně z částky částka, a to vše ve splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částka, a to vše ve splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s obchodním úrokem v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 12 % ročně z částky [částka], a to vše ve splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení [částka], a to vše ve splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným původně u Okresního soudu v Mostě dne datum a zdejšímu soudu postoupeným usnesením č. l. 31 pro místní nepříslušnost, zaplacení plnění ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, který byl pro neplnění sjednaných splátek žalobkyní učiněn splatným dnem datum. Původní stručné konstatování povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované k výzvě soudu doplnila podáním č. l. 95, konstatovala, že v té době žalovaná hradila u žalobkyně splátky jiného úvěru, ale toliko částka měsíčně, její dlouhodobý měsíční příjem činil cca anonymizována dvě slova. Kč.
3. K postupu dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) nebyl dán žalobkyní souhlas, soud proto nařídil jednání. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud po ní obsáhle pátral, leč bezvýsledně, žalovaná se nezajímá ani o své vlastní děti (č. l. 87 a 93), pokus o volání na tel. číslo tel. číslo beze slova ukončila hned poté, co se soud jako volající představil. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Od novely občanského soudního řádu , provedené zákonem č. 7/2009 Sb. , je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listin y nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ).
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o úvěru žalobkyně prokázala závazek žalované hradit po načerpání jistiny do výše částka úrok ve výši nejméně 12 % ročně, měsíční poplatek částka za vedení účtu (č. bankovní účet). Předloženou historií účtu od datum do datum byla prokázána výše pohledávky. Dle registru obyvatel byl v předchozích letech obecným soudem žalované název soudu, zde však nebyla zjištěna žádná nařízená exekuce (zpráva č. l. 55, doplněná telefonicky při jednání). Dlouhodobý měsíční příjem žalované v roce 2016 činil dle výpisů z účtů č. l. 100 až 126 okolo anonymizována dvě slova. Kč (byť se po většinu času jednalo dávku nemocenské v důsledku dlouhodobé pracovní neschopnosti). Smlouvou č. l. 99 bylo prokázáno, že žalovaná měla u žalobkyně i běžný účet, z něhož byly odepisovány splátky (č. bankovní účet). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem vypracování i zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (na adresu dle smlouvy).
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali závazek spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku , s charakterem revolvingového úvěru. Žalobkyně poskytnutím kreditního zůstatku plnila řádně, žalovaná nikoliv, když v pozdější době neměla na běžném (inkasním) účtu dostatek prostředků pro další sjednané splátky. Žalobě tak soud mohl vyhovět v plném rozsahu, včetně úroku z prodlení s odkazem na § 1970 tamtéž a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , dílem kapitalizovaného, dílem běžícího do zaplacení.
6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze čtyř mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, po částka a čtyř paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a podáním žalobního návrhu. Toliko přehlédnutím, že předžalobní výzva není kvalifikovaná, ale toliko jednoduchá, soud nekrátil mimosmluvní odměnu tohoto úkonu na polovinu, vyhlášeným rozsudkem je však již soud prvního stupně vázán. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.
7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná pracuje v dělnických, nekvalifikovaných profesích a dle fluktuace bydlišť a čerpání sociálních dávek pravděpodobně i nemajetná. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl přibližně tříměsíční splátkový kalendář, resp. půlroční ohledně nákladového výroky, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.