Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 136/2020-54
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 8,5 % ročně a co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka,
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % ročně a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) a žalovaným dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne datum řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.
4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že právnická osoba odeslala dne datum na účet žalovaného částku částka, tato částka byla na účet žalovaného připsána. Naopak nebylo prokázáno, že došlo téhož dne k uzavření platné smlouvy o (spotřebitelském) úvěru, jelikož žalobkyně neprokázala, že právnická osoba zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
5. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v obecné rovině tvrdila, nepředložila však k těmto tvrzením žádné relevantní důkazy (souhlas se zpracováním osobních údajů v dlužnických registrech neprokazuje, že k prověření žalovaného skutečně došlo). Neunesla tedy ohledně svých tvrzení břemeno důkazní. anonymizována dvě slova přitom měla povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listin y. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ve spojení s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), čl. 8 směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoli. S ohledem na citovaný nález proto soud musí zkoumat, zda poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, že je v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zakotveno, že tak činí jen k námitce spotřebitele (totéž konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo OPR- právnická osoba proti GK).
6. Zástupce žalobkyně se nedostavil k ústnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, čímž se sám připravil o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10 , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ). Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně výše uvedené skutečnosti se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem.
7. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Poskytnutí spotřebitelského úvěru bez řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se s ohledem na cíle předmětné právní úpravy a výše citovanou judikaturu zjevně příčí dobrým mravům, pročež je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
8. Z neplatné smlouvy nevzniklo právnická osoba právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka; co do této částky je tak žaloba bez dalšího nedůvodná.
9. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaný se na úkor právnická osoba bezdůvodně obohatil o částka, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržel plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku), a je povinen žalobkyni, na kterou byla pohledávka právnická osoba postoupena, toto bezdůvodné obohacení vydat. Proto soud žalobě výrokem I. v tomto rozsahu vyhověl.
10. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , neboť ohledně této částky je žalovaný s plněním své povinnosti v prodlení. Jelikož je předložená smlouva neplatná, neplatné je i ujednání o splatnosti závazku z ní, bylo tedy třeba vycházet z první prokázaně doručené výzvy k úhradě dluhu. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od datum za situace, kdy byl žalovaný upomínán k úhradě dluhu výzvou ze dne datum s poskytnutou 3denní lhůtou a tato uplynula dne datum (s ohledem na datum odeslání datum a domněnku doby dojití do 3 pracovních dnů).
11. Ve zbývajícím rozsahu proto soud ze shora popsaných důvodů žalobu výrokem II. zamítl.
12. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005 , Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 48 % nákladů řízení z částky částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka (celkem tedy částka + částka + částka + částka). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do 74 % předmětu řízení (částky částka a úroku z prodlení z této částky od datum k dnešnímu dni ve výši částka, tj. celkem ohledně částka z celkové částky částka), žalovaný byl úspěšný co do 26 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 48 % nákladů řízení, jež činí částka. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.
14. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.
15. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
16. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).