Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

107 C 53/2021-104

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 12 594,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 594,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 380,50 Kč od 2. 2. 2020 do 21. 9. 2020, spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 12 594,95 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 761,79 Kč od 2. 2. 2020 do 21. 9. 2020, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 12 594,95 Kč od 22. 9. 2020 do 4. 10. 2020 a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 594,95 Kč od 5. 10. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 594,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 380,50 Kč od 2. 2. 2020 do 21. 9. 2020, spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 12 594,95 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 761,79 Kč od 2. 2. 2020 do 21. 9. 2020, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 12 594,95 Kč od 22. 9. 2020 do 4. 10. 2020 a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 594,95 Kč od 5. 10. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 594,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 6. 11. 2015 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. bankovní účet. Žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 6 000 Kč, přičemž dodatkem jej žalovaný dne 30. 11. 2015 navýšil na částku 10 000 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,90 % ročně společně s poplatky spojenými s jeho vedením. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý úvěr průběžně čerpat a zavázal se nepřekročit jeho stanovenou výši a dluh z kontokorentního úvěru splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Žalovaný porušil stanovené podmínky, když na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný neuhradil ani na výzvu ze dne 1. 2. 2020, v níž žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu ze dne 23. 9. 2020.

2. Podáním ze dne 11. 6. 2021 a 15. 6. 2021 žalobkyně doplnila k výzvě soudu svá skutková tvrzení. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci tzv. kreditní linky, která byla napočtena na základě příjmu z předchozí úvěrové žádosti a na základě předchozích transakcí na účet žalovaného. Dle výpisu z účtu žalovaného je patrné, že částka odpovídá průměrné mzdě v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 5 853 Kč u kontokorentu s limitem 6 000 Kč a 9 076 Kč u kontokorentu s limitem 10 000 Kč. Žalovaný neuvedl žádné dodatečné výdaje. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, vycházela přitom z jeho příjmu 13 445 Kč. Současně obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. V době podání žádosti žalovaný splácel jiný úvěr u žalobkyně ve splátkách po 1 697 Kč měsíčně a dále měl kreditní kartu s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 250 Kč. Splátky mimo žalobkyni v žádosti žalovaný neuvedl. Splátka nového kontokorentu činila 500 Kč měsíčně a po jeho navýšení 833 Kč měsíčně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 12. 7. 2021 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. , (dále jen „ “) a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru soud zjistil, že dne 6. 11. 2015 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva, dle které bylo žalovanému umožněno čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu 6 000 Kč na jeho bankovním účtu č. bankovní účet a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % ročně nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. Dle článku 3.3 je banka oprávněna úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného s vrácením úvěru. Předmětná smlouva byla podepsána smluvními stranami.

5. Z dodatku ke smlouvě o kontokorentním úvěru vedeném na účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalovaný se dohodl s žalobkyní na navýšení povoleného přečerpání účtu na částku 10 000 Kč.

6. Z nezávazné žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním domě nebo bytě a je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba od roku 2011. Jeho příjem ze zaměstnání činí 13 445 Kč měsíčně a měsíční platby domácnosti tvoří pouze splátky úvěru ve výši 1 948 Kč.

7. Dle podkladů pre súdne konanie a výpisů z účtu za období od 1. 10. 2019 do 29. 2. 2020 žalovaný na kontokorent celkem vyčerpal částku 12 594,95 Kč.

8. Ze souhrnného infa z CCB soud zjistil, že žalovaný má uzavřeny 2 úvěrové smlouvy s celkovou angažovaností 37 399 Kč a měsíční splátkou 1 793 Kč.

9. Z tabulky žalobkyně soud zjistil, že příjem žalovaného na jeho bankovním účtu v měsíci listopadu 2015 byl 13 655 Kč a žalobkyně jej vyhodnotila jako schopného splácet úvěr z kontokorentu.

10. Z výpisů z účtu za období od 1. 1. 2015 do 30. 11. 2015 soud zjistil, že konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného za první polovinu roku 2015 byl - 152,20 Kč, za měsíc červen 209,43 Kč, za měsíc červenec 147,84 Kč, za měsíc srpen 262,67 Kč, za měsíc září 76,84 Kč, za měsíc říjen 32,56 Kč a za měsíc listopad - 6 375,93 Kč, přičemž v tomto měsíci je kromě mzdy příchozí platbou částka 20 000 Kč za kontokorent. V některých měsících nedocházelo k úhradě inkas pro nedostatek peněz na účtu.

11. Podle článku 15 Všeobecných obchodních podmínek může žalobkyně smlouvu o kontokorentu vypovědět s okamžitou účinností, porušil-li žalovaný jakoukoli ze svých povinností vůči žalobkyni (zejména jednáním, kterým žalobkyni způsobí škodu).

12. Připomenutím informace o dluhu na účtu blokovaném exekucí ze 7. 12. 2019 žalobkyně upozornila žalovaného, že jeho účet je blokovaná exekucí a zároveň vykazuje dluh po splatnosti ve výši 506 Kč, který vznikl přečerpáním limitu kontokorentu. Pokud žalovaný nevyřeší exekuci a dluh po splatnosti, zesplatní žalobkyně celý kontokorent, jehož výše činí 10 506 Kč a smlouvu ke dni 1. 2. 2020 vypoví.

13. V poslední výzvě před podáním žaloby ze dne 3. 2. 2020 žalobkyně žalovaného informovala, že pohledávku z účtu převedla na evidenční účet, jelikož nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání a vyzvala žalovaného v úhradě dlužné částky.

14. Předžalobní výzvou zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě s upozorněním na podání žaloby. Předžalobní výzva byla zaslána dne 23. 9. 2020.

15. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně poskytla žalovanému možnost přečerpání účtu formou kontokorentu nejprve do výše 6 000 Kč a poté jej navýšila na 10 000 Kč, po dobu jednoho roku se sjednaným úrokem 18,90 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, řádně jej však nesplácel a překročil sjednaný limit kontokorentu. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 1. 2. 2020 s nedovoleným zůstatkem - 12 594,95 Kč. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr příjem 13 655 Kč měsíčně a splácel úvěry 1 948 Kč měsíčně. Kontinuálně rok před žádostí o kontokorent žalovaný téměř všechny příjmy během měsíce použil a zůstatek na jeho bankovním účtu za jednotlivé měsíce nepřekročil 263 Kč. V některých měsících nedocházelo k úhradě inkas pro nedostatek peněz na účtu.

16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ust. , (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla žalobkyně povinna postupovat také v intencích , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na příjmy spotřebitele a stanovení výdajů dle interního ekonomického modelu nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Soudu byla předložena žádost žalovaného o úvěr, avšak z ní nevyplývá, jaké jsou výdaje žalovaného kromě částky 1 948 Kč měsíčně jako splátky za úvěr. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného vyplývajícího z jeho bankovního výpisu, avšak nijak nezkoumala výdajovou stránku jeho majetkových poměrů a pro posouzení úvěruschopnosti použila interní ekonomický model dle statických dat a údaje o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. Kontinuálně rok před žádostí o kontokorent žalovaný téměř všechny příjmy během měsíce použil a zůstatek na jeho bankovním účtu za jednotlivé měsíce nepřekročil 263 Kč, přičemž splátka kontokorentu činila 500 Kč měsíčně a po jeho navýšení 833 Kč měsíčně. V některých měsících nedocházelo k úhradě inkas pro nedostatek peněz na účtu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu a 3 poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného a v důsledku toho je shora uvedená smlouva je ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 12 594,95 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu o. z. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. a o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky, a to ode dne 5. 10. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 23. 9. 2020 se lhůtou k plnění do 5 dnů. Protože byla výzva zasílána žalovanému s využitím provozovatele poštovních služeb, vycházel soud z tzv. domněnky doby dojití stanovené v  o. z., tedy že zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 29. 9. 2020. Žalovaný měl 5 dnů na zaplacení dlužné částky, takže pokud svou povinnost do 4. 10. 2020 nesplnil, je od 5. 10. 2020 v prodlení a od tohoto dne přísluší žalobkyni úroky z prodlení, které byly přiznány ve výši 8,25 % ročně dle Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

17. Podle ve spojení s ust. zavázal soud žalovaného, aby zaplatil žalobkyni, která měla ve věci procesní neúspěch pouze do příslušenství a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, tří úkonů právní služby dle , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), každý po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby), tří režijních paušálů po 100 Kč podle a. t. a částky odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč podle Celkovou částku nákladů řízení soud zavázal žalovaného zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.