Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 178/2021-20
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 29 340 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části o zaplacení částky 9 340 Kč představující smluvní pokutu a částky 2 780 Kč představující kapitalizovaný úrok, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 558,90 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 420 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice a číslo.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se v části o zaplacení částky 9 340 Kč představující smluvní pokutu a částky 2 780 Kč představující kapitalizovaný úrok, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 558,90 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 420 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b>
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 9 340 Kč z titulu sjednané smlouvy o úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně – společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ původní věřitel“), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr společně s poplatkem tj. celkem částku 23 680 Kč spolu s příslušenstvím do 29. 7. 2019. Na poskytnutý úvěr však nezaplatil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu počítanou s jistiny ve výši 20 000 Kč od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 30. 7. 2019 do 8. 11. 2020, v celkové výši 9 340 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 4. 12. 2020. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky i předžalobní výzvou ze dne 27. 1. 2021. Žalovaný však na svůj dluh ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř.
4. V průběhu řízení doručila žalobkyně soudu vyjádření, ve kterém uvedla, že nedisponuje doklady, kterými by mohla prokázat, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, proto bere žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 2 780 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 340 Kč zpět. Žalobkyně tak požadovala zaplacení toliko částky 20 000 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 558,90 Kč (za období od 30. 7. 2019 do 8. 11. 2020) a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od 21. 11. 2020 do zaplacení. Dle ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o.s.ř., dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nevyžaduje se souhlas ostatních účastníků. Jelikož žalobkyně vzala částečně žalobu zpět dříve, než začal soud ve věci jednat, zastavil soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného. (výrok I)
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum ve znění změny ze dne 25. 6. 2019 má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v celkové částce 23 680 Kč do 29. 7. 2019 Součástí smlouvy byly obchodní podmínky původního věřitele.
6. Z výpisu z účtu vystaveného anonymizována dvě slova k účtu číslo má soud za prokázané, že na účet bankovní účet byla dne 20. 2. 2019 odeslána částka 20 000 Kč, která byla označena variabilním symbolem číslo a poznámkou půjčka od webová adresa číslo.
7. Z výpisu z účtu vystaveného anonymizována dvě slova k účtu číslo má soud za prokázané, že na tento účet byla dne 10. 11. 2016 připsána platba ve výši 0,01 Kč z účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného.
8. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, její přílohy identifikující úvěrovou smlouvu číslo potvrzení o přijetí platby ze dne 20. 11. 2020 má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.
9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2020 a podacího archu ze dne 7. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalovanému bylo na adresu adresa žalovaného, která byla v tomto oznámení vyčíslena na částku 32 140 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu.
10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 27. 1. 2021 a podacího archu ze dne 29. 1. 2021 má soud za prokázané, že byla žalovanému zaslána na adresu adresa žalovaného.
11. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.
12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
18. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
19. Jelikož nebylo v průběhu řízení prokázáno, že by původní věřitel zkoumal s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně výslovně v částečném zpětvzetí žaloby uvedla, že nedisponuje konkrétními důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, má toto pochybení za následek absolutní neplatnost smlouvy ve smyslu § 588 o. z., neboť toto porušení povinnosti odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem i z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Jelikož je důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezený nárok vůči žalovanému na vrácení toliko zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, rozhodl soud tak, že je žalovaný povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 30. 7. 2019 do 8. 11. 2020, a dále od 21. 11. 2020, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky na žalobkyni. Jelikož byla původní smlouva o úvěru neplatná a žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, uplynula tato lhůta splatnosti dne 20. 12. 2020, žalovaný tak byl v prodlení s úhradou svého dluhu od 21. 12. 2020, proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 21. 12. 2020, neboť od tohoto data byl žalovaný v prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení (8,25 %) byla stanoven podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II).
20. Jelikož mezi stranami nebyl spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu (žalovaný nikterak nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně a soudu nebyly předloženy rozdílné návrhy stran na určení přiměřené doby plnění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), byla žalovanému uložena povinnost vrátit poskytnutou jistinu podle § 160 o.s.ř.
21. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že byl žalovaný v prodlení s úhradou svého dluhu od 21. 12. 2020, zamítl částečně nárok žalobkyně na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 558,9 Kč od 30. 7. 2019 do 8. 11. 2020, a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, neboť v požadovaném období nebyl žalovaný v prodlení s úhradou svého dluhu a dále žalobkyně požadovala úrok vyšší (10 %) než jaký stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok III).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v části, ve které řízení zastavil podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve zbývající části podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Jelikož byla žalobkyně v řízení úspěšná z 58 %, přiznal jí soud nárok na náhradu nákladů řízení v částce 420 Kč (po zaokrouhlení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 174 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 340 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, výslednou částku 2 626 Kč soud snížil na 16 %, neboť od úspěchu žalobkyně vyjádřeného 58 % odečetl úspěch žalovaného představující 42 % (výrok příjmení).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.