Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 107/2021-47

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 24 617,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 10 617,60 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 631,56 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 349,83 Kč a co do smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 10 617,60 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 631,56 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 349,83 Kč a co do smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1 Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 24 617,60 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 14 000 Kč a poplatkem ve výši 10 617,60 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 349,83 Kč a dosud nevypočtený úrok z prodlení ve výši 9,75 % od 21. 1. 2020 z částky 14 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok vypočtený do 20. 1. 2020 ve výši 631,56 Kč a od 21. 1. 2020 ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba uzavřela dne 1. 10. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na částku 14 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i poplatek ve výši 12 283 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžení prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 652 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč a úrokovou sazbu 29 % ročně. Zavázal se tak zaplatit celkovou částku 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč a poslední splátka měla být uhrazena do 25. 11. 2019. Na uvedenou zápůjčku nebyla žalovaným žádná částka uhrazena. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno téhož dne. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 32 976,05 Kč, v níž bylo zahrnuto i navýšení účtované původním věřitelem, které však není v žalobě uplatňováno. Ke dni 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávky, činila dlužná jistina částku 14 000 Kč a dlužný poplatek 10 617,60 Kč. Tyto částky žalovaný neuhradil ani na základě předchozích výzev, ani předžalobní výzvy.

2 Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz a žalovanému byla následně zaslána žaloba spolu s jejím doplněním a s výzvou k vyjádření na adresu uvedenou v informačním systému základních registrů a doručeno bylo postupem dle (dále jen ). Žalovaný na výzvu soudu k vyjádření nereagoval. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, když žalovaný byl poučen o tom, že nevyjádří-li se k navrhovanému postupu, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí ( ). Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobním návrhu. Soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.

3 Ze smlouvy číslo ze dne 1. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný se společností právnická osoba uzavřel smlouvu o zápůjčce – označenou ulice v hotovosti, na základě které si půjčil částku 14 000 Kč a zavázal se tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč sestávajícím z úroku 2 504 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 5 652 Kč, za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč Celkem tak zaplatit částku 26 283 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 29 % ročně jako pevný pro celou dobu trvání smlouvy. Smluvní podmínky nebyly žalovaným podepsány.

4 Z transakční historie plateb bylo zjištěno, že žalovaný na uvedenou zápůjčku žádnou částku neuhradil, což uvedl i žalobce v žalobním návrhu.

5 K výzvě soudu žalobce doplnil žalobní návrh v otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, kdy sdělil, že posouzení učinil na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla smlouva uzavřena, neboť dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

6 Z předložené zákaznické karty žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako operátor s čistým příjmem 17 895 Kč. Běžné odhadované výdaje byly uvedeny jednotnou částkou 3 000 Kč. Doložena měla být pracovní smlouva, která byla platná do 31. 8. 2019 a 2 výplatní pásky. Bydlení bylo uvedeno v nájmu, osobní stav – svobodný.

7 Podle a , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8 Podle dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9 Podle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10 Podle může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11 Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze částečně.

12 Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení a o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15 Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. či ) i z příjmení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.

16 Výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz citovaného zákona), nicméně je nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

17 Z výše uvedených hledisek je proto třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

18 V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména ze zákaznické karty žalovaného, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. příjmení zjistil jeho příjem, jehož výši uvedl částkou 17 895 Kč a prověřil výplatními páskami, ale výdaje žalovaného jsou stanoveny pouze odhadem, a to částkou 3 000 Kč měsíčně, což není ani životní minimum. Soudu se jeví uvedené náklady také zcela nereálné i s ohledem na to, že žalovaný musel ze svého příjmu pokrýt náklady na bydlení, neboť bydlí v nájmu, náklady na stravu a další běžné potřeby, např. náklady spojené s užíváním mobilního telefonu, který vlastní, jak vyplynulo z karty zákazníka. Dále i náklady na dopravu a se zdravotním stavem. Žalobce jako věřitel tak vycházel především z údajů žalovaného jako spotřebitele, které si řádně všechny neověřil, přitom je třeba jeho určité obezřetnosti a k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale je třeba jejich prověření a či doložení těchto tvrzení. Nebyly zejména zjištěny výdaje žalovaného, které přitom vyplývaly z jeho tvrzení o osobním stavu a bydlení, to se také odrazilo v tom, že žalovaný nesplatil na uvedenou zápůjčku žádnou částku.

19 Soud tak má za to, že prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobce neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, naopak si právní předchůdkyně žalobce vystačila pouze s informacemi od žalovaného, aniž by byly všechny ověřeny, soudu také nebyly předloženy. Absence objasnění životních výdajů a závazků žalovaného tak neumožňuje zjistit poměr mezi jeho příjmy a výdaji a je tak nutno konstatovat, že právní předchůdkyně žalobce se zabývala úvěruschopností žalovaného zcela povrchně. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle a 2 . Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co obdržel, ale dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci, který získal pohledávku postoupením, pouze částku 14 000 Kč, když z poskytnuté zápůjčky žádnou částku neuhradil. Toto vyplývá z transakční historie předložené žalobcem i z tvrzení žalobce. Žalovaný tuto částku navrátil, ač byl žalobcem vyzván, je proto zároveň povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 9,75 % ročně z uvedené částky. Co do zbývající částky ve výši 10 617,60 Kč i spolu s příslušenstvím, tj. úroky smluvními a z prodlení, kapitalizovanými i běžícími, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut. Jednalo se pouze o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, které je tak povinen žalovaný vrátit, jak je ve výroku I. uvedeno. Soud rovněž dodává, že i pokud jde o poplatek za poskytnutí zápůjčky, tento je téměř ve stejné výši jako zápůjčka sama a smluvní úroky byly sjednány pouze v konkrétní výši uvedené v tzv. souhrnném poplatku a dále ve smluvních podmínkách, které však nebyly žalovaným podepsány, takže ani z tohoto důvodu by nemohly být přiznány.

20 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , když úspěchy účastníků byly pouze částečné, a proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána. Žalovaný měl sice ve věci větší úspěch, ale žádné náklady řízení, jak vyplývá ze spisu, mu nevznikly.

21 S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle lhůtu k plnění v délce 15 dnů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích písemně prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí - exekuci.