Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 326/2020-27
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupený advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení 4 880 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 4.440 Kč, dále roční 23,72% úrok z částky 3.758,18Kč od 19.1.2018 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 3.758,18Kč od 26.1.2018 do 27.12.2019, a z částky 3.318,18Kč od 28.12.2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 440 Kč spolu s ročním 9% úrokem z prodlení od 28.12.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 4.440 Kč, dále roční 23,72% úrok z částky 3.758,18Kč od 19.1.2018 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 3.758,18Kč od 26.1.2018 do 27.12.2019, a z částky 3.318,18Kč od 28.12.2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 440 Kč spolu s ročním 9% úrokem z prodlení od 28.12.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou soudu dne 25. 9. 2020 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 4 880 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba, sídlem v obec, ulice a číslo, IČO (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 8. 12. 2016 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu z úrokem za dobu řádného trvání ve výši 840 Kč, s poplatkem za administrativní činnost 1 200 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 18. 1. 2018. Dlužník půjčku řádně nesplácel, celkem uhradil pouze částku 5 560 Kč. Ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 3 758,18 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 121,82 Kč. Žalobce dále požadoval roční 23,72 % úrok z dlužné jistiny od 19. 1. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 26. 1. 2018 do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.
2. Soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, z kterýchžto důkazů učinil skutková zjištění jak uvedeno shora, která, včetně zjištění, že oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dluhu do deseti dnů od jeho doručení bylo předáno k poštovní přepravě v pátek 13. 12. 2019, následně zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.
Předmětná smlouva byla mezi věřitelem a dlužníkem uzavřena dne 8. 12. 2016, proto se na daný právní vztah mimo ust. zák.č. 89/2012 Sb., dále jen NOZ – nový občanský zákoník, použije v době uzavření smlouvy účinná úprava zák.č. č.267/2016 Sb., když věřitel (kapitálová společnost) podniká ve finančnictví, a to jeho nebankovní části; smlouvu tedy uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti (§ 3 odst. 1 písm. d) naposledy cit. zákona).
3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
a) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
b) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
Podle ust. § 547 NOZ, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle ust. § 580 odst. 1 NOZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle ust. § 576 odst. 1 NOZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
Podle ust. § 2993 NOZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Podle ust. § 1970 NOZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená vl.nař. č. 351/2013 Sb.
4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky, která zbývá k úhradě poskytnuté jistiny, neboť je toho názoru, že Smlouva je neplatná, neboť obchází účel a smysl zákonné úpravy zakotvující tzv. korektiv dobrých mravů, pročež je dlužník povinen vydat dle zásad pro vydání bezdůvodného obohacení pouze to, co mu bylo plněno, případně též příslušenství v podobě úroků z prodlení v zákonné výši, je-li v prodlení. V řízení bylo prokázáno, že věřitel (kapitálová společnost podnikající v oblasti poskytování krátkodobých půjček a dlužník (v postavení spotřebitele) mezi sebou uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 NOZ, na základě které věřitel dlužníkovi přenechal peněžní prostředky ve shora uvedené výši 6 000 Kč a dlužník se zavázal je vrátit spolu s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy, poplatkem za administrativní činnost a za hotovostní inkaso. V projednávané věci, jakož i v obdobných věcech stejného žalobce ve spojení s jeho právním předchůdcem, nelze přehlédnout tu skutečnost, která se při množství těchto podobných projednávaných věcí stala tzv. notorietou, že úplata (cena za užívání půjčených peněžních prostředků), která je materiálním zdrojem generování zisku v rámci podnikatelské činnosti věřitele, není převážně představována úroky dohodnutými při poskytnutí peněžní půjčky (ty činí jen zanedbatelnou část z dohodnuté výše souhrnného poplatku), nýbrž právě administrativním a zejména inkasním poplatkem. A to přesto, že zde dlouhodobě panuje shoda mezi soudní praxí a občanskoprávní teorií v tom, že takovouto úplatu (cenu, odměnu) představují při poskytování peněžitých půjček právě sjednané úroky. K těmto závěrům vede soud jednak zjištění, že výše administrativního a inkasního poplatku, jakožto poplatku za určitou službu, se odvíjí pouze a výlučně od výše půjčené peněžní částky, nikoliv od skutečných předpokládaných nákladů na administraci půjčky či realizaci inkasa (např. dle bydliště dlužníka), a dále také ten fakt, že zájemce o uzavření smlouvy, který v převážné většině případů o půjčku žádá z důvodu okamžité potřeby peněz, je fakticky nucen volit sjednání inkasního poplatku, neboť v případě jeho nesjednání dojde k výplatě peněž až s třináctidenním zpožděním. Není tedy pochyb o tom, že věřitel u této a všech podobných smluv s inkasním poplatkem počítal jako s odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Lze tak uzavřít, že v ujednání o inkasním a také administrativním poplatku věřitel při sjednávání Smlouvy ve skutečnosti ukryl další složku úroků (ceny za užívání půjčených peněžních prostředků). Při nemožnosti poměřit přiměřenost ceny za poskytnutí peněz ve smyslu ust. § 1813 NOZ (opřeno i o judikaturu vyšších soudů, např. nález ÚS ČR ze dne 23. 4. 2014, sp.zn. III. ÚS 3725/13), zůstává možnost podrobit přezkum přiměřenosti ceny plnění, tj. úroků korektivem dobrých mravů. Tento přezkum však v projednávané věci není možný, neboť věřitelem zvolená smluvní konstrukce souhrnného poplatku (kdy není možno rozlišit skutečnou cenu věřitelem poskytnuté služby a skutečnou výši úroku) zcela eliminuje užití korektivu dobrých mravů vyplývajícího z ust. § 547 a 580 NOZ. Z uvedeného potom vyplývá, že zvolená smluvní konstrukce má za cíl obejít právě zmiňovaný korektiv dobrých mravů a lze tedy učinit závěr o tom, že právní úkon v podobě ujednání o inkasním a administrativním poplatku je z tohoto důvodu neplatné pro obcházení zákona. Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o adhezní (formulářovou) smlouvu, je zcela zřejmé, že ujednání o inkasním a administrativním poplatku nelze od obsahu této smlouvy oddělit (jak již rozvedeno výše), proto je nutno shora uvedenou neplatnost vztáhnout na Smlouvu jako celek. Soud je dále toho názoru, že uvedený právní úkon jako celek naplňuje rovněž znaky nepoctivého jednání, kdy se uplatní zásada, že nikdo nemůže těžit ze své nepoctivosti (ust. § 6 NOZ). Mezi účastníky tedy došlo k plnění na základě neplatné smlouvy a jsou si tak povinni vrátit vše, co si navzájem poskytli. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, co dlužník neuhradil, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik do této chvíle uhradil. Jelikož však dlužník zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání uhrazené části dluhu tak postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. Na tomto místě tedy soud vychází ze samotných tvrzení žalobce, že dlužník dosud uhradil pouze částku 5 560 Kč, k dorovnání věřitelem poskytnuté jistiny tak zbývá dlužníkovi uhradit částku 440 Kč. Jelikož se jedná o plnění dle zásad pro vydání bezdůvodného obohacení, stala se žalovaná pohledávka splatnou až na základě výzvy k její úhradě. K tomu došlo prokazatelně až doručením oznámení o postoupení pohledávky, které takovou výzvu obsahovalo, a které se do sféry dispozice adresáta dostalo nejpozději v úterý 17. 12. 2019, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala desátým dnem po doručení tohoto oznámení - výzvy, tedy dne 27. 12. 2019. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. Závěrem soud pouze dodává, že shora uvedené právní závěry jsou plně v souladu s těmi, které ve svém rozhodnutí v obdobné věci vyslovil Krajský soudu v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 18. 6. 2018, sp.zn. 8 Co 137/2018.
5. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla ve věci převážně neúspěšná a strana žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. (§ 202 odst. 2 o.s.ř.)
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.