Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 110/2021-43
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, titul za jménem.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 20 333,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 300 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 11 033,95 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 329,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 078,17 Kč a co do smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 493,18 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 300 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 11 033,95 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 329,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 078,17 Kč a co do smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 493,18 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobce se žalobou podanou proti žalované domáhal zaplacení částky 20 333,95 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 10 493,18 Kč a poplatkem ve výši 9 840,77 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 078,17 Kč a dosud nevypočtený úrok z prodlení ve výši 9 % ročně od 21. 1. 2020 z částky 10 493,18 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 329,66 Kč od 13. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a od 21. 1. 2020 ve výši 29 % ročně z částky 10 493,18 Kč do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba uzavřela dne 18. 10. 2018 s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na částku 14 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobci i poplatek ve výši 12 283 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžení prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč a úrokovou sazbu 29 % ročně. Žalovaná se tak zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 26 233 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena do 12. 12. 2019. Žalovaná však poslední splátku učinila dne 28. 11. 2018 a celkově uhradila ke dni postoupení pohledávky částku 4 700 Kč. Dlužná částka činila 26 900,04 Kč, v níž je však zahrnuto navýšení účtované původním věřitelem, které není v žalobě uplatňováno. Od postoupení pohledávky do sepisu žaloby nebyla žádná částka žalovanou již uhrazena. Ke dni 20. 1. 2020 proto činila dlužná jistina částku 10 493,18 Kč a dlužný poplatek 9 840,77 Kč. Tyto částky žalovaná neuhradila ani na základě předchozích upomínek, ani na základě předžalobní výzvy. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobce, což bylo žalované písemně oznámeno téhož dne.
2 Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz a žalované byla následně zaslána žaloba spolu s jejím doplněním a s výzvou k vyjádření a doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaná na výzvu soudu k vyjádření nereagovala. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, když žalovaná byla poučena o tom, že nevyjádří-li se k navrhovanému postupu, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobním návrhu. Soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.
3 Ze smlouvy číslo ze dne 18. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná se společností právnická osoba uzavřela smlouvu o zápůjčce – označené ulice v hotovosti, na základě které si půjčila částku 14 000 Kč a zavázala se tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč sestávajícím z úroku 2 504 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5 652 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, celkem tak zaplatit 26 233 Kč, a to v 60 splátkách po 439 Kč týdně. Úrok byl dohodnut při 60 splátkách ve výši 29 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smluvní podmínky nebyly žalovanou podepsány.
4 Z transakční historie plateb bylo zjištěno, že žalovaná celkově uhradila částku 4 700 Kč, což uvedl i žalobce v žalobním návrhu.
5 K výzvě soudu žalobce doplnil žalobní návrh v otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím zápůjčky, kdy sdělil, že posouzení učinil na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla smlouva uzavřena, neboť dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.
6 Z předložené zákaznické karty žalované ze dne 18. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že je zaměstnána jako operátorka výroby s čistým příjmem 15 419 Kč. Další příjem domácnosti je uveden 15 500 Kč. U pracovní smlouvy je uvedeno trvání od 3. 7. 2017 do 31. 12. 2018. Ověřeny měly být dvě výplatní pásky. Běžné výdaje jsou uvedeny jako odhadované jednotnou částkou 4 500 Kč. Doložena měla být pracovní smlouva a dvě výplatní pásky. Bydlení bylo uvedeno v nájmu, osobní stav – vdaná a jedna vyživovaná osoba.
7 Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8 Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9 Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10 Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11 Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze částečně.
12 Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o zápůjčce, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření této smlouvy. Jednou ze smluvních stran byl tak spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15 Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i z příjmení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.
16 Je sice skutečností, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
17 Vycházeje z výše uvedených hledisek, je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.
18 V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména ze zákaznické karty žalované, že neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalované. příjmení zjistil její příjem, jehož výše byla uvedena částkou 15 419 Kč, ale dalším příjem domácnosti byla uvedena částka 15 500 Kč, která nebyla řádně neprověřena, nebylo uvedeno, o jaký příjem se jedná a koho. Z karty rovněž vyplývá, že pracovní poměr dle předložené pracovní smlouvy má trvat pouze do 31. 12. 2018, přitom žádost o zápůjčku byla podávána 18. 10. 2018 a týž den byla zápůjčka poskytnuta. Zaručený zdroj příjmů žalované byl tak pouze po dobu dvou 2 měsíců. Žalovaná také uvedla, že bydlí v nájmu, ale s takovýmto výdajem nebylo žádným způsobem počítáno, nebyl žádným způsobem uveden, natož ověřen. Dále z karty vyplývá, že je žalovaná je vdaná a má jednu vyživovací povinnost, přitom odhadované měsíční výdaje tak nemohou být pouze 4 500 Kč, když nejde ani o životní minimum pro dvě popř. tři osoby. Žalobce jako věřitel tak vycházel především z údajů žalované jako spotřebitele, které si řádně všechny neověřil, přitom bylo třeba jeho určité obezřetelnosti a k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale je třeba jejich prověření a či doložení těchto tvrzení a následného posouzené příjmů a výdajů. Nebyly zejména řádně zjištěny výdaje žalované, které přitom vyplývaly z jejího tvrzení o osobním stavu a bydlení.
19 Soud tak má za to, že prověření úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobce neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, naopak si právní předchůdkyně žalobce vystačila pouze s informacemi od žalované, aniž by byly všechny ověřeny a soudu také nebyly předloženy. Absence objasnění životních výdajů a závazků žalované tak neumožňuje zjistit poměr mezi jejími příjmy a výdaji a je tak nutno konstatovat, že právní předchůdkyně žalobce se zabývala úvěruschopností žalované zcela povrchně. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobci vrátit to, co od něho obdržela a dosud nevrátila, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci, který získal pohledávku postoupením, pouze částku 9 300 Kč, když z poskytnuté zápůjčky ve výši 14 000 Kč byla vrácena částka 4 700 Kč, což uvedl žalobce v žalobě, a což vyplývá i z transakční historie předložené žalobcem (14 000 – 4 700 Kč). Žalovaná dosud tuto částku navrátila, ač byla žalobcem vyzvána, je proto zároveň povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 9 % ročně z uvedené částky. Co do zbývající částky ve výši 11 033,95 Kč i spolu s příslušenstvím, tj. úroky smluvními i z prodlení, kapitalizovanými i běžícími, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut. Jednalo se pouze o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, které je tak povinna žalovaná vrátit, jak je ve výroku I. uvedeno.
20 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěchy účastníků byly pouze částečné, a proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána. Žalovaná měla sice ve věci větší úspěch, ale žádné náklady řízení, jak vyplývá ze spisu, jí nevznikly.
21 S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích písemně prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí - exekuci.