Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 3/2021-59
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 5 616,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, podle které by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 5 616,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 386,89 Kč, s úrokem ve výši 3 562,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 750,40 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 20,50 % ročně z částky 3 750,40 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, podle které by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 5 616,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 386,89 Kč, s úrokem ve výši 3 562,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 750,40 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 20,50 % ročně z částky 3 750,40 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 616,57 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 8 361 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 317 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 20,5 % ročně), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč. Celkovou částku odpovídající poskytnuté zápůjčce a poplatku se zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná celkem uhradila 12 744,43 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 3 750,4 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 1 866,17 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 526,48 Kč (úrok ve výši 20,5 % ročně z dlužné jistiny od 3. 2. 2017 do 20. 1. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 386,89 Kč (z dlužné jistiny od 10. 2. 2017 do 20. 1. 2020). Původní věřitel ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované, doklady však nebyly dohledány.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a poplatek ve výši 8 361 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 1 317 Kč, administrativní činnost ve výši 2 055 Kč a hotovostní režim splátek ve výši 4 989 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 18 361 Kč v 60 splátkách po 307 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Dle článku 4 v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 20,5 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku 20 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce) a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Dle článku 20 věta druhá bude-li zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku řádně a včas, prodlužuje se doba účinnosti smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne 11. 5. 2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně.
4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník “) a též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil. Důkazní břemeno leží na žalobkyni. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, nemohla být v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soudem poučena o povinnosti označit důkazy k prověřování úvěruchopnosti žalované. Žalobkyní dosud označené důkazy, a to smlouva o zápůjčce a smluvní podmínky, splnění této povinnosti neprokazují. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila celkem částku 12 744,43 Kč a byla jí poskytnuta částka 10 000 Kč, na straně žalobkyně nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Poskytnutá částka byla žalovanou ke dni zaslání oznámení o postoupení pohledávky, ve které byla současně vyzvána ke splacení celé částky, zcela uhrazena. Soud proto žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého byla v řízení úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.