Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 54/2021-39
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 43 697,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč s úrokem z prodlení z částky 17 300 Kč ve výši 10 % p.a. od 10. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč s úrokem z prodlení z částky 17 300 Kč ve výši 10 % p.a. od 10. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2020 zaplacení celkem částky 43 697,71 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 9. 2. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 17 184 Kč, celkem tedy 37 184 Kč a to formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč, přičemž úvěr měl být splacen 9. 4. 2020. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 10. 2. 2019, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil toliko 2 700 Kč.
Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení:
dlužné jistiny ve výši 18 661,83 Kč
úroků za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 671,56 Kč
dlužné částky poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 3 338,60 Kč
dlužné částky poplatků za administrativní činnost ve výši 1 723,61 Kč
dlužné částky poplatků za inkaso splátek v místě bydliště ve výši 9 088,40 Kč
kapitalizovaného úroku ve výši 1 674,89 Kč
kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 234,08 Kč
smluvní pokuty ve výši 9 213,71 Kč.
Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. , žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, což je uvedeno v žádosti o úvěr ze dne 9. 2. 2019, právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.
2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2 / a 4/ o.s.ř. , dnem 1. 3. 2021, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 19. 2. 2021).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 24. 7. 2020.
4. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Smlouvou o úvěru číslo ze dne 9. 2. 2019, předpisem splátek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 9. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 37 184 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 20 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 17 184 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 925 Kč, poplatku z poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso plateb ve výši 3 600 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 14 měsíců zápůjční úroková sazba 15 % p.a. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
8. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, obec, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno předložením pracovní smlouvy a výplatní pásky; čistá mzda činila částka. Výdaje žalovaného byly uvedeny takto: bydlení + energie 6 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 3 500 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. K příjmům a výdajům žalovaného nebyla doložena žádná listin listina .
9. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěryschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, žádné listin y prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalovaného, pouze se omezila na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě žádosti o úvěr. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 číslo, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU číslo – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 2 700 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 17 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. číslo Sb. od 10. 4. 2020, tj. ode dne následujícího po stanovené poslední splátce úvěru (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 43 697,71 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 17 300 Kč, tj. jen do 40 %, proto soud za situace, kdy žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka obec, písemně, trojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.