Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
13 C 67/2021-68
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 17 085,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 000 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 3 134,85 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této 11 684,85 Kč od datum do zaplacení a částku 4 951,02 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 000 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 3 134,85 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této 11 684,85 Kč od [datum] do zaplacení a částku 4 951,02 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne datum u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala
po žalovaném zaplacení částky 17 085,87 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu
o spotřebitelském úvěru (dále jen„ úvěrová smlouva“). Jednalo se o finanční produkt,
který původní věřitel poskytoval klientům pod marketingovým názvem„ anonymizováno“. Datum uzavření úvěrové smlouvy: datum. Úvěr byl žalované poskytnut ve výši: 9 000 Kč. Dohodnutý poplatek za poskytnutí úvěru /včetně úroku z úvěru/: 2 684,85 Kč. Úvěrová smlouva mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena distančním způsobem, tj. na dálku. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému, který se žalovaný zavázala vrátit původnímu věřiteli zpět. Spolu s poskytnutým úvěrem měl žalovaný povinnost původnímu věřiteli uhradit
i dohodnutý poplatek, který se skládal z úroku za dobu úvěru a z poplatku za poskytnutí úvěru, jak je uvedeno v čl. 2. úvěrové smlouvy. Žalovaný řádně čerpal úvěr od původního věřitele, tento byl žalovanému poskytnut bezhotovostní formou na jím určený bankovní účet,
a to pod variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem ověřena rešeršemi v databázi anonymizováno v tom smyslu,
zda žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku. Dále bylo ověřeno, že žadatel
o půjčku (žalovaný) u soudu nežádá o povolení oddlužení a že proti němu není vedena exekuce. Vedle toho žalovaný musel při procesu uzavírání úvěrové smlouvy původnímu věřiteli prokázat svou identitu dokladem totožnosti a současně doložit zdroj svých příjmů. Vzhledem k tomu,
že se žalovaný dostal do prodlení se splacením úvěru včetně dohodnutého poplatku, zaslal původní věřitel žalovaného upomínky, ve kterých jej vyzval ke splnění povinností vyplývajících
z úvěrové smlouvy. Žalovaný však na tyto upomínky nereagoval, svůj závazek vůči původnímu věřiteli nesplnil a na svůj dluh ničeho neuhradil. Za tyto upomínky žalobkyně požaduje uhradit sjednaný poplatek ve výši 450 Kč, který uplatňuje na základě SAZEBNÍKU, který je nedílnou součástí úvěrové smlouvy, kdy v důsledku prodlení Úvěrovaného, tj. prodlení s úhradou dlužné splátky, vzniká úvěrujícímu nárok na poplatek ve výši 150 Kč za každou odeslanou S tímto ujednáním žalovaný při uzavření úvěrové smlouvy souhlasil. Pohledávka vůči žalovanému vyplývající
z úvěrové smlouvy byla postoupena z původního věřitele na právnická osoba anonymizováno, která jej následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni. Žalovaná částka, kterou žalovaný
ke dni podání této žaloby dluží žalobkyni, je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 9 000 Kč a neuhrazeným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 684,85 Kč spolu se smluvním úrokem
z prodlení ve výši 8 % p.a. dle článku 4 úvěrové smlouvy, poplatkem za upomínky ve výši 450 Kč a sjednanou smluvní pokutou ve výši 4 951,02 Kč. Když dle čl. 4 číslo. úvěrové smlouvy je dlužník (žalovaný) povinen zaplatit věřiteli (žalobkyni) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobkyní je v souladu s článkem číslo. úvěrové smlouvy uplatňována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 12 134,85 Kč, ohledně
které je dlužník v prodlení, za dobu od datum do datum. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty tedy činí 408 dnů. Výše smluvní pokuty byla stanovena takto:
0,001 x 12 134,85 x 408 = 4 951,02 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou, ale bezvýsledně. V návaznosti na výzvu soudu k doplnění žaloby stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že (nad rámec již výše uvedeného),
že čistý měsíční doložený příjem žalovaného činil v měsíci březnu 27 246 Kč a v dubnu
18 953 Kč. Tvrdila, že měsíční výdaje žalovaného činily 7 500 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne datum se bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně (která se řádně z jednání omluvila).
3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav.
4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění
a současně i závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu
o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ úvěrová smlouva“) dne datum. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši 9 000 Kč s dohodnutým poplatkem za poskytnutí úvěru, včetně úroku z úvěru ve výši 2 436,30 Kč. Úvěrová smlouva mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena distančním způsobem, tj. na dálku. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem ověřena rešeršemi v databázi anonymizováno v tom smyslu, zda žalovaný není aktuálně
po splatnosti s úhradou závazku. Dále bylo ověřeno, že žadatel o půjčku (žalovaný) u soudu nežádá o povolení oddlužení a že proti němu není vedena exekuce. Dále bylo prokázáno,
že žalovaný dne datum obdržel na účet částku ve výši 18. 935 Kč a dne 15. 4 2019 částku 27 246 Kč od právnická osoba Vedle toho žalovaný musel při procesu uzavírání úvěrové smlouvy původnímu věřiteli prokázat svou identitu dokladem totožnosti a současně doložit zdroj svých příjmů. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením úvěru včetně dohodnutého poplatku, zaslal původní věřitel žalovanému upomínky, ve kterých jej vyzval
ke splnění povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalovaný však na tyto upomínky nereagoval, svůj závazek vůči původnímu věřiteli nesplnil a na svůj dluh ničeho neuhradil. Za tyto upomínky žalobkyně požaduje uhradit sjednaný poplatek ve výši 675 Kč. Pohledávka vůči žalovanému vyplývající z úvěrové smlouvy byla postoupena z původního věřitele na právnická osoba anonymizováno, která jej následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni. Žalovaná částka, kterou žalovaná ke dni podání této žaloby dluží žalobkyni, je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 9 000 Kč a neuhrazeným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 684,85 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8 % p. a. dle článku 4 úvěrové smlouvy, poplatkem za upomínky ve výši 450 Kč a sjednanou smluvní pokutou ve výši 4 951,02 Kč. Když dle čl. 4 číslo. úvěrové smlouvy je dlužník (žalovaný) povinen zaplatit věřiteli (žalobkyni) smluvní pokutu
ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobkyní je v souladu s článkem číslo. úvěrové smlouvy uplatňována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 12 134,85 Kč, ohledně které je dlužník v prodlení, za dobu od datum do datum. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty tedy činí 408 dnů. Výše smluvní pokuty byla stanovena takto: 0,001 x 12 134,85 x 408 = 4 951,02 Kč. Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou, ale bezvýsledně. Dle provedeného dokazování lze shrnout,
že absentují jakékoli listiny prokazující alespoň odeslání jakékoli výzvy k úhradě.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud
je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,
že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné
je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru číslo distančním způsobem, na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalovanému peněžní prostředky ve výši
9 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn.
27 Co 221/2019. Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž
se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,
tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
12. Uzavření smlouvy předcházelo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, spočívajícího pouze v rešerších v databázích (bez jediného listinného důkazu o provedení těchto řešerží), prokázání identity a dotazem na žalovaného nechť sdělí výši svých příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl
a doložil pouze zaměstnanecký poměr u spol. právnická osoba tak, že byla předložena sjetina účtu žalovaného, ze které bylo prokázáno, že dne datum obdržel na účet částku
ve výši 18. 935 Kč a dne 15. 4 2019 částku 27 246 Kč od právnická osoba Absentuje jakékoli řádné ověření ze strany žalobkyně. Taktéž absentuje i další zjišťování příjmů a zcela absentuje zjišťování výdajů žalovaného. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Z uvedeného tak nelze než uzavřít,
že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného.
13. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála
své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni požadovaný dluh v dané době splatit. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.
14. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaný započtení mu poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak
po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
15. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný z této částky nevrátil ničeho. Žalovaný proto žalobkyni
z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 9 000 Kč.
16. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 3 134,85 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této 11 684,85 Kč od datum do zaplacení a částku 4 951,02 Kč, není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.
17. náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu sice úspěšnější (rozdíl 5,36 %), avšak ve spise absentuje jakýkoli důkaz k prokázání odeslání jakékoli výzvy k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.