Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
7 C 78/2021-14
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobce požadoval zaplacení částky ve výši částka a zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž žalobce požadoval zaplacení částky ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedl, že dne datum pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši částka, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Jistinu úvěru ve výši částka spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka se žalovaný zavázal vrátit do dne datum, avšak do sjednaného data nevrátil na úvěr ničeho. Pohledávka byla z původního věřitele na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný svůj dluh doposud ani částečně neuhradil, přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka.
Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
Žalobce souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav:
Žalovaný pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka částka. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka v jedné splátce do dne datum. Jistina úvěru byla na účet žalovaného zaslána dne datum (prokázáno výpisem z účtu právního předchůdce žalobce). Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Pohledávka byla z původního věřitele na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému přípisem oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalovaný byl bezvýsledně vyzván k uhrazení zažalované částky předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího lístku).
Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou právní předchůdce žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § číslo odst. 1, 2 a § 1813 o.z. , podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši částka, pak soud považuje tuto částku za sjednaný úrok. Soud má za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 30 dnů částku částka, což znamená, že úrok činí přibližně 1329 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. 23 Co 112/2018 -51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018 -77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období měsíce března 2019 činila 8,39 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného anonymizována tři slova (příjmení). V posuzované věci sjednané úroky tedy cca 158krát přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích a poplatku jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené dle § 1802 o.z. , podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila v měsíci březen 2019, jak již bylo výše uvedeno, 8,39 % ročně, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do datum, činí úrok za 30 dnů (od datum do datum) částku ve výši částka, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši částka, o kterou výše požadovaného úroku (poplatku) převyšuje 2eho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.
S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka jako nesplacenou jistinu úvěru (částka) a úrok za poskytnutí úvěru za dobu trvání úvěru (částka) a běžící zákonný úrok z prodlení z přiznané částky ode dne datum do zaplacení dle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku pak soud žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvodu pro jiný postup.
O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení pr. předpisu podle míry úspěchu účastníků v řízení za situace, kdy úspěch účastníků v řízení byl téměř stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.