Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
40 C 113/2021-15
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 146 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 146 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,18 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 146 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,18 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 146 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že prostřednictvím svých internetových stránek adresa uzavřela s žalovaným elektronicky dne datum Smlouvu o úvěru číslo. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného společností Cz Credit Bureau. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne převodem na účet úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 742 Kč splatit nejpozději do datum. Žalovaný úvěr ani poplatek ve sjednané lhůtě neuhradil, a proto žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tj. od datum Vedle zaplacení dlužné částky žalobkyně požaduje i zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně do úplného zaplacení dlužné částky 2 000 Kč. Za dobu od datum do datum žalobkyně úrok kapitalizovala a tento činí 91,18 Kč. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč od datum do datum v celkové výši 404 Kč. V souladu s čl. 14 .2.1 smlouvy o úvěru žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou.
2. Žalovaný se nevyjádřil.
3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl k důkazu veškeré listin y předložené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z výpisu z OR žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalobkyně je právnickou osobou, která je oprávněna poskytovat nebo zprostředkovávat spotřebitelský úvěr. Z předložené listin y Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující žalobkyně a na straně úvěrované celé jméno žalovaného, u nějž je dále uvedeno rodné číslo, adresa, číslo telefonu a email. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí jednorázového a bezúčelového úvěru ve výši 2 000 Kč na dobu 28 dní. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listin y nepodává. V místě podpisu úvěrovaného je uvedeno, že se jedná podpis - elektronický kód zaslaný pomocí SMS. Žalobkyně pak žádným z předložených důkazů neprokázala, že by obsah této listin y odpovídal vůli obou smluvních stran.
5. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet dne datum finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně předložila soudu Potvrzení o platbě, které tvrzenou skutečnost neprokazuje. Z předložené listin y vyplývá, že z účtu žalobkyně byla převedena částka 3 500 Kč dne datum na účet č. bankovní účet.
6. Z dalších provedených důkazů, a to kopie OP žalovaného, výpisu ze systému žalobkyně ze dne datum 15:33:52, výpisu EUCB a registru platebních informací soud z důvodu hospodárnosti řízení nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná.
7. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona.
8. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5 ), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6 ), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7 ), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/ 2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listin y se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listin y odpovídal projevu vůle žalovaného.
9. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytla žalovanému dne datum tvrzené peněžní prostředky. Poskytnutím úvěru je třeba rozumět převedení příslušných peněžních prostředků z vlastnictví úvěrujícího do vlastnictví úvěrovaného, tj. poskytnuté peněžní prostředky musí být ve vlastnictví úvěrujícího (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 690 – 714). V posuzované věci se žalobkyně zavázala převést peněžní prostředky na účet žalovaného dne datum. Provedeným důkazem - potvrzení o platbě – tato skutečnost prokázána nebyla.
10. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, týkající se uzavření tvrzení smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalovanému, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.
11. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).