Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 63/2021-76

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 41.450,02 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36.584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 23. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4.866,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 23. 1. 2020 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 19,90 % ročně z částky 41.450,02 Kč za dobu od 23. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 4.669,40 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36.584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 23. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4.866,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 23. 1. 2020 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 19,90 % ročně z částky 41.450,02 Kč za dobu od 23. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 4.669,40 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>

1. Podanou žalobou, došlou soudu dne 18. 9 2020, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 952 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 14. 8. 2020 do 18. 9. 2020 kapitalizovaným částkou 72,85 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 952 Kč ve výši 8,25 % od 19. 9. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ, IČO („ Spořitelna“) uzavřela se žalovaným dne 4. 7. 2019 smlouvu o úvěru k účtu č. bankovní účet („ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr v plné výši 40.000 Kč bezhotovostně dne 4. 7. 2019, a to na číslo účtu bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.508 Kč vždy k 10. dni v měsíci, přičemž první splátka měla být zaplacena dne 12. 8. 2019. V případě dodržení podmínek splácení měl žalovaný úvěr hradit celkem 36 splátkami, když poslední splátka dopočtena na částku 951 Kč měla být zaplacena dne 11. 7. 2022 a tímto dnem by byl úvěr splacen v plné výši. Žalovaný řádně a včas nezaplatil ani 1 z dohodnutých splátek. Ode dne poskytnutí úvěru do data zesplatnění (tj. do 22. 1. 2020) uhradil žalovaný částku v celkové výši 3.416 Kč, přičemž částka ve výši 11,72 Kč byla započtena na úrok z prodlení, částka ve výši 400 Kč byla započtena na poplatky účtované dle čl. 4 odst. 4.2 Smlouvy resp. dle čl. 2 Sazebníku a poplatky spojené se správou klienta v prodlení dle čl. 8 odst. 8.3 Smlouvy resp. čl. 5 Sazebníku, částka ve výši 1.315,10 Kč byla započtena na řádný úrok, částka ve výši 1.689,18 Kč byla započtena na nesplacený zůstatek úvěru. Po datu zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Žalovaný od počátku úvěru řádně a včas neuhradil žádnou splátku, v nepravidelných termínech uhradil jednu splátku, s dalšími splátkami se dostával již do prodlení a od datum byl žalovaný v prodlení neustále. Žalovaný neuhradil v dohodnuté době splátku splatnou dne 10. 10. 2019, dne 10. 11. 2019, dne 10. 12. 2019 a dne 10. 1. 2020. V čl. 8 odst. 8.1 písm. a) a 8.2 písm. b) Smlouvy se anonymizováno a žalovaný dohodli, že anonymizováno je oprávněna požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě. Spořitelna tohoto svého práva využila a z výše uvedeného důvodu rozhodla o zesplatnění úvěru k datu 22. 1. 2020. Žalovaná částka byla vypočtena z jistiny k datu zesplatnění, poté co na ni byly započteny platby po zesplatnění. Jistina k datu zesplatnění ve výši 41.450,02 Kč se skládá z následujících položek: nesplacený zůstatek úvěru - ke dni zesplatnění činil částku 38.310,82 Kč, úroky z úvěru - v čl. 3 odst. 3.1 Smlouvy si smluvní strany dohodly, že veškeré úroky (mimo jiné úrok z poskytnutého úvěru dle čl. 4 odst. 4.1 Smlouvy ve výši 19,90 % p. a.) je anonymizováno oprávněna připisovat k jistině úvěru, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Položky vedené na výpisu z účtu pod pojmem„ řádný úrok“ tedy byly ke konci každého kalendářního měsíce připisovány k jistině dlužné částky. Celkem byl za období od 4. 7. 2019 do 22. 1. 2020 připsán k tíži účtu žalovaného řádný úrok v celkové výši 4.454,30 Kč. Tato částka byla do výše 1.315,10 Kč kryta platbami žalovaného. Součástí jistiny ke dni zesplatnění proto byla nesplacená část kapitalizovaného řádného úroku ve výši 3.139,20 Kč. Ohledně účtování úroku z úvěru žalobce uvádí, že úrok ve výši 19,90 % p. a. byl v souladu s čl. 4 odst. 4.1 Smlouvy počítán anonymizováno vždy z aktuální dlužné jistiny denně, která se skládala z části nesplaceného úvěru, kapitalizovaných úroků z úvěru a poplatků přirostlých k jistině. Žalovanému byly dále účtovány poplatky dle čl. 4 odst. 4.2 Smlouvy resp. dle čl. 2 Sazebníku, tj. poplatek za projednání úvěru ve výši 400 Kč. Žalovaný se dále dle čl. 8 odst. 8.3 Smlouvy resp. čl. 5 Sazebníku zavázal hradit v případě prodlení poplatky spojené se správou klienta v prodlení. Náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč byly účtovány celkem 2 x. Tyto poplatky nepřirůstaly k jistině úvěru, nejsou součástí žalované částky, žalovaný na ně uhradil celkem 400 Kč. Z výše uvedeného vyčíslení jednotlivých položek jistiny ke dni zesplatnění vyplývá, že jistina ke dni zesplatnění ve výši 41.450,02 Kč se skládala z nesplaceného zůstatku úvěru ve výši 38.310,82 Kč a nesplacené části kapitalizovaných řádných úroků ve výši 3.139,20 Kč. Úrok z prodlení není součástí žalované částky. Ke kapitalizaci úroků žalobce uvádí, že zákon sice nezakotvuje majetkové sankce pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky, avšak upravuje právo účastníků dohodnout se, že úroky se stanou součástí jistiny. Tohoto práva účastníci v daném případě využili a v čl. 3 odst. 3.1 Smlouvy si smluvili, že veškeré úroky a ceny za úkony je anonymizováno oprávněna připisovat k jistině úvěru, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Žalobce tedy požaduje úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení pouze z takto zvýšené jistiny a nikoliv již z úroku, neboť tento úrok se stal součástí jistiny. K prověřování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že anonymizováno v době uzavření Smlouvy ověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků; vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku; získáním informací přímo od žalovaného – žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je v důchodu a že jeho měsíční příjem z důchodového pojištění činí částka, že bydlí ve vlastním bytě/domě, na kterém nevázne žádné zástavní právo, dále, že mu nejsou prováděny žádné srážky z účtu z důvodu exekuce, anonymizováno dále prověřovala pravidelné měsíční platby žalovaného – žalovaný nesplácel žádný jiný úvěr ani u anonymizováno ani u jiných bank či leasingových společností, nesplácel výživné, neměl žádné náklady na léky a nájem či jiné povinné výdaje. Žalovaný v žádosti neuvedl žádné měsíční výdaje, životní výdaje žalovaného byly anonymizováno vyčísleny částkou částka, přičemž tato částka vychází z ekonomického modelu dle dat poskytnutých Českým statistickým úřadem, jež jsou pravidelně revidované. Daná částka zohledňuje konkrétní situaci žalovaného, zejm. typ bydlení, rodinný stav a počet osob. v domácnosti. Žalovaný v rámci podané žádosti o poskytnutí úvěrového produktu nedeklaroval žádné další závazky, které by měly vliv na jeho úvěruschopnost. Dané tvrzení obec anonymizováno ověřila prostřednictvím interních systémů a dále pomocí dotazu do CBCB (BRKI i NRKI - jedná se o bankovní a nebankovní registr klientských informací). Na základě tohoto šetření bylo zjištěno, že žalovaný měl v této rozhodné době další závazek v podobě revolvingového úvěru peníze na klik ve anonymizováno s limitem částka a s měsíční splátkou ve výši částka. Výpočtem dospěla anonymizováno k závěru, že měsíční příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Příjmy žalovaného byly po odečtení minimálních existenčních nákladů dostatečné pro poskytnutí požadovaného úvěru, úvěruschopnost byla posouzena řádně, plně v souladu s metodikou banky. Pohledávka z uvedené smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle , (dále jen „“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení souhlasila v prohlášení učiněním v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ, IČO, uzavřeli dne 4. 7. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč, a to na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 19,90 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.508 Kč vždy k 10. dni v měsíci, přičemž první splátka měla být zaplacena dne 12. 8. 2019. V případě dodržení podmínek splácení měl žalovaný úvěr hradit celkem 36 splátkami, když poslední splátka dopočtena na částku 951 Kč měla být zaplacena dne 11. 7. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně částku 40.000 Kč převedla dne 4. 7. 2019 na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je ženatý, druh bydlení vlastní byt/dům bez zástavy, druh hlavního zdroje příjmu důchodce, počet členů domácnosti (vč. žadatele) 1, průměrný měsíční příjem 7.730 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, měsíční platby domácnosti uvedl u nájmu 0 Kč, splátky klienta mimo anonymizováno včetně nebankovních společností 0, ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky) 0 Kč. Žalovanému byl ke dni datum vyplácen invalidní důchod ve výši 7.730 Kč měsíčně. Ke dni datum byl zůstatek na účtu žalovaného ve výši 1.370 Kč. Podáním ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že nebyla uhrazena pohledávka na jeho úvěrovém účtu a že ke dni datum činí celková dlužná částka částka. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek podepsanou dne datum právní předchůdkyní žalobkyně a dne datum podepsanou žalobkyní, postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne datum vyzvala k zaplacení. Žalovaný uhradil částku 3.416 Kč.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i

v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 28 a 3 směrnice č. 2008 příjmení, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 978807 400). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. S ohledem na aktuální judikaturu citovanou výše bylo v prvé řadě povinností soudu zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr, o jehož poskytnutí žalovaný požádal, když tato povinnost vyplývá z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho jediným příjmem je příjem z důchodu ve výši 7.730 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalovaný má na tento příjem nárok a je mu opravdu vyplácen, byl doložen oznámením České správy sociálního zabezpečení. Pokud jde o výdaje a splátky, žalovaný k těmto neuvedl ničeho, resp. že tyto činí částku 0 Kč. Výdaje nebyly žádným způsobem doloženy. Žalobkyně poté v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně ze své činnosti zjistila, že žalovaný měl u ní v rozhodné době další závazek v podobě revolvingového úvěru peníze na klik s limitem 25.000 Kč a s měsíční splátkou ve výši 1.250 Kč. Životní výdaje žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslila částkou 4.964 Kč, s tvrzením, že tato částka vychází z ekonomického modelu dle dat poskytnutých Českým statistickým úřadem, jež jsou pravidelně revidované a že daná částka zohledňuje konkrétní situaci žalovaného, zejm. typ bydlení, rodinný stav a počet osob v domácnosti. Přitom typ bydlení žádným způsobem neověřovala, spokojila se s tvrzením žalovaného uvedeným v žádosti o úvěr, že forma bydlení je vlastní byt/dům bez zástavy. Již z toho, že zjistila, že žalovaný má další úvěr, ačkoliv uváděl, že neplatí žádné splátky, měla právní předchůdkyně žalobkyně o to pečlivěji zkoumat schopnost žalovaného splatit nový úvěr. Dále bylo v řízení zjištěno, že ke dni 1. 7. 2019 byl zůstatek na účtu žalovaného minimální, a to ve výši 1.370 Kč. Pokud si za této situace právní předchůdkyně žalobkyně neověřila faktické výdaje žalovaného, který měl navíc v době uzavření smlouvy pouze nízký příjem z důchodu a splácel již jiný úvěr, nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovením § 588 o. z.

18. Vzhledem k těmto závěrům soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu dle § 87 odst. 1 ZSÚ a dle § 580 a 588 o. z., soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobním návrhem jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně plnila na účet žalovaného bez právního důvodu. Jelikož z obsahu žalobního návrhu vyplývá aktuální výše bezdůvodného obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil částku 3.416 Kč, soud ve smyslu § 2993 o. z. přiznal žalobkyni částku bezdůvodného obohacení ve výši 36.584 Kč, odpovídající právu žalobkyně na vrácení toho, co právní předchůdkyně žalobkyně plnila ve prospěch žalovaného na původní jistinu úvěru v žalovaným dosud nesplacené výši. Žalovaný přitom byl v řízení zcela nečinný, netvrdil, že by dluh splatil či že by zanikl jinak. Spolu s částkou bezdůvodného obohacení byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení dle o. z. ve výši vyplývající z , a to od 23. 1. 2020, když výzvou ze dne 22. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně upozornila na jeho dluh. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.

19. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 41,85 % dle úspěchu ve věci (s vyčíslením úroku ke dni vyhlášení rozsudku dle ) Náklady ve výši 4.669,40 Kč (před snížením v částce 11.157,50 Kč) sestávají z poměrné části zaplaceného soudního poplatku v částce 1.659 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , , , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 41.450,02 Kč, sestávající z částky 2.780 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby uvedených v  a. t. realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), dále z částky 1.390 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7.850 Kč ve výši 1.648,50 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Částku 4.669,40 Kč je žalovaná povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením k rukám advokáta žalobkyně.

21. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení věta před středníkem jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.